Blesk dvakrát neudeří do jednoho místa
Jordánsko je dlouhodobě oázou klidu na blízkém východě. Sevřené mezi turisticky nehostinnou a nečitelnou Saúdskou Arábií na jihu, nepřehledným Irákem na východě, a Izraelem spolu s palestinskými územími na západě, musí samo čelit hrozbě na severních syrských hranicích, kde jeho armáda drží islamisty mimo jordánské území. Na druhé straně přijímá, dobrovolně či ne, desítky tisíc uprchlíků.
Je to ale pořád země, kam se lze s klidem vypravit, kde největším problémem pro turistu jsou vysoké ceny. Země, o které ve zprávách neslyšíme často i dlouhé měsíce. Jako by se tam nic nedělo. Až teď, banda islamistů zaútočí na policii středně velkého města Kerak, a pak se zabarikáduje na hradě a bere si jako rukojmí turisty. Nic pěkného. Ale pořád je to ojedinělý případ. Bereme to tak, že blesk dvakrát neudeří do stejného místa. Tak jako asi nikdo soudný neřekne "nepojedu do Paříže/Nice/Berlína, protože se bojím", tak i my víme, že šance, že se přimotáme k nějakému teroristickému útoku, je limitně blízká nule. Tady, i tam.
A tak jedeme, nebudeme rušit letenky, které jsme za nevelký peníz pořídili z Bratislavy do Eilatu, izraelského přístavu na břehu Rudého moře, a naopak zařazujeme zmíněný hrad Kerak mezi cíle naší izraelsko-jordánské výpravy. Protože chceme vidět, jaká je tam situace - udělat si názor na zprávy, které čteme v novinách. Protože vždycky je lepší o věci vědět víc, než nám servíruje televize.
Za hraničním přechodem Eilat/Aqaba si půjčujeme auto, a vyrážíme do Petry - tu si nechám na samostatný článek. Poslední den výpravy, tj. den před odjezdem, nám zbývá právě na prohlídku Keraku, a koupání v Mrtvém moři. Kings Highway, která z Wadi Musa, Mojžíšova Údolí, města u Petry do Keraku vede, není z nejlepších. Silnice je klikatá, vede záplavou vesnic a městeček, a tak nám cesta trvá skoro tři hodiny. Ale jsme tady - už jen zaparkovat. Není to tak jednoduché, zahraničních turistů sem mnoho nejezdí, a když, tak málokdy autem. Nacházíme jedno placené parkoviště a vydáváme se, trochu oklikou, na hrad. Platíme poměrně rozumné vstupné, cca 70 Kč (vstupenka do Petry stojí pětadvacetkrát tolik), a vcházíme po padacím mostě do pevnosti. U vchodu nás překvapila hlídka s těžkými samopaly, která kontroluje vstupenky.
To, co nám přišlo trochu zvláštní, je poměrně běžným jevem. Policie se samopaly tvoří větší část osob pohybujících se po hradě, než turisté. Místní turisté - nás, jak říkal slovenský kolega, očkovaných středoevropanů, je tady poskrovnu. Přesněji čtyři. My čtyři. Žádného jiného turistu, kromě arabských, jsme nepotkali. Ale těch samopalníků... hrad si teď opravdu hlídají, nebo hlídají nás, aby se nám nestalo to, co kanadské turistce a třinácti místním, turistům i policistům, před měsícem.
Samotný křižácký hrad je zajímavý z několika důvodů. Jednak vůbec nevím, proč tady vzniknul, protože jestli měly křižácké hrady chránit trasu Evropa-Jeruzalém, tak je to jako kdyby Karlštejn chránil trasu Praha-Brno. Prostě je trochu mimo. Ale nějaký účel určitě měl, jen nejspíš ne ten klasický, o kterém se učí na hodinách dějepisu v případě jiných hradů - například jeho "jmenovce", syrského hradu Krak des Chevaliers. Jeho fotku si z učebnice pamatuji dodnes - když jsem ji poprvé viděl, věděl jsem, že se tam chci jednou podívat. Ale o tom zase jindy.
Několik křižáckých hradů už jsem navštívil, ale tenhle je jiný. Když jsem viděl, že se z něj mnoho nedochovalo, vtipkoval jsem, že musíme najít rytířský sál. Klasickou velkou síň, obvykle v nejreprezentativnější budově, kterou tady budeme hledat jenom těžko - z hradu zbylo pár obvodových zdí, a rozsáhlá sklepení. A přece - našli jsme tři opravdu velké, dlouhé podzemní prostory, které bychom označit za rytířský sál určitě mohli. A jednu trochu menší, přesto stále větší, než jsou rytířské sály na některých "našich" menších středověkých hradech.
Z hradu je rozhled na celé, poměrně kopcovité město, ale začínáme už mít pomalu hlad a jediná zrekonstruovaná část hradu, která vypadá, že by mohla obsahovat nějaké to restaurační zařízení, je zavřená. Vracíme se přes padací most do města a hledáme nějaký ten kebab nebo falafel. Nenašli jsme, přešli jsme, ale obchodník o kus dál po ulici, překvapený a potěšený, že vidí turisty, se zeptal, co hledáme. Po pravdě - něco k snědku. Okamžitě nás odvedl k místu, které vůbec nevypadalo jako prodejna. Prostě tam jeden místní dělá falafel pro zaměstnance okolních obchodů. A teď pro nás. Luxusní jídlo. Jeden z nejlepších falafelů v životě. U nás falafel moc nejím, ještě jsem nenarazil na žádný, který by za to stál. Utkvěl mi falafel syrské Latakíi, na předměstí Bejrůtu, a v Jeruzalémě. A teď čtvrtý, pod hradem Kerak v Jordánsku.
V Petře nám v čajovně nosil uhlíky do vodní dýmky klučina ze Sýrie. Dneska v Keraku jsme dostali dva falafely za cenu, kterou jsme jinde platili za jeden, a k tomu zadarmo pití. A celou dobu na nás koukala holčička z Egypta. Nemyslím si, že tam byli na dovolené - spíš je sem poslali rodiče k příbuzným, před nepokoji a válkou. Všude kolem nás jsou samí normální lidi. Po návratu do Aqaby sedíme v čajovně, kouříme vodní dýmku, a koukáme s místníma na Premier League. Nezdá se, že by se chtěli sebrat, a přijít ničit naše evropské hodnoty. Přinejhorším, vysedávání po hospodách, karty, lásku ke starým autům a kibicování u fotbalu máme společné.
Aleš Gill
Fotoreport - Faerské ostrovy
Přeneste se se mnou na chvíli ze spalujícího horka a žluté spálené trávy do míst, kde je pořád mokro, sem tam se tam vyklube sluníčko, teplota máloky přesahuje 15°C a je tam naprosto všechno zelené.
Aleš Gill
Můj první let vrtulníkem
Vrtulníky máme spojené se záchranáři, hasiči, zdravotníky, policií, a maximálně si je ještě představíme jako luxusní dopravní prostředky bohatých. Pokud se ale chcete proletět vrtulníkem, nemusíte kvůli tomu spadnout ze skály.
Aleš Gill
Neznámá místa 13: Balmoral, hrad královny Alžběty II.
V kopcích daleko od civilizace, daleko od hlavních silničních tahů, letišť a měst, uprostřed hor a lesů, je hrad Balmoral. Oblíbené místo královny Alžběty, kam se podívali jen vyvolení. Nebo ne?
Aleš Gill
Neznámá místa 12: Orkneje
Orkneje nejsou úplně neznámým místem, ale spadají spíše do kategorie "učili jsme se, že něco takového existuje, ale pak jsem o tom už nikdy neslyšel". Máte to stejně? Pojďte se tam se mnou podívat.
Aleš Gill
Návod na ... Petru, nejkrásnější z divů světa
V době nízkonákladových aerolinek máme za humny, sotva tři a půl hodiny letu, nejkrásnější z divů světa. V nejbezpečnější z arabských zemí, Jordánsku, pár hodin cesty od Ammánského nebo Aqabského letiště. Za cenu alpské permice.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Názor, že Paroubek parazituje, nestačil. Podle soudu může iniciály ČSSD použít
Volební senát Nejvyššího správního soudu (NSS) zamítl návrh Sociální demokracie (SOCDEM) na zrušení...
Hamás má týden na příměří, jinak Izrael vtrhne do Rafáhu, spekuluje Egypt
Izrael dal palestinskému radikálnímu hnutí Hamás týden na to, aby přijal dohodu o příměří a...
V Berlíně hoří výrobní hala firmy produkující zbraně poskytnuté Ukrajině
Hasiči na jihozápadě Berlína likvidují rozsáhlý požár výrobní haly, ve které jsou uskladněny...
Šli do stanu zjistit, zda nemají nádor. Krutou odpověď jich slyšelo 170
Preventivní akce Stan proti melanomu se v Praze, Brně a Ostravě zúčastnilo přes 3800 lidí. Lékaři...
Prodej bytu 3+1, 59 m2 ul. Sametová Liberec - Liberec Rochlice
Sametová, Liberec - Liberec VI-Rochlice
3 350 000 Kč
- Počet článků 245
- Celková karma 19,46
- Průměrná čtenost 1413x
Jsem pisálek. Baví mě psát. Baví mě psát o místech, o kterých moc lidí nepíše. Raději budu psát články o Pchjongjangu a Kábulu než o Dubrovníku a Bibione. Nejsem si jistý, jestli to po mně někoho baví i číst, ale stejně píšu. Třeba si to v důchodu po sobě jednou všechno přečtu a řeknu si: Dobrý.
Jsem rychlocestovatel. Raději nakouknu za týden do dvou zemí, než bych zůstával v jedné. Jet na pár hodin, na otočku, do Japonska, mi dává větší smysl, než do Japonska nejet vůbec.
Jsem řidič. Nerad se nechávám vozit, chci být pánem volantu nebo sedět na místě spolujezdce s mapou v ruce. Když chci vypnout, řídím. Tisíce kilometrů napříč Evropou nebo Amerikou.
Jsem optimalizátor. Umím si správně vybrat zavazadlo a pokud to není třeba, umím si odříct odbavené zavazadlo a užívat si svobodu s příručním batohem. Naopak, pokud se jede autem, není důvod si s sebou nevzít kousek domova, luxusu moderního světa - židli, chladicí box, nůž.
Jsem plánovač. Chci vědět, kam se jede, co se tam bude dělat, jíst, chci vidět mapu, šťourat se před cestou na internetu. Stejně to nakonec končí improvizací...
Jsem akční letenkář. Umím najít letenky levně, a umím se rychle rozhodnout, jestli za danou cenu a za daných podmínek chci nebo nechci letět.
Jsem extrémista. Raději pojedu do Iráku než do Španělska, raději pojedu do Severní Koreje než do té Jižní. Mám rád místa, kam nikdo nejezdí, mám rád otevřený prostor. Špicberky, Island, Saharu, Aralské jezero.