COVID-19 vs. Tanzánie
Vrozená spořivost mě donutila koupit letenky z Vídně namísto Prahy, a návratem do Mnichova místo do Prahy. Rozdíl - pokud vezmu v úvahu cenu dopravy na a z těchto letišť asi tři tisíce. To mi stálo za risk v podobě možných protičeských koronavirových opatření, které tyto země, tj. Rakousko a Německo, zavedou.
Vídeň je ještě v pořádku, vlak do Vídně na čas, rychlý přestup na novém moderním hlavním nádraží a zanedlouho už čekáme na odlet. Nikdo neřešil, že jsme Češi, z nebezpečné Prahy.
Nic se neřešilo ani v Holandsku. Měli jsme připravený nějaký formulář pro místní Prymuly, ale nikdo ho nechtěl. Na roušky se mimo letiště, vlak a hlavní nádraží moc nehraje - víc se řeší odstupy a počet lidí v obchodě - například povinným nošením košíků v počtu jeden na osobu (nezájem že by vám stačil jeden pro čtyři).
Roušku zase nasazujeme na cestě na hotel u letiště. A pak samozřejmě po celou dobu letu na letiště Kilimandžáro pod známou horou, cca hodinu jízdy autem od města Arusha. Jednou snad hlavní město východoafrické federace, dnes stále nikoliv ospalá, ale díra, s nedostatečnou infrastrukturou, dopravními problémy a výpadky elektřiny. Město vypadá spíše jako půlmiliónová vesnice. Ale je tu hezky. Lidi jsou v pohodě, není tu (na Afriku) moc bordel, hotel je fajn a snídaně v klidu. Jsme tady a ani to nebolelo.
Na letišti se ještě hrála rouškovaná, taxikář nám polil ruce kvanty desinfekce, a v prodejně Vodafonu nám změřili teplotu. Dalších deset dní jsme mohli na celou pandemii zapomenout. Tanzánie už před půl rokem přestala koronavirus řešit. Má dobrá čísla... protože je už půl roku neaktualizuje. Průměrný věk populace je 15, možná 20 let. To nemám ze statistik, taková je realita kolem nás. Lidí nad šedesát je minimum.
Nezřídka se objevují letáky na zdech vyzývající k mytí rukou - stejné jako u nás - či nošení roušek. Nikdo to ale nedělá. Nám tedy nezbývá než držet si odstup, jezdit vlastním (tj. vypůjčeným) autem namísto místní dopravy, a máme pocit - snad oprávněný - že bychom měli být v pohodě. Vzhledem k tomu, že neumíme ani po deset dnech více než deset slov svahilsky (kuře, hovězí, rýže, hranolky, děkuji, ahoj, nashledanou... jo víc než deset jich fakt není), není ani problém s tím, že by si s námi chtěl někdo povídat - znalost angličtiny místních je opravdu slabá. Lepší se až na Zanzibaru.
Jsme v Africe a přepínáme do afrického režimu - větší starosti než Covid nám dělají staří známí: malárie a spavá nemoc, respektive komáři a mouchy tse-tse. Sehnat tady antimalarika by asi šlo, ale nějak to není třeba - končí období sucha a komárů je poskrovnu. Sázíme na moskytiéry. Na Tse-Tse jsme narazili snad jenom jednou.
Samotnou cestu po Tanzánii si nechám na jindy, na nějaký "bezcovidový" článek, ale samozřejmě jsme neseděli jen v Arushe. Hlavně jsme jezdili za zvířaty. Lidí (turistů) poskrovnu, nikdo se do Afriky zrovna nehrne. Asi ani netuší, že to je - v případě Tanzánie a narozdíl od okolních zemí - možné.
Roušky nasazujeme zase v letadle, lehce zastaralém brazilském třicetimístném vrtuláčku, který nás z Arushe dopraví na Zanzibar. Království opuštěných hotelů, resortů a pláží. Je tu sice desetkrát víc bílých než na pevnině (tj. vidíme jich třeba i deset denně, na pevnině někdy ani jednoho), ale pořád minimálně desetkrát méně, než na kolik je místní ekonomika stavěná. Možná i padesátkrát méně. Není tu v podstatě nikdo.
Jeli jsme sem hlavně kvůli potápění a přestože nás většinou odrazovali - Zanzibar není úplně potápěcí destinace, tam a tam by to bylo lepší - nelitujeme. Potápění fajn. Navíc je tu k vidění pár zajímavostí i nad vodou a hlavně jsou tu ze všeho největší propast mezi cenami pro místní (a nás, "chudé" turisty). Coca-Cola v obchodě deset korun. V hotelu za sto. Dvojlůžák pro normální lidi (wifi, teplá voda, snídaně) třeba 30 dolarů za noc. Resort klidně pět set nebo i tisíc dolarů za noc. Safari v Africe tak může stát neskutečně moc peněz. Nebo nemusí. Záleží, jak si nastavíte priority. V příštím článku bych se chtěl věnovat něčemu, co jsem pracovně nazval "Safari pro chudé". Chcete vidět lvy, slony, žirafy, ale ve výkladní skříni cestovky jste viděli šestimístné částky? Těšte se na příští článek.
Vracíme se ze Zanzibaru přes Dar Es Salam a Amsterdam do zmíněného Mnichova. Vše v rouškách, vše bez problémů. Až v Mnichově to začne. Už v letadle vyplňujeme jakýsi formulář, který posádka vysbírá a je nejspíš úplně k ničemu. Celé naše letadlo je totiž prohlášeno (asi proto, že letíme z Amsterdamu) za rizikové. A celé tak jde na PCR test. Placený vládou, tj. pro nás zdarma. Úplně zbytečně - už dávno sedím doma v Praze, píšu tento článek, a výsledek ještě neznám. Samozřejmě jsme speciální případ, většina letadla nejspíš letí do Mnichova proto, aby byli v Mnichově. A o těch chce mít vláda informace.
V Tanzánii jsem nikdy předtím nebyl. Pokud jste byli, zajímala by mě jedna věc: u každé hospody, prakticky u každého stánku kde by člověk mohl něco jíst nebo něco podnikat rukama, je více či méně improvizované umyvadlo. Kýbl s vodou, s kohoutkem, voda teče do dalšího kýblu. Někdy mýdlo nebo prací prášek k dispozici. Je to super, myjeme si ruce kdykoliv to jde, před jídlem, po jídle, a jsme spokojení. Myjeme si tu ruce častěji než doma, protože je prostě kde. Docela by mě zajímalo, jestli se tato hygienická vymoženost rozmohla až s pandemií, nebo podobná zařízení existovala už před ní. Protože je to super nápad nejen pro Afriku... mít se kde mýt.
PS: Asi deset minut po dopsání článku mi přišel výsledek mnichovského testu: NEGATIVNÍ.
Aleš Gill
Záhada bohnického paneláku
Pokud se k vám dostaly analýzy volebních výsledků, mohli jste si ve svém okolí povšimnout některých zvláštností. Sousední vesnice třeba volila jinak, než vaše, nebo než je průměr. Na našem sídlišti volil zvláštně jeden panelák.
Aleš Gill
Dvě tváře Mexika
Mexiko vnímáme jako zemi turistickou. Pyramidy, moře, pláže, turisti. Na druhou stranu tam vyjma několika destinací zahraniční turisty skoro nepotkáte. A pak je to země kartelů, nebezpečná, ale zároveň se tam utíká před zákonem.
Aleš Gill
Neznámá místa 11 - Africký Kandahár
Amerika se vcelku logicky dělí na Severní a Jižní. Mezi nimi je uzoučký pruh země zvaný Panama. Pro znalé spíše Darien Gap. Nicméně i Afrika je podobně rozdělená, jen to na mapě není na první pohled vidět.
Aleš Gill
Neznámá místa 10 - Zelené peklo uprostřed Mexika
Osm hodin jízdy autem severně od Mexico City leží místo, o kterém jste nejspíše nikdy neslyšeli. Uprostřed neprostupné džungle a hor je zahrada, která - kdyby byla v Evropě - bude v učebnicích a obležená davy turistů. Ale není.
Aleš Gill
Neznámá místa 9 - Poslední nosorožci na rovníku
Čas od času zprávami proběhne informace o skupince posledních nosorožců tuponosých (bílých) severních. Dvůr Králové nad Labem a nějaká rezervace Ol Pejeta kdesi uprostřed Afriky. Místo, kam se nikdy nepodíváme. Nebo ano?
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Auto vjelo na chodník a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Evropa otevřela dveře džihádistům, Londýn a Paříž nepoznáte, hlásá Trump
Donald Trump krátce po potlačení propalestinských protestů na několika amerických univerzitách...
Poslanci kývli na ochranu zemědělské půdy i omezení jejího prodeje cizincům
Přímý přenos Vyšší ochranu nejkvalitnější zemědělské půdy schválila Sněmovna. Nemají na ní do budoucna vznikat...
Obří požár haly se škodou 1,8 miliardy založil člověk, technickou závadu vyloučili
Příčinou rozsáhlého požáru průmyslové haly v Žebráku na Berounsku, který loni v létě podle policie...
Učil na škole scientologů. Manipulují dětmi a vydělají miliony, líčí pedagog
Premium Jsou mezi námi a i přes snahu se skrývat tahají za nitky v různých sektorech. Řeč je o...
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...
- Počet článků 245
- Celková karma 19,46
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.