Žihadlo
Jak tohle všechno vlastně začalo? Nevím, nepamatuji se. Možná že těmto démonům sama dovolila překročit přes její práh - možná se pod lepší či horší záminkou(zkusme to třeba za pomoci jablíček z babiččiny zahrádky, které miluje) nějakým způsobem vetřeli do jejího života. Kdoví? Každopádně byli tady, a já už jí jenom naslouchám a křečovitě svírám sluchátko v telefonní budce, ve které jsem nestála celé věky. Stojím, poslouchám vyzváněcí tón, a modlím se aby přestal a já zase uslyšela její hlas.
Nikdy o nich nemluvila jako o skutečných osobách. Při těch krátkých setkáních na kávě, či mezi jejími schůzkami, které začínaly i končily velmi podobně. Vyprávěla o všem ano. Hlavně o těch schůzkách. Nikdy ne tak, jak jsem chápala, že chtěla aby končily. On ten začátek vypadal dost slibně. Ten začátek vlastně ano. Květiny, dvoření, sliby. Kecy...Hlavní roli hrál vždycky On. A taky On.
Jo, vlastně abych nezapoměla. On tam hrál taky.
Byla vlastně jedna z mnoha. Děvče, které se přestěhovalo do velkoměsta. Větší město, možnosti. Za první výplatu si koupila smartphone a notebook. Aplikace s divnými názvy slibující věčnou lásku. Vlastně proč ne? Vždyť je to sranda, vždyť je to tak jednoduché. O nic nejde. Děláme to všichni. Doba je rychlá, a na cukrárny s procházkou už se nehraje. Pojď, tady je running sushi, no jasný, ohromím tě narvanou šrajtoflí a ty půjdeš. Stejně jako ta před tebou. Jo vlastně, tahle měla na profilu, že miluje kytky. Šup tam růži na Národce za kilo, slečno, hoďte mi to do igelitu, jasně, tak to vypadá luxusně.
Hmm, dobrý, s fotkama nekecala.Nohy dobrý, a věk taky vypadá že by seděl.U placení upejpavě vytahuje peněženku, no tak s ní to bude těžký, ta nepůjde tak rychle. Co že máš ráda? Knihy? No jasně, mám doma první vydaní Kafkovy Proměny, tak pojď, půjčím ti ji na přečtení. No jasný, bydlím kousek, tady za rohem. Taxiiii !!!!!
Stavíme se ještě do večerky na nějaký to vínko, to nevadí že moc nepiješ, tak přece nebudeme sedět na suchu, hodím do placu nějaký naučený klišé, ukaž, trochu přitopíme, pár svíček, no jasný, sundej si svetřík. Hele, tancuješ? Já jsem totiž báječný tanečník...
Ranní kocovina, cucky v koutku, takový ten shnilý dech, tyvole, ještěže ještě nesvítá,určitě vypadám jako děsná kráva, celá rozmazaná - kde mám kalhotky ? Aaaaau, doprdele, posraný svíčky všude, mám vosk i ve vlasech, no hlavně ho nevzbudit, a jakže se vlastně jmenoval?
Jo, uložím si ho jako Zborcenejsen 12, ono je to vlastně šrumec, neozve se stejně jako těch jedenáct předtím...
Když mi tohle vypráví, a prosí mě o napsání desítky dalších, podobně znějících příběhů, mrazí mě v zádech. Mrazí mě z té neochvějné reality, že už nejsme lidmi, osobnostmi, ženami a muži. Jsme uživateli. Čísly. A kolem sebe stavíme plůtek z hashtagů, pomyslné vězení, které nás buďto pustí do života těch okolo. Máš iPhone? Ne? Tyvole..jak takhle můžeš žít?
Musím. Musela jsem ho hodit do řeky, aby těch dvanáct zborcenejch snů odplynulo někam daleko.
Někam, odkud není návratu.
Lucia Rien
She is more than a man..
Nezbývá, než brát věci a lidi, tak jak leží a běží. Někdy je to dobrý, někdy je to míň dobrý, někdy je to vcelku na-pi-ka-ču. Teď zrovna by se mohlo zdát že je to blbý, ale ono je to vlastně dobrý. Proč ? Protože občas to tak je.
Lucia Rien
Because i love you. And you love me...too.
Občas se to prostě stává. Dva lidi, dva osudy, odlišné životy, a co ty lidi dělí? Ne víc a taky ne míň než 27 tisíc kilometrů. Prostě se to občas tak trochu posere. Deal with it.
Lucia Rien
Život je někdy tak trochu k-u-n-d-a. Vážně.
Možná nepotřebuju urazit dvacet tisíc kilometrů abych našla sama sebe. Možná potřebuju urazit těch kilometrů mnohem víc proto, abych se mohla ztratit. A možná, ale to opravdu jen možná, se prostě potřebuju ztratit.
Lucia Rien
Živote, o co ti sakra jde...
K tomu, abych navázala v sobě atmosféru podzimního pochmuru, nepotřebuji koukat z okna, nechat kočku se mi otírat o kotníky, a poslouchat praskot ohně v krbu. Nepotřebuji, protože nemůžu. Nemám kočku, krb a vlastně ani to okno.
Lucia Rien
Za zavřenými dveřmi
Tam kde končí a začínají všechny příběhy, které budou přečteny pouze jednou, ale napsány nespočetněkrát.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Prodej bytu 2+1 v Ostravě Hrabůvce
Plzeňská, Ostrava - Hrabůvka
2 350 000 Kč
- Počet článků 128
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 463x