Pět hodin v Kataru
Po přistání procházím přes security a spěchám do tranzitního prostoru. Tam je přepážka s výlety – zdarma – do města. 33 míst, registrace od 16:00 do 18:30, samotný výlet v osm večer. Kdo dřív přijde, ten dřív mele. Je pět hodin a už je pro dnešek kompletně semleto.
Fór je v tom, že když chcete jet na ten výlet, musíte mít štěstí. Nelze se nijak registrovat, prostě musíte v Kataru přestupovat, mít letenku od Qatar Airways, a dorazit na onu přepážku. Pak nepotřebujete vízum, o ta se zřejmě postará dopravce právě v té cca dvouhodinové časové rezervě mezi registrací a odjezdem autobusu do města. No, kdybych na to spoléhal, měl bych problém.
Jenže já na to nespoléhal a vízum mám vlastní - můžu tedy ven z letiště neorganizovaně. A tak se u přepážky obracím... a obracím a obracím. Chtěl jsem napsat na imigrační a ven z budovy, ale na to tady nemají proces. Jakmile jednou projdete přes security do tranzitu, není cesty zpět. Posílají si mě od čerta k ďáblu. Každý jiným směrem. Trvalo mi dobře půlhodinu, než jsem zjistil, že jediná cesta je proti proudu bezpečnostní kontroly. Tak jo.
Fronta na imigračním další půlhodinu. Všude kolem reklamy, jak je tohle šesté nejlepší letiště světa. A Qatar Airways prý pětihvězdičkové aerolinky. Kam jste dali oči, hodnotitelé?
Problém je, že přestože mám plán B – vlastní víza – tak ho nemám úplně (vlastně vůbec) vymakaný. Nemám ponětí, jak se dostat do města, co tam vidět, jaký je kurz místní měny či cenová hladina. Ale mám štěstí – podařilo se mi rozchodit wifi.
To není tak snadné, jak se může zdát. Pro přihlášení mají dvě možnosti: SMS a QR kód. Na první pohled fajn. QR kód nevím co, kde a jaký, ale SMS, to by fungovat mělo. Nefunguje. Chyba v systému, u ČR mají předvolbu +42 místo +420, ale číslic za předvolbu můžete napsat jen devět. Slováci to mají správně.
OK, tak zkusím ten QR kód. Pod pojmem QR kód se skrývá možnost zadat jméno a rezervační kód nebo číslo letenky. Tudy vede cesta...
Vygooglil jsem kurz 7 Kč za riál, od toho začnu. Vědět kurz je potřeba - jinak nemáte šanci vytáhnout rozumný obnos z bankomatu. Vytahuju tedy sto riálů z bankomatu. Dostávám dvě padesátky. Náhodou je hned vedle stánek jakéhosi autobusového dopravce. Ptám se slečny za přepážkou, že mám cca 6 hodin, chtěl bych si prohlídnout město a vrátit se zase na letiště. Doporučuje 24hodinový lístek za 20 riálů. Zdá se, že nic jiného nemá, ale nevadí, pořád lepší než taxík. Vytahuju padesátiriálovku (už dříve jsem se ptal, zda berou karty - neberou). Nemáte drobnější? Sorry jako. Nemá na vrácení, asi jsem tady dnes, v půl šesté večer, první zákazník. Prý si mám jít rozměnit do trafiky. No nevadí, stejně mám žízeň z toho běhání po terminálu, takže kupuju colu a pak i ten lístek. Z letiště jezdí linky 747 a 777. Náhoda? Nemyslím. Beru první lepší Jumbo do centra. Zpět se uvidí.
Sleduju na navigaci, kde jsem, a když to začne vypadat jako centrum, lezu ven. Cca dvě hodiny se motám kolem starého souku a po nábřeží. Tma jak v pytli, z fotek asi moc nebude, no nevadí. Hlavní úlovek – magnet na lednici – mám. Teď by to chtělo popojet k místnímu mrakodrapovišti, ale snad půl hodiny nic nejede. Až konečně 777ka. Klimatizovaná (Jumbo nebyl). Když dojede k mrakodrapům, vůbec se mi nechce ven, po dvou hodinách pajdání jsem mokrý - venku je, tma netma, pětatřicet (konec dubna). Na konečné se domlouvám s řidičem, že si ani nebudu vystupovat a pojedu rovnou zpět na letiště. Nemá s tím problém.
Na konečnou jsme dojeli tři. Dva vystoupili, tři nastoupili. A v této čtyřčlenné osádce to dotáhneme až před terminál. Divná letištní linka, divné město, divná země. Tak divná, že si toho všimly i okolní státy, a pokud se s někým rozkmotří Saúdská Arábie, musí být hodně divný. Čekal jsem, že Doha je něco jako Dubaj. Není.
Stálo to za to? Jasně, že stálo. A ani to nevyšlo draho, víza jsem dostal zdarma přes Internet, 700 korun v riálech utratil za jídlo, pití, dopravu a suvenýry, a ještě mi pár riálů zbylo. Na příště? Nemyslím. Katar není zrovna země, kde bych chtěl trávit týden, a pokud už se tam znovu nepodívám, nebudu se příliš trápit. Ale na 5 hodin - proč ne. Příště bych takhle rád přestupoval třeba v Kuvajtu :-).
Aleš Gill
Fotoreport - Faerské ostrovy
Přeneste se se mnou na chvíli ze spalujícího horka a žluté spálené trávy do míst, kde je pořád mokro, sem tam se tam vyklube sluníčko, teplota máloky přesahuje 15°C a je tam naprosto všechno zelené.
Aleš Gill
Můj první let vrtulníkem
Vrtulníky máme spojené se záchranáři, hasiči, zdravotníky, policií, a maximálně si je ještě představíme jako luxusní dopravní prostředky bohatých. Pokud se ale chcete proletět vrtulníkem, nemusíte kvůli tomu spadnout ze skály.
Aleš Gill
Neznámá místa 13: Balmoral, hrad královny Alžběty II.
V kopcích daleko od civilizace, daleko od hlavních silničních tahů, letišť a měst, uprostřed hor a lesů, je hrad Balmoral. Oblíbené místo královny Alžběty, kam se podívali jen vyvolení. Nebo ne?
Aleš Gill
Neznámá místa 12: Orkneje
Orkneje nejsou úplně neznámým místem, ale spadají spíše do kategorie "učili jsme se, že něco takového existuje, ale pak jsem o tom už nikdy neslyšel". Máte to stejně? Pojďte se tam se mnou podívat.
Aleš Gill
Návod na ... Petru, nejkrásnější z divů světa
V době nízkonákladových aerolinek máme za humny, sotva tři a půl hodiny letu, nejkrásnější z divů světa. V nejbezpečnější z arabských zemí, Jordánsku, pár hodin cesty od Ammánského nebo Aqabského letiště. Za cenu alpské permice.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Volby by s přehledem vyhrálo ANO, mimo Sněmovnu by zůstaly TOP 09 a KDU-ČSL
Sněmovní volby by v dubnu vyhrálo ANO s 32,5 procenta, ODS by měla 13 procent, SPD a Piráti shodně...
Protesty studentů eskalovaly i v Kalifornii, jeden člověk skončil v nemocnici
Na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) se v noci na středu střetli proizraelští a...
Amsterdam bojuje proti nerovnosti v močení. Vyčlení miliony na veřejné záchodky
Radnice v Amsterodamu po několikaletém nátlaku ze strany žen vyčlenila čtyři miliony eur (přes 100...
Kyjev na Rusko vyslal drony, balistická raketa v Oděse způsobila požár
Sledujeme online Ukrajinské drony v noci na čtvrtek poškodily energetickou infrastrukturu v západoruské Orlovské...
Klempíř - Pokrývač do Německa
Arcon Personalservice GmbH
nabízený plat:
75 260 - 90 320 Kč
- Počet článků 245
- Celková karma 19,46
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.