Já ho mám a vy byste ho měli mít také! Řeč je o seznamu skladeb, které chcete aby se pouštěly na vašem pohřbu. A proč je vlastně důležité mít svůj “wishlist” nebo-li seznam skladeb na přání?
Nad touto otázkou jsem se zamyslela již někdy v šestnácti sedmnácti stejně tak jako nad otázkou, jak bych si představovala svou budoucí svatbu (mimochodem se svatbou se mi to splnilo, tudíž doufám, že i můj playlist bude pohřební službou či kdo to vlastně rozhoduje, přehrán). Je to přece důležité, mít tyto věci srovnané. Přece nenechám za sebe rozhodovat někoho jiného. Co kdyby tam zahráli americké country (prosím o prominutí, ale uječenému a lkavému zpěvu se silným akcentem opravdu neholduji), nebo prostě něco z čeho jsem měla za života vyrážku a kdykoli to třeba hráli na diskotéce a všichni na to juchali, já seděla jako přibitá ačkoli jsem platila za nepsanou královnu parketu :-)
Začalo to klasikou...Chopin (miluji klavír a jeho skladby jsou prostě...hmmm), ten byl jasný. Jenže časem jsem si začala pohrávat se stopáží. Co to je? No, prostě takhle. Chopin je dlouhý a zkrácené verze bych tam zahrát nechtěla. Pak jsem se nadchla Dvořákovou Novosvětskou. Ale kterou část tam dát...tu s těmi zvony? A co třeba Mozartovo Requiem? Zůstane v záloze! Časem jsem se více odvázala a chtělo to nějakou energii (Metallica, Marilyn Manson, Ozzy, Europe, Apollo 440, ad.). Toto období bylo následované obdobím melancholie (Enigma, Deep Forest a opět klasika, např. Barcarolle od Offenbacha – to když jsem viděla La vitá é bella nebo O mio babbino caro). Jo a taky tu byl návrat k devadesátkám, osmdesátkám...
Daný seznam vždy souvisel a souvisí s určitým životním rozpoložením. Tzn., světe div se, že ještě není konečný! Jak si tedy vybírám ty topkové skladby? Jde o rytmus, text a chytlavost. Jo a v neposlední řadě jsou to skladby, ke kterým se vracím a ztotožňuji se s nimi nejen jde-li o text, ale i o to, že mě to tzv. chytá za srdce.
Úžasnou zpětnou vazbu jsem měla u mé kamarádky Vendy. Když přišlo na věc, tak mi řekla, že se o tom nedávno bavila s tátou a ten jí řekl, co by chtěl zahrát. Bylo to logické. Oč šlo? No, rozhodně nechtěl žádnou dechovku, protože on je rocker a takoví AC/DC, to by bylo ono. Akorát teda neví jestli Highway to hell je vhodná píseň pro pohřby :-)
A jak to mám momentálně já? Můj aktuální seznam má svou logiku a pořadím se nesmí!!! míchat.
Samuel Barber – Adagio for strings (pro příchod smutečních hostů)
A začínáme...
Warrant – We will rock you (ne od Queen, ta nemá takové grády)
Queen – Who wants to live forever (ano, teď to jsou opravdu Queen)
Queen – Show must go on (protože život jde dál...)
A proč jsem zvolila tyto skladby? Nejenže samy o sobě něco vypovídají, ale jsou zároveň vyjádřením mých různých životních etap, které jsou pro mě klíčové.
PS: Jak jsem již řekla, seznam není trvalý a bude se ještě měnit. Zatím to ponechávám v této podobě a stopáži ;-)
