Nigel Farage na Náměstí Míru
Nemám toho člověka rád a nemám rád jeho politiku, ani politiku strany, kterou sem před volbami přijel podpořit. Ale není důvod si názor opozice nevyslechnout, navíc v podobě určené pro jeho publikum, pro ovečky, které mu s téměř zbožnou úctou naslouchají.
Po nevýrazném proslovu předsedy strany o společných hodnotách, boji proti EU tím, že se stanu členem jejich struktur, abych pak mohl demonstrativně přenechat místo jinému členovi a věnovat se politice na lokální úrovni, přišel Nigel Farage za potlesku ve stoje. Beru to tak, že je to takový zvyk, vítat Brity menšího vzrůstu aplausem, stejného by se zřejmě dostalo Rowanu Atkinsonovi nebo Richardu Hammondovi.
Farage se rozhovořil o pozitivech brexitu a o své misi poté, co opustil svou stranu i zemi v době, kdy jeho myšlenka část národa nadchla. Nutno podotknout že na základě řady smyšlenek, dezinformací a potvrzených lží. Opustil svou zemi a vydal se na misi podpory EUxitu do zemí dalších. Je jasné, že tenhle člověk si hledá svou cestu do učebnic dějepisu, otázka je, kam bude za sto let situován: zda do role zrádce Chamberlaina, nebo hrdiny Churchilla. Farage nevypadal, že by cítil nějakou zodpovědnost za současnou situaci nebo že by měl přiložit ruku k dílu při vyjednáváních. Ať si to řeší Mayová, která sice brexit nechtěla, ale teď ho musí dotáhnout do konce.
Nevybíravými poznámkami na účet vedení EU a čelních představitelů jejích nejvýznamnějších států, zejména Junckera, Merkelové a dalších, si publikum získal, což ale nebylo tak nesnadné, protože drtivá většina v sále se rekrutovala z jeho příznivců a příznivců strany, která ho na Vinohrady pozvala, a musím říct, že jsem to nečekal - čekal jsem alespoň malou opozici, pár lidí s vlajkami EU, trochu toho pískání ze zadních řad, ale nic z toho se nekonalo, když pominu asi čtyři evropské vlajky a šest tichých demonstrantů před vchodem Národního domu, kde se akce konala. Jak sám Farage prohlásil, pokud je tohle všechno co Praha dokáže, pak je s touhle zemí něco špatně.
Projev jsem čekal více méně v podobných kolejích, na výhybce ve formě změny formátu v panelovou diskusi nad otázkami, došlo k lehkému vykolejení vlaku - zřejmě odkaz na komunistickou éru v historii budovy. Moderátorka, byť s pěknou výslovností, měla angličtinu tak špatnou, že nedokázala dotazy z předem připravené internetové stránky, plynule překládat do angličtiny, přestože měla spoustu času si překlad nachystat. Dotazy mohli lidé pokládat nikoliv přímo (tolik svobody jsme si nezasloužili), ale přicházely prostřednictvím webové aplikace. Mělo to tu lehkou nevýhodu, že všechno bylo v režii strany, tj. nejvíce otázek přišlo od místních straníků a sami místní straníci si hlasováním určovali, které dotazy budou a které nebudou položeny. Diskuse dvou řečníků se stejným názorem nad otázkami, položenými jejich následovníky, proto neměla hlubšího smyslu. Snad jen dva, tři dotazy mohly být lehce kontroverzní, nicméně Farage je protřelý řečník, a odpovídá na to, na co chce, ne na to, na co je tázán. Bohužel debata neměla moderátora, který by oba mluvčí do odpovědí tlačil. Jediným vskutku nevídaným pozitivem akce tak byla její dochvilnost - program začal, kdy měl, a skončil, kdy měl, Nigel Farage měl další povinnosti a já taky.
Dle očekávání jsem se nedozvěděl, jaká je alternativa EU. Můžeme vystoupit, a co potom? Můžeme zůstat v NATO, můžeme obchodovat s Británií, s Amerikou, se svými sousedy. Ale co svoboda pohybu? Co svoboda pracovat, kde chci? Strana, která má slovo „svoboda“ v názvu upřednostňuje svobodu sedět za pecí a plácat si bábovičky z českého písečku. Strana, která opěvuje zdi a ploty mezi národy. To je lehce omezené vidění světa. Farage si dokáže i protiřečit a jak vyplynulo z některých jeho tvrzení v Národním domě a následně v Devadesátce na ČT, jsou mu v Británii milejší přistěhovalci z Indie, Pákistánu a ostatních kolonií po desítkách tisíc ročně, než pracovní síla z východní Evropy, byť několikrát vyzdvihl přínosnost Čechů, Litevců a dalších, kteří do Británie přišli. Pár tisíc uprchlíků je riziko, pár desítek tisíc Pákistánců ročně je v pohodě. Tak nevím, začínám se v tom ztrácet.
Sál tleská, ale nerozumím čemu. Jediné pozitivum, ze svého proevropského úhlu pohledu, vidím v tom, že pokud budou hovořit sví ke svým, tak zůstanou na nevolitelných místech, protože taková „debata“, byť ji na internetu vidělo možná dalších pár stovek až tisíců lidí, sice utvrdí podporovatele czexitu (toto slovo tam – byl jsem překvapen – za celý večer nepadlo), ale moc nových nepřinese.
Asi si, na zlepšení nálady, pustím Ódu na radost v podání výše zmíněného Rowana Atkinsona... tedy vlastně Roberta Benningtona.
Aleš Gill
Fotoreport - Faerské ostrovy
Přeneste se se mnou na chvíli ze spalujícího horka a žluté spálené trávy do míst, kde je pořád mokro, sem tam se tam vyklube sluníčko, teplota máloky přesahuje 15°C a je tam naprosto všechno zelené.
Aleš Gill
Můj první let vrtulníkem
Vrtulníky máme spojené se záchranáři, hasiči, zdravotníky, policií, a maximálně si je ještě představíme jako luxusní dopravní prostředky bohatých. Pokud se ale chcete proletět vrtulníkem, nemusíte kvůli tomu spadnout ze skály.
Aleš Gill
Neznámá místa 13: Balmoral, hrad královny Alžběty II.
V kopcích daleko od civilizace, daleko od hlavních silničních tahů, letišť a měst, uprostřed hor a lesů, je hrad Balmoral. Oblíbené místo královny Alžběty, kam se podívali jen vyvolení. Nebo ne?
Aleš Gill
Neznámá místa 12: Orkneje
Orkneje nejsou úplně neznámým místem, ale spadají spíše do kategorie "učili jsme se, že něco takového existuje, ale pak jsem o tom už nikdy neslyšel". Máte to stejně? Pojďte se tam se mnou podívat.
Aleš Gill
Návod na ... Petru, nejkrásnější z divů světa
V době nízkonákladových aerolinek máme za humny, sotva tři a půl hodiny letu, nejkrásnější z divů světa. V nejbezpečnější z arabských zemí, Jordánsku, pár hodin cesty od Ammánského nebo Aqabského letiště. Za cenu alpské permice.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
- Počet článků 245
- Celková karma 19,46
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.