Top 10 největších českých bizárů nejen pohledem cizinců

Dávno už to nejsou jen ponožky v sandálech... O svých podivnostech možná tušíme, některé si vůbec neuvědomujeme a pak je tu pár drobností, které jsou ostatním pro smích nebo způsobují pohoršení či údiv.

Takže jaké jsou ty topky?

Hlavně se pořádně nažrat

Žijí mezi námi a jejich hlavním úkolem je se pořádně narvat k prasknutí. O kom je řeč? Existují lidé, kterým nejde zase tak o kvalitu jako spíše o kvantitu. Jdou-li někam na oběd, běžný talíř je moc malý (pro pochopení: ideální je pizza talíř), pět knedlíků jako příloha je výsměch (to mě jako chtějí nechat vyhladovět??), 400 g pečených žeber je asi předkrm. Přednost samozřejmě dávají tradiční české kuchyni. Tam se totiž v „ideálním“ množství snadno zorientují.

Chlupaté mastné opocené pupky v trenýrkách

„Proboha, proč jsou tady ti chlapi venku jen v trenýrkách? Vždyť jsou venku jen ve spodním prádle za bílého dne?“ upozornila mě kamarádka na sousedský pokec, koukajíc z balkonu na Pálavské vrchy. Ve vedru, které občas v létě panuje, přehlédne totiž člověk ledasco. I sousedku v kalhotkách a podprsence okopávajíc brambory.

Tetování, které mají všichni

Pamatujete si tu módní vlnu na začátku tisíciletí, kdy si holky nechávaly tetovat nad zadek prapodivné symboly propletenců, jež pyšně vylézaly nad lemem tangíček a pánové asijské znaky, o kterých neměli tušení, co znamenají, ale zaručeně jim dodávaly sílu, odvahu a kdo ví co ještě? Občas se tato móda vrací, ale symboly se mění. Dneska, kdo nemá vyryté čáry a efekty stříkanců jako by nebyl. Tak se nechme překvapit, co nám módní vlna přinese za pár let.

Nahé děti na koupalištích, u moře…no prostě všude

Problém, který mají starousedlíci v cizině je svoboda pohybu malých dětí bez plavek. Kdysi mi skorotchýně řekla: „To je tak nechutné, jak necháváte ty vaše děti bez plavek. Vždyť jim ten písek vleze všude. A to se nebojíte úchylů?“ Tenkrát jsem se na odpověď nezmohla. Za to teď už bych si rady věděla.

Zmalované dámy

Zmalovaná jako Matrjoška/Marfuša, „zmalovanej ksicht jako z plakátu“, zmalovaná jako šlapka atp. Už je vidíte? Občas to přeženou s oranžovým make-upem a jejich obličej je jako v ohni. Vrstvy nanesené řasenky konkurují v tvrdosti betonu a použití tvářenky jako by oznamovalo, že dneska už jsem po hubě dostala.

Někdy méně znamená více a fotoeditorialy youtuberek nejsou mnohdy tou správnou cestou.

PS: A solárka už taky nejsou in. Ty turbo už vůbec ne.

Cibule a česnek všude kam se podíváš

„Vy snad neumíte vařit z jiných surovin!?“ Tak tohle slýchám v zahraničí velmi často. No, ale zkuste vařit bez česneku a cibule. Není to ono.

K tomu snad dodám jen bonmot mého příbuzného, který šel v 65 letech na operaci a v nemocnici se ho ošetřující lékař během předoperačního vyšetření zeptal: „A jaké berete léky?“ Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat: „Pane doktore, moje léky jsou už přes třicet let česnek a cibule každý den.“

Černá kronika

Aktuálnější než kdykoliv předtím. Lidé chytří jako rádio se zaručeně pravými informacemi z internetu. Dříve bylo zdrojů málo, tak dnes mají žně.

Kdo nekrade okrádá vlastní rodinu

Přetrvávající nešvar již po několik generací. K tomu není co dodat.

Švejkovství

Jednou z typicky českých vlastností, kterou mnoho lidí nechápe, je „vyčůranost“. Ze všeho se vymluvit, vykroutit a na všechno najít kličky jen, aby se to nemuselo dělat tak jak má. Žádná zodpovědnost.

Kutilství aneb zlatý český ručičky

Pamatuji se, jak jsem v dětství každou neděli sledovala Přemka Podlahu a jeho Receptář. To co se tam prezentovalo bylo někdy z říše nesplněných přání. Přesvědčilo mě to o tom, že jsme národ, který si poradí snad se vším. Nemožné na počkání.

Bohužel to někdy jde ruku v ruce se švejkovstvím. Ale jsem pozitivní realista. Dost bylo černých kronik a švejkování. Jdu se zmalovat, nachystat děti k vodě a cestou se stavím u výdejního okénka na něco, kde se cibulí a česnekem nebude šetřit. A budu doufat, že mi to jídlo nedonese borec ve spoďárech se znakem kuřecí polévky na pravé paži. Krásný den!