Svoboda cestovat není samozřejmá
Chtěli jsme jet na Velikonoce do Itálie. V určitém momentu bylo jasné, že nepojedeme. Tak jsme to přeplánovali, pojedeme do Švýcarska. O pár dní později bylo jasné, že nepojedeme ani tam. Nevadí, uděláme si na čtyři dny takový hezký výlet po zemích českých...
Jo tak prd, celonárodní karanténa, člověk je rád, že může alespoň do lesa. Neříkám, že je to špatně. Čím dřív ten virus vyženeme z našeho systému (těla, města, státu, Evropy), tím líp. A pokud mají být opatření drsná, ať jsou. Jen aby to tak nezůstalo, čeho se v této situaci bojím nejvíc je, že si politici některá omezení zamilují a že se ČR/Evropa/svět nevrátí ke starým pořádkům nikdy.
Jen doufám, že se z toho poučíme. Vidím to všude kolem sebe, všechno spěchá dopředu, buduje se, aby bylo, ale nikdo neřeší co by kdyby, krizové plány, procesy, zadní vrátka. Není na to čas, udělá se to jindy, později, možná na to vyhradíme jednoho člověka. Ale skutek utek. A pak najednou by ten krizový plán byl třeba. A on není. Improvizujeme. Snad alespoň současná krize povede k tomu, že se poučíme. Snad není příliš pozdě.
Jenom se obávám, že dopad, jaký to bude mít na turistický sektor (a teď samozřejmě nebagatelizuji dopad na ty ostatní), si ještě nedokážeme představit. Aerolinky to nerozdýchají. Hotely to nerozdýchají. Autopůjčovny budou mít problém. Pojišťovny. Turismus je odvětví, kde se hodně věcí platí předem. A hodně věcí se dá pojistit. A hodně pojistek obsahuje výluku na vyšší moc. Tohle je, dámy a pánové, ona. Pod rouškou, maličká a kulatá. Ty peníze někdo zaplatil, karetní asociace přeposlala zprostředkovali, ten hotelu nebo půjčovně. Jak se dostanou zpět? Kdo za to všechno může? Vyšší moc?
Celá tahle akce bude mít obrovský dopad na soudní systém. Nikdo nebude chtít černého Petra, nikdo nebude chtít peníze vracet, a ten, kdo je vracet bude (nebo bude muset), půjde brzy od válu. Hotely se budou bránit tím, že musely dále zaměstnávat lidi, rezervační systémy tím, že jsou tady jenom jako zprostředkovatel, pojišťovny vyšší mocí a chudák klient mokrou rouškou. A na někoho zbude nejkratší sirka.
Každý rok máme něco. Povodeň, sucho, kůrovec, Greta. Tenhle rok vypadal na rok bez sněhu. Ale na to jsme rychle zapomněli. Jestli v tomto roce nebude osobnost roku časopisu Time doktor, vědec nebo sám mocný koronavirus, sním svůj klobouk. Svět se pomalu mění, ale příliš pomalu na to, abychom si změn všimli. Naučili jsme se sbírat psí hovínka, naučili jsme se nosit plastové láhve do žlutého kontejneru. Učíme se nosit roušky. Ale poprvé je ta změna obrovská, citelná, a týká se nás všech. Každý den.
Svobodu cestovat jsme brali jako samozřejmost. Žádné hranice v dosahu, žádné kontroly, kdo se v pátek rozhodl sebrat a jet se plácnout na písek do Bibione, mohl. Létali jsme do Peru tak samozřejmě, jako naši rodiče za socíku jezdili do Krkonoš. A nikdo to neřešil. Jasně, uhlíková stopa, globální oteplování. Ale hlavní bylo, že jsme mohli. Byť třeba jenom teoreticky. Měli jsme svobodu.
Já osobně jsem měl v době, kdy celá tahle akce začala, naplánovaných šest kratších i delších cest a další jednu ve fázi plánování. Už teď je mi jasné, že v nejlepším případě ty první tři můžu odepsat. Rád bych jel alespoň v červenci do Indie. Ale teď to vidím tak 50:50.
Vzhledem k tomu, že nevíme, co si vláda vymyslí zítra nebo za týden, je velmi těžké cokoliv plánovat. Musíme hrát hru podle pravidel, která ještě nebyla sepsána. Trochu mi to připomíná situaci, ve které byli po válce naši rodiče a prarodiče, nebo praprarodiče v dobách krize. Byli zvyklí mít zásoby, věděli, že může přijít nedostatek a že současný blahobyt může jednou skončit.
A pro cestování platí totéž. My totiž budeme ta generace, která bude těm následujícím připomínat, že svoboda cestovat není samozřejmá. Že může nastat politická nebo epidemiologická krize, která zpřetrhá všechny vazby, uzavře hranice, vrátí desetikilometrové kolony kamiónů před hraniční přechody a pas, fialovou propustku do světa, znehodnotí v cár papíru.
Jsme v situaci, o které jsme si mysleli, že nemůže nikdy nastat, a u které není a nikdy nebude jisté, že se nebude opakovat. Jsme v situaci, kdy bychom - alespoň my, cestovatelé - dali nevím co za výjezdní doložku.
Aleš Gill
Návod na ... Wadi Rum
Wadi Rum v Jordánsku je možná nejkrásnější a nejfotogeničtější poušť světa. Jenomže dostat se tam a nenechat se u toho oškubat místními cestovkami není úplně jednoduché. Pokusím se popsat, jak to tam funguje.
Aleš Gill
Návod na ... nová série článků
Netypická turistická místa v různých končinách světa často, a řekl bych naprosto záměrně, mlží. Mlží co se týče jejich fungování - parkování, vstupné, pohyb, co je možné a není možné. Aby místní mohli vydělat na svém know-how.
Aleš Gill
Švýcarský nůž cestovatele 2.0: mobilní telefon
Na cesty toho "díky" nízkonákladovým aerolinkám můžeme, nebo chceme, brát čím dál méně. Naštěstí nám často stačí mobil, který nahradí mnoho samostatných věcí, které jsme dříve vozili, využívali, a teď už nutně nemusíme.
Aleš Gill
Jak na společné náklady při cestování ve skupině
Napsal jsem už řadu článků o cestování, vízech, přípravě, balení věcí a různých měnách, ale asi jsem se ještě nedotknul tématu společných nákladů, placení za skupinu a podobně.
Aleš Gill
Batman Nigde nepil Čaj. Tři turecká města s poetickými názvy.
Přes den jsme jezdili od památky k památce, ale večer bylo fajn najít si hotel někde mimo turistické atrakce. Proč ale nespat někde stylově, nebo alespoň ve městě s hezkým, alespoň pro nás Čechy poetickým názvem.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Mezinárodní obchodník – balicí stroje
ManpowerGroup s.r.o.
Středočeský kraj
- Počet článků 245
- Celková karma 19,46
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.