Před lety jsem pracovala v jednom z největších kulturních center v Evropě. Na starost jsem měla umělce z celého světa. Byla jsem jim po ruce, když potřebovali navštívit kadeřníka, hřbitov, sanatorium, bordel a tak podobně.
Každý měsíc přijelo osm umělců, z nichž jeden byl vždycky spisovatel. Tomu odpovídala i plně zařízená studia, která mohli po celý svůj jednoměsíční (nebo i více) pobyt používat. Bydlelo a tvořilo se tam opravdu skvěle. K tomu dostali měsíční apanáž ve výši 1000 euro. Prostě komfort se vším všudy, aby se naplno a nerušeně projevil umělecký duch dřímající v každém umělci. A ten se tedy projevil, ale většinou jinak…
Kdo mi nejvíce utkvěl v paměti a jací vlastně umělci jsou?
Jsem básník a majitel bordelů – Turecko
Říkejme mu třeba Ali. Byl to majitel dvou bordelů v Istanbulu a do Vídně si přijel omrknou konkurenci a načerpat co je nového v „umělecké“ branži. Jo a málem bych zapomněla. Přijel tam jako spisovatel a k dispozici dostal literární studio, což bylo takové pěkně zařízené 2+1 bydleníčko. Ač byl několikrát osloven, jestli by se nezúčastnil akce „Otevřeného studia pro návštěvníky“, vždy odmítl a není se čemu divit. Většinu dne prospal, a tak to bylo po celý měsíc. To, co jsme o něm věděli od agentury, která nám ho poslala bylo, že napsal jednu knihu, která vzbudila pozdvižení a pak sbírku básní, která už nic moc ohlas neměla. Ale bylo to v rámci multikulti fér, pozvat někoho z prostředí s jiným náboženstvím. Byla s ním legrace a za péči, kterou jsem mu věnovala jsem dostala velice milý dárek.
Manželé – Island a Španělsko
Ona byla šéfka v jejich vztahu. Velela úplně všemu a svým španělským temperamentem a chováním nás doháněla k šílenství. On stál v pozadí, přizvukoval a souhlasil se vším co jeho partnerka řekla nebo udělala. Hlavně, že jemu dá pokoj. Ke konci pobytu musela odjet o týden dřív než on. Olaf byl jak utržený ze řetězu. Když jsem od něj na konci měsíce přebírala studio (měla jsem na starosti i tzv. check-in a check-out umělců), byl na mě moc milý. Při kontrole, jestli je vše v pořádku jsme si skvěle povídali, ale bylo mi na něm něco divného…když jsem se otočila, abych mu dala k podpisu formulář, že je vše v pořádku a on si tak může jít pro vyplacení druhé poloviny měsíční apanáže, nevěřila jsem vlastním očím. Stál tam přede mnou nahý a nabízel mi ten nejlepší sex v životě! Jo, tak ten jsem si dokázala představit…hlavně když jsem věděla, že byl v noci na flámu, kde drogy, sex a rokenrol hrály prim. S elegancí sobě vlastní jsem se z této prekérní situace vyvlékla, jak nejlépe jsem mohla. Cestou ke mně do kanceláře mě objímal a líbal mi ruce a říkal mi, jak jsem skvělá (bylo poznat, jak rychle vystřízlivěl a aby neměl problémy, že překročil jisté meze, snažil se to zahrát do autu). No, manželka z něho má asi radost…
Byl to happening? – Německo
Mark byl zvláštní už na první pohled. Umělec, kterému padesátka klepala na dveře byl roztržitý a jeho pohled neznačil nic příjemného. Že by krize středního věku? Nevím, ale po týdnu jeho pobytu nám oznámil jiný umělec, který bydlel ve vedlejším studiu, že slyší divné zvuky a křik. Když jsme přišli s kolegyní zkontrolovat Markovo studio, zůstaly jsme jako opařené. Vybavení za desetitisíce eur bylo totálně zdemolováno a po zdech byly rozetřeny výkaly.
Byla tohle nějaká forma happeningu nebo už mu fakt hráblo? Ještě téhož dne byl odvezen do nedaleké psychiatrické léčebny, kde ho zklidnili a následující týden byl poslán zpět do Německa.
Nevyjasněná orientace – Holandsko
Přijel na vernisáž výstavy, kde se promítalo video s operací jeho obličeje. Martin je transgenderový umělec a postupem času si nechává zdokumentovat všechny zásahy do svého těla. Např. se jedná o několikahodinovou operaci známou pod názvem facelift nebo jeho další experimenty s obličejem. Bylo to v době, kdy ještě neprobíhal takový boom různých „rekonstrukcí“ a úprav obličeje, které podstupují některé rádoby hvězdy showbyznysu dnes.
Byl to fascinující pohled takřka do nitra jeho hlavy. Mnoho lidí nevydrželo už zářez za uchem. Já si to dávkovala postupně a fascinovaně jsem hleděla, jak mu operatér odřezává kůži s vlasy a odděluje ji od lebky. No, ale nejvíc mi utkvěl v paměti svým bezprostředním naturelem a bystrovtipem. Na dotaz, jestli si dá „coke“ myšleno „kolu“, mi odvětil „Drahoušku, vy tady nabízíte i koks? Hmm, ale já s ním už přestal. Ale jsi milá.“ Když jsem si uvědomila svůj lingvistický přešlap, šla jsem mu pro nápoj zvaný „cola“ a dál se raději věnovala jiným umělcům, aby se na vernisáži cítili jako doma.
Food Artová bohyně – Maďarsko
Andrea byla jako smršť. Ta energie, kterou překypovala a ty dobroty, které nám celý měsíc vařila, byly nezapomenutelné. Její food artový happening se vryl do srdcí mnoha Vídeňanů. Dovolila si totiž něco, co se nedělá. V rámci svého umění upekla Sacher a pro porovnání koupila i originál. Vtip spočíval v tom, kdo pozná, který je originál a který ne. Výsledným porovnáním se mělo zjistit, jaká verze je lepší. A světe div se! Originál to nebyl. Takové ponížení legendy. I to je umění.
Nejlepší sex je na koksu – Rusko
Alex byl moje srdcovka. Sedli jsme si názorově i lidsky. Miloval kočky a bohužel i chlast. Jak jinak…
Srdcí Evropan měl problém s Putinovským režimem. Jako Rus žijící v Petrohradu to ani jinak nešlo. Jeho postoj k životu, který byl extrémně nevyhraněn a neujasněn, se odrážel i v jeho umění. Jako režisér krátkometrážních filmů byl leckdy avantgardní i mimo film.
Při osobních setkáních to byl člověk velmi citlivý a svým inteligentním humorem a projevem naprosto okouzlující. Díky němu jsem měla možnost nahlédnout pod pokličku uměleckého života plného drog, chlastu, sexu a depresí. Jeho zpověď jednoho večera byla naprosto šokující. Do další fáze života jsem odešla obohacena o takové informace, které mi pomohly srovnat se s lecčíms, co přišlo poté (nejen s prací v korporátu).
Kdybych se ti neozval, tak mě zavřeli nebo zabili – Čína
Ma – skvělý umělec, ale i člověk žijící pod neustálou kontrolou režimu. Podmínkou pro jeho pobyt bylo to, že s ním pojede manželka jeho mecenáše. A to teda byla dáma! V jejím studiu se to hemžilo kožichy a dalšími módními doplňky, které ještě nedávno běhaly volně v přírodě. A to bylo léto…
Ma měl problém s režimem, protože jako vyučující na vysoké škole v Pekingu odmítl vstoupit do strany. Následovaly perzekuce včetně zákazu působení na škole a jeho jediným štěstím bylo to, že ho podporoval ředitel Státní opery v Pekingu. S ním jsem měla možnost se seznámit a málem to nedopadlo dobře. Pán v letech zapomněl na to, že je milé stárnout s grácií. Jeho obličej připomínal Fantomase a ustupující kštice čekala na transplantaci vlasů, které by nezdařený výsledek posunuly do fáze, kdy by výsledný škleb nepůsobil tak odstrašujícím dojmem. Brrr, já teda do experimentů s plastikami obličeje teda nepůjdu ani zadarmo! Nicméně podporou tak výjimečného umělce si u mě získal sympatie. Obrazy, které jsem mohla vidět, byly vyjádřením Maových politických postojů a citlivostí, kterou vkládal do zobrazovaných postav naznačoval křehkost lidského života.
Už jsou to dva roky, co se mi neozval. Je ještě naživu? Podařilo se mu emigrovat s manželkou a dvěma syny, jak plánoval?
Když si na něj vzpomenu, zní mi v uších jeho nezapomenutelná slova: „Nikdy si nenechte sáhnout na to co je u vás tak výjimečné a krásné. Vaše živá a rozmanitá příroda je to, co u nás umírá. Chraňte ji pro budoucí generace.“ Čekala jsem slova o svobodě a tak podobně, ale tohle mi vyrazilo dech. V České republice byl naposledy právě před dvěma lety a byl jí naprosto fascinován. Zamiloval si cestování vlakem. Neustále koukal z okna na krásy naší vlasti a nemohl se jí nabažit.
Jde po mně FBI – USA
Adam byl tajemný jako jeho projekty a vynálezy. Šla po něm FBI, která ho měla dlouhodobě v hledáčku. Mimo jiné proto, že vynalezl plášť, díky kterému vás nedetekuje ani ten nejlepší radar na světě. Mně se líbila super vychytávka, která se objevila i na výstavě pořádané kulturním centrem – prsten, který když budete nosit, tak vás nikdo nedokáže nevyfotit. Prostě pan hračička. Rád objevoval netradiční místa, kam se normálně nechodí. Byli jsme spolu na hřbitově i v bývalém sanatoriu pro slabomyslné. Byl tím nadšený až posedlý.
Street Artové legendy – USA
A borec nakonec! Vlastně byli dva Don a John, a i když už přesahovali věk mých rodičů, byli to ti nejúžasnější umělci, a hlavně osobnosti se srdcem na pravém místě, které jsem při svém pobytu potkala. Byli u zrodu street artu ve Spojených státech v 70. letech 20. století a celý život žijí v Bronxu. Don působil i jako učitel a měl tak možnost formovat životy mnoha mladých lidí, které mnohdy zachránil od života na ulici spojeném s kriminalitou. Jejich pohled na svět plný solidarity, empatie a profesionality byl všudypřítomný a nikdy neváhali prezentovat své dílo studentům a návštěvníkům centra, kteří byli lační poznat nějaké umělce na vlastní oči. A mimochodem znáte postavičku Space Invadera (inspirováno legendární počítačovou hrou)? Tak tím se jako umělecká dvojice proslavili asi nejvíce.
Takže YOUR SPACE HAS BEEN INVADED a díky chlapi, že jsem Vás poznala. Bylo mi ctí.
(Don bohužel koncem ledna tohoto roku umřel, ale jeho umění a poselství žije dál. Byl to úžasný chlapík!)
POZN.: Některá jména umělců jsem raději pozměnila…
