Kam zmizel ukrajinský šašlik?
Ať mu budeme říkat šašlik, ??????, kebab nebo třeba ražniči, asi víme, o co se jedná. Marinované maso, obvykle na špejli nebo jehle, s chlebem, bramborem, cibulkou, jak kdo chce. Pokrm populární od Balkánu přes východní Evropu a prakticky ve všech zemích zesnulého sovětského impéria, obvykle z jehněčího, hovězího nebo vepřového masa, dle lokálního vkusu zákazníků a dostupnosti pobíhajícího dobytka.
No a právě na šašlik (a tedy nejen na ten) jsme vyrazili na Ukrajinu. Po nočním přejezdu autobusem do Michalovců, krátkém čekání na místním autobusovém nádraží (nikdy, ale fakt nikdy si tam v pět ráno nedávejte na probuzení Šariš), a přejezdu místní linkou přes hranice do Užhorodu, půjčujeme v místním hotelu Praha auto s cílem podívat se po českých stopách v Zakarpatské oblasti, dříve coby Podkarpatské Rusi součásti meziválečného Československa. Před tím, než jsme dorazili k Siněvírskému jezeru a do Koločavy, populárních cílů českých turistů, zastavili jsme se na oběd v moderní rozlehlé roubence, restauraci pro minimálně sto jedlíků.
Znuděná servírka, mající na starosti prozatím pouze jednoho hosta, který pil v rohu pivo a koukal na fotbal, nám nepříliš ochotně donesla jídelníčky. Psáno ozdobnou azbukou rádoby psacím písmem, bylo poněkud obtížné se zorientovat, ale dohodli jsme se, že si dáme všichni to samé, ať tady nesedíme dlouho. Dáme si šašlik, nějaké ty opečené brambory s místní variací tatarky, a něco na spláchnutí.
Přichází servírka, zkušeně, je tady prázdno, takže bez notýsku, přece si to všechno zapamatuje. "Co si dáte?", ptá se, a my směsicí češtiny, polštiny a zabajkalského dialektu odpovídáme, že šašlik, už nevím, jestli vepřový nebo hovězí, ale pro zbytek příběhu to není podstatné. "Fajn, co k tomu?" "Opečené brambory." "Fajn. Něco k pití?" Někdo colu, někdo pivo. Odchází.
Za deset minut nese pití. Za další čtvrthodinu nese každému misku brambor. Vynikající, perfektní, nejlepší. Luxusní brambory, k tomu nějaký ten sosík. Nedá nám to a uždibujeme. Pomalu, středně rychle, rychleji, dokud jsou teplé. Najednou koukáme a brambory jsou pryč, navíc máme pomalu dopito. Kývám na servírku, a ta přichází. S účtem. Koukáme zmateně jeden na druhého, zmateně na servírku, servírka zmateně na nás. "A co šašlik?", ptáme se.
"Šašlik?", odpovídá servírka poněkud překvapeně, ale jinak smrtelně vážně a s ledovým klidem. Platíme účet a odcházíme. Raději nechceme vědět, co bychom dostali, kdyby byla restaurace plná. Brambory byly výborné, a průpovídkami "Dostaneš k obědu šašlik" nebo "Nacpal jsem se jako šašliku ve Volovci" se škádlíme ještě po letech.
Při jiné cestě, v Kyjevě, v oblíbeném komplexu letních sportů na Benátském ostrově, kterému nikdo neřekne jinak než Hydropark, jsme po odpoledni na pláži chtěli před odjezdem na letiště stihnout brzkou večeři. Zřejmě příliš brzkou. Měli jsme hodinku, a tak jsme zasedli do restaurace "Šašličnyj dvor" - tušili jsme, že pokud tady dělají hlavně šašlik, tak to nebude na dlouho. Objednáváme pivo, šašlik, pečené brambory, a vysvětlujeme, že spěcháme, protože v tolik a tolik musíme odejít a jedeme na letiště. Popíjíme pivo, bavíme se, čas ubíhá, a když po půlhodině od objednání přichází servírka odněkud z města s taškou brambor, začínáme tušit zradu. Servírce opět vysvětlujeme, že za půl hodiny musíme odejít a jet na letiště, a pak dávám u stolu k dobru historku z Volovce.
Když už to vypadá, že zaplatíme pivo a s pocitem plného voloveckého žaludku se vypotácíme k metru, přichází maso. To dáme. Baštíme. Je to dobré, ale čas nás tlačí a tak rovnou říkáme, že brambory mají zabalit, dáme si je cestou. Tak se i stalo, platíme, a s alobalovou hroudou míříme k metru. Pár zastávek, přestup na autobus, a jsme na terminálu. Relativně včas, takže při čekání na odlet můžeme pokračovat v hostině. Brambory voní na celý terminál a jsou opravdu luxusní, a naštěstí stále teplé. Škoda jen, že nezbyl i nějaký ten šašlik.
Aleš Gill
Návod na ... Wadi Rum
Wadi Rum v Jordánsku je možná nejkrásnější a nejfotogeničtější poušť světa. Jenomže dostat se tam a nenechat se u toho oškubat místními cestovkami není úplně jednoduché. Pokusím se popsat, jak to tam funguje.
Aleš Gill
Návod na ... nová série článků
Netypická turistická místa v různých končinách světa často, a řekl bych naprosto záměrně, mlží. Mlží co se týče jejich fungování - parkování, vstupné, pohyb, co je možné a není možné. Aby místní mohli vydělat na svém know-how.
Aleš Gill
Švýcarský nůž cestovatele 2.0: mobilní telefon
Na cesty toho "díky" nízkonákladovým aerolinkám můžeme, nebo chceme, brát čím dál méně. Naštěstí nám často stačí mobil, který nahradí mnoho samostatných věcí, které jsme dříve vozili, využívali, a teď už nutně nemusíme.
Aleš Gill
Jak na společné náklady při cestování ve skupině
Napsal jsem už řadu článků o cestování, vízech, přípravě, balení věcí a různých měnách, ale asi jsem se ještě nedotknul tématu společných nákladů, placení za skupinu a podobně.
Aleš Gill
Batman Nigde nepil Čaj. Tři turecká města s poetickými názvy.
Přes den jsme jezdili od památky k památce, ale večer bylo fajn najít si hotel někde mimo turistické atrakce. Proč ale nespat někde stylově, nebo alespoň ve městě s hezkým, alespoň pro nás Čechy poetickým názvem.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Poslanci rozhodují o omezení prodeje zemědělské půdy cizincům ze třetích zemí
Přímý přenos Vyšší ochranu nejkvalitnější zemědělské půdy schvaluje Sněmovna. Schválí ji patrně v mírnější...
Muž násilím vnikl do školy v Litvínově. Policie ho našla v obchodě, kde kradl
Několik policejních hlídek včetně psovoda a speciální pořádkové jednotky zasahuje u gymnázia v...
Záhadný předmět na noční obloze překvapil fotografy čekající na polární záři
Záhadné těleso na obloze překvapilo v úterý večer mnoho fotoamatérů, kteří hleděli k nebi v...
Na Chebsku vjel vlak do spadlého stromu a vykolejil, provoz na trati stojí
Uzavírka trati u Plesné na Chebsku, kde ve čtvrtek odpoledne v úseku mezi Velkým Luhem a Skalnou...
- Počet článků 245
- Celková karma 19,46
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.