Protože všechno je jedno..
Pohybuji se vesmírem, se stejnou lehkostí, jako když přivážete motýlovi na křídla stokilové závaží. Ne, můj život nejsou jistoty. Je to vlastně takový chumel nápadů, smíchu, pláče a pochybností. Předpokládaných útěků a jedné velké lásky. Je to tanec mezi střepy, které nezraňují, ale zapichují se tak hluboko, jak si dovolím po nich tancovat. Tancem bytosti, která dávno zapoměla, že se jednou může pořezat.
Říkali mi, že můžu cokoliv. Stala jsem se sama sebou. Říkali mi, že vše co chci, mi vesmír dá. Chci tancovat, psát, poznávat lidi a místa, cestovat, milovat. Tancuji, píšu, poznávám, cestuji, miluji. Vlastně je všechno v naprostém pořádku.
Jenže já chci tancovat tak, abys mě viděl. Chci psát o tom, co zažívám, když se nechávám unést představou, že mám nezdolné místo ve tvém vesmíru. Chci poznávat tvoji duši tak, jako nikdo přede mnou. Chci cestovat na místa, kde zůstane moje stopa vedle té tvojí. Miluji tě. A ty to víš.
"A ona tam stála, krásná a nezlomná, jako sám život. Vítr mi foukal do uší, ohlušoval moje pochyby a já nevěděl, jak se dostat blíž k té úžasné bytosti. Věděl jsem, že tam mám jít, a říct jí, jak moc pro mě znamená. Jak jsem šťastný za to, že mi dovolila ujít kus cesty po jejím boku. Byl takový ten letní večer, který svádí k momentům, na které se nezapomíná. A já sám, se svým malým strachem vím, že radši zase nasadím tu masku. Pohled, kterým neprostoupí žádná jiná síla než ta, které dovolim mojí duší projít. Protože jsem zraněn. Bolest, kterou nechci, na kterou si nedovolím ani pomyslet. A hlavně, nepotřebuji další....
Bože, ona tancuje. Nevím, kde bere hudbu. Nevím, kde bere tu jistotu svého bytí. Já ji nemám. Jsem jen další výstřelek vesmíru. Další duše, která bere světu kyslík. Teda, myslím. Dělám to nejlepší co můžu, a pořád to není dost. Jsem muzikant, hraju. Nic jiného vlastně neumím. Jediné štěstí, které zažívám, je když stojím na pódiu, a zpívám. Je to dost? Je to to, co mám světu dát? Nemyslím si. Ona vytvořila věci, které společnost potřebuje. Píše knihu, která naučí další generace jak žít. Proč by se měla zajímat o mě?
Tehdá, když byl čas vlastně dost nejasný, se naše cesty spojily. Přišla do mého života jako uragán. Ten uragán, který neboří mosty a nebere lidem domovy. Naopak dává. Ona mi dala jistotu, že už na světě nikdy nebudu sám. Bože, vlastně bych jí ho chtěl dát i já. Ale já to nedokážu. A tak jí řeknu prázdné slova, a budu doufat, že je její imaginace natolik silná, že tomu bude chtít sama uvěřit. A že mě i přesto neopustí.
Jsem v ulitě, a chci se zdát jednoduchý. Chci, aby si myslela, že pro ni nejsem dost dobrý. Chci, aby uvěřila, že jsem jen další floutek, který jejím bytím propluje lehčeji, než vůbec zareaguje na moji přítomnost. Ale ono to nejde. Blíží se ke mě, její oči mnou prostupují tam, kam nechci pustit nikoho jiného krom ní. Tam, odkud není návratu. Ale já to vidím. Ona mě miluje. Bezelstně, přirozeně, a tak nějak vím, že navždy. Chci o ní skládat písně, které přetrvají do dob, kterým lidé říkají navěky. Chci, aby věděla, že je to pro ni. Ale zároveň jí to nemůžu dát, protože vím, že její láska se musí využít jinde. Protože vím, že si ji nezasloužím. "
" Sedí tam, jakoby tu vlastně nepatřil. Jakoby nevěděl, že každý krok, který udělám, dělám proto, že chci, aby si myslel, že jsem úžasná. Ale vím, že si to nemyslí. Protože proč já? Čím jsem tak vyjímečná? Nedávno potkal ženu, která zachraňuje děti ve válečných oblastech. Říkal mi o ní. V jeho očích stál obdiv, a jak se jí můžu rovnat? Co mám vlastně udělat pro to, abych se mu přiblížila? Jsem zmatená. Každý muž, kterého jsem v životě potkala, měl slabost. Chtěla jsem se mu zatnout do duše - byla jsem tam. Ale on? Ne, to nejde. Nevím proč, nevím jak, nevím kdo je. Říká, že mě miluje. Ale oni to přece mají jinak. Láska je v jejich životech jen věta, která se prostě říká. Je umělec, muzikant. Vidí a slyší věci, které ostatní lidé nevidí a neslyší. Stejně jako já. Ale já nejsem modrooká blondýna a tohle je to, co on chce. Nevím kudy kam, a tak začnu z čirého zoufalství tancovat. Vím, že se dívá, cítím jak mi propaluje záda pohledem, za který bych šla na konec světa. Ale je to pohled, který mi říká, že i tady můžu být lepší. Co teď?"
Jak my milujeme domněnky. Nemůžeme bez nich být, viďte? Protože jak by vypadal svět, kde by bylo všechno jasné jako facka? Kde bychom byli, kdybychom si prostě mohli jasně říct, jak ta realita vypadá? A why does my soul feel so bad?
A já stále věřím. Ne dnes, ne teď, ne v tomhle životě. Ale vím, že jednou, jednou to pochopíš.
Že jsme si tohle všechno měli prostě říct.
Lucia Rien
She is more than a man..
Nezbývá, než brát věci a lidi, tak jak leží a běží. Někdy je to dobrý, někdy je to míň dobrý, někdy je to vcelku na-pi-ka-ču. Teď zrovna by se mohlo zdát že je to blbý, ale ono je to vlastně dobrý. Proč ? Protože občas to tak je.
Lucia Rien
Because i love you. And you love me...too.
Občas se to prostě stává. Dva lidi, dva osudy, odlišné životy, a co ty lidi dělí? Ne víc a taky ne míň než 27 tisíc kilometrů. Prostě se to občas tak trochu posere. Deal with it.
Lucia Rien
Život je někdy tak trochu k-u-n-d-a. Vážně.
Možná nepotřebuju urazit dvacet tisíc kilometrů abych našla sama sebe. Možná potřebuju urazit těch kilometrů mnohem víc proto, abych se mohla ztratit. A možná, ale to opravdu jen možná, se prostě potřebuju ztratit.
Lucia Rien
Živote, o co ti sakra jde...
K tomu, abych navázala v sobě atmosféru podzimního pochmuru, nepotřebuji koukat z okna, nechat kočku se mi otírat o kotníky, a poslouchat praskot ohně v krbu. Nepotřebuji, protože nemůžu. Nemám kočku, krb a vlastně ani to okno.
Lucia Rien
Za zavřenými dveřmi
Tam kde končí a začínají všechny příběhy, které budou přečteny pouze jednou, ale napsány nespočetněkrát.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Na Chebsku vjel vlak do spadlého stromu a vykolejil, provoz na trati stojí
Uzavírka trati u Plesné na Chebsku, kde ve čtvrtek odpoledne v úseku mezi Velkým Luhem a Skalnou...
Zloději stačila otevřená větračka. Z přízemních bytů kradl šperky i elektroniku
Policisté dopadli v Ostravě recidivistu, který se krátce po propuštění z vězení vrátil ke svému...
Vagony po nehodě u Klínce odklidí dopravce. Policie zahájila úkony trestního řízení
Policie prověřuje čtvrteční vykolejení osobního vlaku bez strojvůdce poblíž Klínce u Prahy pro...
Zdravotnictví čeká kolaps, věští analýza. Chybí 3000 lůžek, péče se nadužívá
V českém zdravotnictví hrozí bez přijetí potřebných opatření vyčerpání zdrojů. Systém není podle...
Krásný prostor pro široké využití, Praha 3, Žižkov, ul. U Božích bojovníků.
U božích bojovníků, Praha 3 - Žižkov, okres Praha
4 290 000 Kč
- Počet článků 128
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 463x