Nechci být rodič č. 1, 2 či 3, chci být máma

     Muž a žena jsou nositeli a dárci života a žádná lobby na tom nic nezmění. Ani výkřiky, že na děti mají homopáry  nárok, že platí daně a mají stejná práva, na tom nic nezmění. 

     Prostě podle někoho příroda a pro věřící Bůh se takto postaral, aby dítě mělo mámu - ženu a tátu - muže. A někteří z nás uznali, že to takhle není dobře a zavedený řád věcí je potřeba změnit. Máme prostě všichni právo na všechno a je jedno, zda to někomu prospěje či nikoliv. Nicméně pokud je to o právu čtyř či více procentní menšiny, hovořme pak také o právu jiných našich občanů, kteří by chtěli model mnohomužství či mnohoženství nebo o občanech, kteří milují děti a také by si je chtěli vzít, vždyť na to mají právo. 

     Ve sněmovně nyní čeká na projednání zákon o manželství homosexuálních párů, kteří samozřejmě kromě manželství budu také požadovat adopci dětí. Jsem přesvědčena, že manželství náleží svazku muže a ženy, je hodno ochrany, neboť je základní buňkou společnosti, v níž vyrůstají děti, ať už biologické, či adoptované nebo vzaté do pěstounské péče. Výchova dětí není jen o lásce těch dvou, jak často slýcháme, ale je o rolích, o roli muže a ženy, kdy žena představuje něhu, otevřenou náruč a muž má rodinu chránit, zajišťovat jí bezpečí, určovat dětem při výchově hranice. Stírání rolí mezi muži a ženami vede k vykořeněnosti a ke ztrátě identity jednotlivců a potažmo celého národa. Jako příklad stírání rolí uvedu školky ve Švédsku, kde se děti nesmějí oslovovat jako on a ona, klukům jsou vnucovány šatičky a holčičkám technické hračky. Prý až děti budou větší, samy si vyberou, kdo vlastně chtějí být. Pokud holčičkám dáváme kočárky a klukům auta, utvrzujeme v nich stereotypy a to není prý dobře. Maminka, která přišla do školky pro dítě se ohradila vůči učitelce, která dítěti sdělila, že si pro něj přišla maminka. Žena řekla, že není máma, je rodič. Takže dítě nebude ženě říkat mami, ale rodiči č. 1, č. 2 ? A kdo rozhodne kdo je jednička a kdo dvojka? Je rodič č. 1 lepší než rodič č. 2? A pokud se budou rozvádět, bude mít rodič č.1 větší nárok na výchovu dítěte než rodič č. 2? A pokud se rodič č.1 rozvede s rodičem č. 2 a najde si jiného partnera, bude ten pro dítě rodičem č. 3 nebo 4 nebo bude mít dítě několik rodičů jedniček nebo dvojek? A pojďme ještě dál, v budoucnu to bude znamenat, že děti nebudou mít babičku a dědu, ale prarodiče č. 1,2,3,4 a děti vlastně nebudou holky a kluci a nebudou Maruška a Honzík, ale dítě č.1,2,3 ? Přece je nemůžeme nálepkovat,ať se sami rozhodnou, kým chtějí být. Takže vlastně doku se nerozhodnou, tak budou jen nějaké TO?

     To je jen několik otazníků, které v praxi určitě nastanou. Já stojím na straně práv dětí na mámu a tátu, protože si vážím tradic a přirozeného řádu života. Tyto výše zmíněné nápady přinesou rodinám a dětem nestabilitu, nejistotu a vykořeněnost. Často se ve svých obavách z přílivu cizinců jiných kultur zašťiťujeme křesťanskými kořeny, k nimž se náš národ hlásí více než tisíc let. Nebuďme alibisty, kteří se ohánějí křesťanstvím pouze tehdy, když se nám to hodí. Manželství jako svazek muže a ženy má v křesťanství pevný základ, základ pro výchovu dětí a pevné role mámy - ženy a táty - muže. Pokud chceme přepsat rodičovské role z mámy a táty na rodiče č. 1 a 2, možná bychom měli uvažovat o přepsání 4. přikázání Desatera, které zní Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi na Cti rodiče č.1,2,3,4....

     Mám za to, že náš národ více než experimenty s manželstvím a přirozenou rodinou potřebuje stabilitu a jistotu bezpečného zázemí pro výchovu budoucích generací, které budou vědět, kdo jsou jejich rodiče a jaká je role ženy a muže při výchově dětí. Každá z obou rolí je NEZASTUPITELNÁ.