Berlínská zeď 21. století

Padla před více než sedmadvaceti lety, a rozdělovala nejenom město, ale symbolicky i svobodný a komunistický svět. Berlínská zeď. V EU ale stále máme jeden stát a jedno hlavní město rozdělené téměř stejně. Více než čtyřicet let.

Podobně jako Putin na Krym, vtrhla turecká armáda na sever Kypru, aby chránila zájmy kyperských Turků proti snahám kyperských Řeků celý Kypr připojit k Řecku (alespoň tak zní jedna z verzí - každý má tu svoji).

Když si dnes koupíte mapu ostrova, je to trochu chaos. Samé hranice. Vojenské základny OSN, vojenské základny Velké Británie. Do toho zakázané, vysídlené hraniční pásmo, které je nestejně široké, křivolaké, a nepřehledné. V nejširších místech zahrnuje celé vesnice a celé nikosijské letiště, v úzkých místech jenom silnici, nebo jeden blok domů. Taková je celá historická Nikósie. Pás bloků vybydlených domů, ulice zahrazené betonovou zdí, plotem, často barely, ostnatým a žiletkovým drátem. Neutěšený pohled. Přitom překračovat hranici lze v centru města na dvou místech. Naprosto svobodně, jenom ukážete pas.

Jedeme si situaci prohlédnout. Přilétáme do Paphosu, na jih, a už první komplikací je půjčení auta. Většina půjčoven cestu na sever zakazuje, volíme tedy takovou, která s tím vyloženě nemá problém. Odkaz jsme našli na webu nějaké severokyperské cestovky. Další komplikací je pojištění. Asi povinné ručení, nebo tak něco. To "řecké" v "turecké" části neplatí. Musíme si na hranicích koupit to jejich. Za nemalý peníz. Jinak je ale překročení hranic autem úplně v pohodě, řekl bych, že, asi na úrovni Slovinsko-Chorvatsko nebo USA-Kanada.

První místo, kam se podíváme, je Famagusta, město, které Tureckou invazí utrpělo nejvíc. Celá jeho čtvrť, Varosha, je obehnaná ostnatým drátem. Město duchů, dříve plné výstavních tříd a hotelů. Poměrně velké město, do sedmdesátých let jedno z nejvyhledávanějších středomořských letovisek. Dnes se prohání v ulicích vítr, domy jsou rozpadlé, všude ticho. Sem tam tudy projede patrola turecké (nebo severokyperské, kdo se v tom má vyznat) armády. Teoreticky sem mají přístup modré přilby, nás by ale přes checkpoint nepustili. Tak alespoň město objíždíme kolem dokola, a nakukujeme dovnitř přes ostnatý drát. Pripjať bez radiace. Varosha byla v podstatě Řeky obývaná část jinak turecké Famagusty. Před tureckou invazí všichni utekli na jih… a tak to zůstalo čtyřicet let.

Zpět na jih se vracíme nejnovějším a zároveň nejzápadnějším přechodem. Naprosto bez problémů, bez čekání. Ukážeme pasy, a jedeme dál. Další den se jedeme podívat přímo do Nikósie. Auto necháváme v řecké části, přecijen přechod pro auta v hlavním městě asi nebude úplně opuštěný. Procházíme po hlavní nákupní ulici, pěší zóně, nikosijských Příkopech. Až dorazíme k přechodu. Checkpointu. Řeckému. Kontrola pasu, pohoda. Jeden blok je nárazníkové pásmo. Napravo a nalevo vidíme opuštěné domy, dvorky, které nikdo neudržuje, nejsou "ničí". A dost je to ničí. Padesát, maximálně osmdesát metrů, a jsme na konci země nikoho. Trochu jiné, ale trochu podobné, jako na mauretánsko-marocké hranici.

Turecká část je ale taky celkem v pohodě. Kebab prodávají jedni i druzí, akorát tomu možná říkají jinak. Řeckokatolické kostelíky vystřídaly mešity, je tady znatelný propad v příjmech, ale dramatický rozdíl to není. Na místním trhu prodávají víceméně totéž, co v řecké části, jenom možná poněkud chaotičtějším, neuspořádanějším, orientálnějším způsobem. Obloukem se vracíme k druhému pěšímu přechodu, který je zbudován na parkovišti před hotelem Ledra Palace, svého času nejluxusnějším hotelem v Nikósii, dnes sídlem místní družiny OSN a místem setkávání špiček obou vlád.

Generace tehdejších vojáků a jejich tureckých podporovatelů je v důchodu, nebo na prahu důchodového věku. Otevírají se nové hraniční přechody, od roku 2004, kdy Kypr vstoupil do EU, mohou (nejen) mladí kyperští Turci a kyperští Řekové volně překračovat hranice (na hraničních přechodech). A vidí ve zdi jenom problémy a komplikace, a rozmíšky svých otců a dědů už jim zas tak moc neříkají. Život jim komplikují oddělené měny - sever platí tureckou lirou, jih eurem. Život komplikují časové zóny - na jihu je stejný čas, jako v Řecku ("letní" a zimní), na severu jako v Turecku (celý rok letní). Celý Kypr je v podstatě v EU, ale na sever jedeme s pasem. Města mají tři názvy, turecké, řecké, a anglické, mapy s tím mají problém a navigace si taky moc neví rady.

Na první pohled nejsou rozdíly mezi oběma "Kypry" velké a spojení by oběma stranám prospělo. Turecko se chce břemena, do kterého jenom pumpuje peníze, zbavit. Jednání o sjednocení se vedou a šance jsou větší, než kdy dříve.

Tear down this wall!