Because i love you. And you love me...too.

Občas se to prostě stává. Dva lidi, dva osudy, odlišné životy, a co ty lidi dělí? Ne víc a taky ne míň než 27 tisíc kilometrů. Prostě se to občas tak trochu posere. Deal with it. 

Jakoby občas, z těch našich malých světů, vzejde tak trochu něco, co je docela cool. Já tak trochu nedokážu popsat co to úplně je. Proč? Protože s vámi všemi, s muži, které potkávám na své cestě životem, mám vždycky nějakou dohodu. Nepsanou. A vlastně tak trochu nevyřčenou. 

Co si budeme nalhávat, milujete mě. Proč? Kind of easy. Nejsem žena, která vám bude říkat co máte dělat. Nejsem žena, která vám zakáže se stýkat s jinými ženami. Jsem tak trochu spíš ta, která se zeptá... "jak bylo? " Jaký byl ten pocit, když jsi se potkal s tou "jinou" ? A proč se ptám? 

No, protože tak trochu vím, že to nebylo lepší. 

Možná to bylo fajn, jakoby. Proběhl nějaký sex, tak trochu jste pokecali. Okej. Teď vedle sebe ležíte, a nabízí se otázka. 

"Co dál? " 

Kdo vlastně jsme ? Jsem kámoši? Pár ? Nebo jak té je ? Spojili jsme se v určitém okamžíku a bylo to kurva dobrý. Ty mě bavíš, já tě bavím...ale jakoby..co dál ? 

Dneska jsme se rozhodli, že jsme nejlepší přátelé. Co to pro nás znamená ? Tak trochu víc, než co bychom si chtělí představit. 

Jsme jedno. Jsme Tady a TeĎ. Jsme kdo jsme.