První sníh v životě aneb "bezdomovci" na sjezdovce
K napsání tohoto článku mě přiměl jiný článek na iDnes.cz - Lyžování pod dohledem armády. Když jsem ho četl, uvědomil jsem si, že naše květnová cesta zřejmě nebyla reprezentativní, a v zimě to tam opravdu nějak funguje, fungují tam opravdoví lyžaři a opravdové sjezdovky.
Ve výše uvedeném článku se píše, že poměr zimních a letních návštěvníků je 1:9, a já byl jedním z těch devíti, a měl jsem tak úplně jiné zážitky. Když jsme sem jeli my, překračovaly teploty v nížině pod horami, v Amritsaru, našem výchozím bodě, třicítku. Prostě Indie taková, jakou ji znám z minulé cesty: vlhko, horko, pot, špína, odpadky. Autobus nás během pár hodin přivezl do města Jammu, jednoho ze dvou alternujících hlavních měst svazového státu Jammu a Kašmír. V Jammu je už klima mnohem příjemnější a město láká i k delším procházkám kolem řeky a do zahrad.
Strastiplná cesta jeepem do hor, do Šrínagaru, druhého (letního) hlavního města státu, trvala dobrých dvanáct hodin. V květnu tady ještě není horko, naopak, je příjemné jaro. Miluju tyhle ty horské cesty a přejezdy exotickými vozidly, tady ale, zasažen "Mahárádžovou pomstou", jsem si jízdu příliš neužíval, zato jsem svým nezaměnitelným způsobem využíval veškeré zastávky a dost často jsem tyto zastávky i zapříčinil. Ale článek věnovaný těmto zážitkům by asi, zejména před obědem, číst nikdo nechtěl, a proto následujících osmačtyřicet hodin přeskočíme.
Měli jsme štěstí v neštěstí. Lehčí varianta Mahárádžovy pomsty dolehla i na bráchu, ale nemuseli jsme řešit dilema, zda se vydat podle plánu na další možná dvacetihodinovou cestu jeepem do Lehu. Cesta je totiž stále zasypaná sněhem a tak namísto průzkumu krás Ladakhu nám zůstáváme neplánovaně v Kašmíru, ve fajn hotýlku pár minut pěšky od jezera Dal, a když se nám udělá trochu lépe, můžeme pořádat výlety do okolí.
Na poslední den jsme si naplánovali právě výlet do Gulmargu, indického zimního letoviska na úpatí Himálaje. Cesta jeepem, cca 80 km, i s čekáním asi čtyři hodiny a cestou zpět, nás vyšla asi na tisícovku. Korun. Žádná tragédie, i když autobusem se to zřejmě dá mnohem levněji. Od parkoviště, kde opouštíme našeho řidiče, musíme pěšky. Tedy, nemusíme. Nabízí se nám různí koňo- a oslovodové, kteří by nám rádi pomohli překonat cca kilometr dlouhou cestu k lanovce. Po rovince. A po asfaltu. Samozřejmě tvrdí, že je to daleko. Už je to nějaký pátek, mohu se mýlit, ale víc než kilometr a půl to určitě nebyl. Deset, možná patnáct minut chůze. Děkujeme, jdeme pěšky.
U lanovky je trochu problém koupit lístky, tlačí se tady hodně místních, navíc někteří lístky přeprodávají se ziskem a není snadné se tady vyznat, ale nakonec se daří a my můžeme do fronty. Tady začíná naše první překvapení. Jsme tady dva, jenom s malým batohem, v kalhotách a tričku. Víme, že předpověď počasí je dobrá: jasno, na vrchní stanici lanovky 10-15 stupňů, tady dole přes dvacet. Místní to ale neví, nebo jim to přijde málo. Lanovka je pro místní velmi drahá (není levná ani pro nás) a tak se sem vydává za prvním sněhem v životě spousta Indů z výšepříjmových vrstev. Jejich nemalý majetek je vidět na jejich oblečení.
Tedy byl vidět na jejich oblečení. Někde na cestě od parkoviště, kdy jsme měli plné ruce práce s odháněním koňáků, jsme totiž museli minout jednu nebo více půjčoven "outdoorového vybavení". Sami sice nic nepotřebujeme, ale místní jsou, jako jeden muž, oděni do... do zimního. Není to ale nic, co byste čekali. Vyšší střední třída vypadá jako by prošla Armádou spásy. Staré, obnošené oblečení, většinou o několik čísel větší, než by bylo potřeba, silně připomíná české bezdomovce. Vše je navíc doplněno ryze zimním obutím, pro které se u nás vžil terminus technikus: gumáky.
Ve frontě na lanovku tak jenom v tričku vypadáme jako ve frontě na polívku před nějakou českou humanitární organizací, a řada se posouvá jen pomalu, trvalo nám dobře hodinu, než jsme se dostali na řadu, a vyrazili na první úsek lanovky. V okolí mezistanice se toho moc neděje, sníh je neuvěřitelně mokrý, gumáky opravdu nejsou k zahození. Místní omladina vyhledává lepší místa, kde lze využít pronajaté saně, které jakoby vypadly z Ladových obrázků. Jak je Indie převážně rovinatá, tak místní spíše využívají síly místních Mikešů a nechávají se tahat po rovině, než by využívali výhod, které skýtá nakloněná rovina čtyřtisícové hory.
Tady tedy není nic pro nás, a tak ihned nasedáme na druhou část lanovky, která nás zaveze téměř pod samý vrchol hory Apharwat, a i my preventivně nasazujeme alespoň mikiny. Tady je to se sněhem trochu lepší, ale pořád je teplo, sníh se topí, a nikdo tady, v pravém smyslu slova, nelyžuje. Místní si dělají selfíčka a skupinovky "já a hora", "my a sníh", a ti nejodvážnější se pouští do něčeho, co bych nazval Ski Experience. Lyžařem na zkoušku.
Představte si těch pár místních, kteří horské středisko v zimě opravdu využívají, a umějí lyžovat. Mají tak v Indii jedinečnou kvalifikaci, a neváhají ji využít. Turisti si je najímají, ale opravdu jsem neměl tu drzost zjišťovat, kolik taková sranda stojí. Nikoliv jako instruktory, jako je tomu v podobně vysokých, ovšem civilizovanějších Alpách. Místní se prostě postaví, ve svých přepychových gumácích, na lyže za lyžaře, pevně ho obejmou kolem pasu, a plně se oddají schopnostem daného místního borce. Je jen na něm, zda zvolí - na sjezdových lyžích - klasický běžkařský styl, a rychlostí splašené želvy se, krok sun krok, pustí po vrstevnici, nebo se pustí do něčeho odvážnějšího, co by vzdáleně mohlo připomínat sjezd z velmi pozvolného kopce, který známe z našich socialistických sídlišť.
Rád bych se pustil trochu dál od lanovky, ale nemáme na to boty, a gumové holínky by nám zřejmě nepomohly. Děláme pár fotek a postupně se lanovkami přesouváme zpět do civilizace, ke golfovému hřišti u spodní stanice lanovky a kolem něj k našemu vozu, a dál do nížiny, do Šrínagaru. Viděli jsme dost. Lyžování - zejména takhle v květnu - je v Indii podobný zážitek, jako lyžování uprostřed dubajského pískoviště. Ale o tom zase třeba někdy příště.
Aleš Gill
Návod na ... Wadi Rum
Wadi Rum v Jordánsku je možná nejkrásnější a nejfotogeničtější poušť světa. Jenomže dostat se tam a nenechat se u toho oškubat místními cestovkami není úplně jednoduché. Pokusím se popsat, jak to tam funguje.
Aleš Gill
Návod na ... nová série článků
Netypická turistická místa v různých končinách světa často, a řekl bych naprosto záměrně, mlží. Mlží co se týče jejich fungování - parkování, vstupné, pohyb, co je možné a není možné. Aby místní mohli vydělat na svém know-how.
Aleš Gill
Švýcarský nůž cestovatele 2.0: mobilní telefon
Na cesty toho "díky" nízkonákladovým aerolinkám můžeme, nebo chceme, brát čím dál méně. Naštěstí nám často stačí mobil, který nahradí mnoho samostatných věcí, které jsme dříve vozili, využívali, a teď už nutně nemusíme.
Aleš Gill
Jak na společné náklady při cestování ve skupině
Napsal jsem už řadu článků o cestování, vízech, přípravě, balení věcí a různých měnách, ale asi jsem se ještě nedotknul tématu společných nákladů, placení za skupinu a podobně.
Aleš Gill
Batman Nigde nepil Čaj. Tři turecká města s poetickými názvy.
Přes den jsme jezdili od památky k památce, ale večer bylo fajn najít si hotel někde mimo turistické atrakce. Proč ale nespat někde stylově, nebo alespoň ve městě s hezkým, alespoň pro nás Čechy poetickým názvem.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Na Chebsku vjel vlak do spadlého stromu a vykolejil, provoz na trati stojí
Uzavírka trati u Plesné na Chebsku, kde ve čtvrtek odpoledne v úseku mezi Velkým Luhem a Skalnou...
Zloději stačila otevřená větračka. Z přízemních bytů kradl šperky i elektroniku
Policisté dopadli v Ostravě recidivistu, který se krátce po propuštění z vězení vrátil ke svému...
Vagony po nehodě u Klínce odklidí dopravce. Policie zahájila úkony trestního řízení
Policie prověřuje čtvrteční vykolejení osobního vlaku bez strojvůdce poblíž Klínce u Prahy pro...
Zdravotnictví čeká kolaps, věští analýza. Chybí 3000 lůžek, péče se nadužívá
V českém zdravotnictví hrozí bez přijetí potřebných opatření vyčerpání zdrojů. Systém není podle...
Klempíř - Pokrývač do Německa
Arcon Personalservice GmbH
nabízený plat:
75 260 - 90 320 Kč
- Počet článků 245
- Celková karma 19,46
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.