Jestli chceš být pořádnej chlap, musíš mít syna!

Zažité paradigma "dokud muž nebude mít svého nástupce = pokračovatele rodu, tak to není pravý chlap", je stále aktuální...

Tato věta mě jako mnohé jiné věty doprovází celý můj život. Ač jsem žena, tak to vnímám jako výsměch a ponížení všech, kteří syna neměli, nemají a nebudou mít. I já, než jsem byla „požehnána“ synem, jsem si vyslechla své...o pohledech vyjadřujících méněcennost vůči mé osobě nemluvě.

„No jo, holka...tak aspoň, že náš rod nevymře po přeslici.“ To bylo, když se mi narodila má dcera a to jestli budeme moci mít s manželem další dítě kvůli mé nemoci, viselo ve hvězdách. Nebo utěšující fráze typu: Neboj, první přijde holka a druhý bude kluk. Je to tak lepší, alespoň budeš mít doma malou pomocničku. Ano, mám v mé dceři pomocničku a ne malou, nýbrž velkou. Díky za ni.

„Tak to by chtělo k těm dvoum holkám ještě do třetice syna, ne?“ vyslechl si nespočetněkrát můj bratr. „Ne. Já jsem za mé holky rád a další dítě už nechci,“ odvětil a dál se k tomu odmítl vyjadřovat. Pokračoval později v rozhovoru se mnou. “Víš proč jsem takto spokojený?“ „Ne...nevím, ale určitě mi to vysvětlíš,“ pobídla jsem bráchu. „No, to je jednoduchý. Když máš doma holky a ony si pak v budoucnu přivedou nějakýho frajera a bude to úplnej blb, tak se ho zbavím úplně snadno. Přece holky nebudou s nějakým budižkničemou, pablbem nebo vyčůránkem, ne? Problém by nastal ve chvíli, kdybych měl kluka a ten si domů dotáhl nějakou čůzu nebo megeru. To nemá řešení. Té se člověk zbaví těžko.“ „Aha, tak to je hodně dobrý argument,“ dodala jsem.

Brácha má své holky opravdu rád a pokud můžu mluvit za sebe, tak je jedno jestli má někdo dvě holky, dva kluky nebo mix obojího. Hlavní je, že ty děti má někdo rád a umí se o ně postarat (i kdyby to mělo být s kulovnicí, jak dodal v žertu brácha).Ty děti to vycítí a jsou šťastné.

Další argument, který jsem na obhajobu dvou holek slyšela, byl přímo odzbrojující. „Já ti to řeknu takhle,“ povídá mi jednou moje dnes už bývalá kolegyně z práce, „s manželem jsme o tom diskutovali ve chvíli, kdy se nám měla narodit naše druhá dcera a on se na mě v jednu chvíli zadíval a řekl – Já jsem rád, že budeme mít dvě holčičky. Když si jen vzpomenu, co jsme s bráchou dělali za lotroviny, tak se ještě dneska divím, že jsme to ve zdraví přežili. Zlatý holky!“

A co bych chtěla ještě dodat?

Děkuji za silné muže, kterým je jedno, co budou mít. Hlavní jsou pro ně úplně jiné priority, než co jim řekne někdo z rodiny nebo kamarád, který se zrovna omylem trefil do černého a měl syna napoprvé a tím to pro něj skončilo, protože má pokračovatele rodu. Jo, a to je další věc. Musíš mít pokračovatele rodu, to jinak nejde...Taková blbost! Musíš? Nic nemusíš!

Tito muži se dokáží postavit za své ženy a být jim vděční za to, že jim dali do života někoho, kdo je má rád (kromě partnerky, že) a bude pro ně osvěžujícím zpestřením mnohdy stereotypní či nenaplněné životní cesty.

PS: Samozřejmě období puberty pomineme... to jim zbyde opět jen drahá polovička, která se vynasnaží, aby to oba přežili a děti jim to jistě v dospělosti nezapomenou :-)