Divný stát, divné zákony a ještě podivnější logika

Máte hypotéku? A máte ji třeba na rekonstrukci? Zaplatili jste znalci za ocenění nemovitosti? Jsou peníze také zboží?    

Žijeme v podivné době.

Představte si 3 domečky na jedné ulici. Jsou úplně stejné. Stejné i do toho detailu, že mají na stejném místě v jedné z místností prasklý strop, a dokonce se všem stejně i naklání komín.

V každém domečku bydlí jedna rodina.

A teď hurá do rekonstrukce.

Pokud máte peněz hodně, tak jste happy a dalo by se říct, že Vás nic netrápí - tedy třeba kromě rodinných vztahů, nebo nemocí. 

Pokud máte peněz méně, je to sice náročnější, dokonce jste už ze strany bank trochu diskriminováni, ale pořád to celkem jde. Tedy diskriminovaní být nemůžete, to by platilo jen pro jinou etnickou skupinu, už vím, banky tomu říkají bonita, zkrátka rozdíl už tu je.

Také se může stát, že máte těch peněz málo - přímo zoufale málo, ale pořád Vám ještě měsíčně zbývá pár korun na to vrhnout se na zvelebení toho  domečku, co se Vám podařilo za našetřený peníz, či příspěvek rodičů pořídit. A tady jste už pro banky něčím zhruba mezi slimákem a automatem na výrobu peněz.

Díky tomuto dělení a kastování se v posledních letech zaběhl velice zvláštní a propracovaný systém.

Banky tvrdí - čím movitější člověk je, tím je pro nás větší jistota, že peníze dostaneme zpět a můžeme mu na to dát více peněz a menší procenta úroků. U vrstev z nižším příjmem je vyšší riziko, že své peníze zpět nedostaneme celé a proto dáváme peněz méně.

(Čti v překladu: Bohatej se nedá, nebo si půjčí jinde a chudák bude držet hubu a krok, protože si nemá kde půjčit)

Bylo by zajímavé přijít do obchodu a koupit si třeba vysavač. Ten bohatý ho dostane za 1000,-Kč, ten chudší za 1200,-Kč a ten co na něj šetřil nejdéle ho dostane za 1400,-Kč.

Už Vás slyším říkat, no to je přece blbost.....

Jenže banky to dělají přesně takto.

Důležitá věc mimo kastování je znalecký posudek.

Množství peněz které banka půjčí se právě od tohoto posudku odvíjí (znalce si banka určuje sama, takže manipulace není možná).

Pro zjednodušení - znalec ten dům ohodnotí třeba na 1 milion korun.

Té první rodině, tedy té bohaté, nabídnou hypotéku za 2,5% úrok a 90% částky se znaleckého posudku.

Druhá rodina, to jsou ti  slušně zaopatření. ale již ne úplně bohatí, dostanou hypotéku na 4% úrok a 80% částky.

Ta třetí, nejméně majetná dostane nabídku na úrok 6% a 70% částky z hodnoty domu dle znaleckého posudku.

Samozřejmostí je, že dům je od chvíle podpisu hypotéky vinkulován ve prospěch banky.

Tedy, pokud neplatíte, banka Vám dům vezme.

Kouzelné také je, že nejprve platíte úrok, takže při hypotéce na 25 let platíte zhruba první polovinu hlavně úroky a půjčená částka prakticky neklesá, a až zbylou dobu platíte to, co jste si vlastně půjčili.

Pokud pomineme tu ne zcela fér logiku kastování, kdy spíše ti chudší potřebují pomoci a ne ti bohatí, jdete do hypotéky sice s nepříjemným závazkem, ale s pocitem, že děláte něco pro svou rodinu, a kromě ztráty té střechy nad hlavou se Vám nemůže nic stát. 

Bohužel tohle je hrubý omyl.

Věřím tomu, že většina z Vás se nikdy nedostala do situace, a ani Vám to nepřeji, aby musela jít do zastavárny a dát tam třeba šperk po babičce, z důvodu platby něčeho velmi důležitého. Ve starších knihách je to ale poměrně běžná praxe a pro člověka "drahé" věci se za "nekřesťanský" úrok po pár dnech vykupovaly zpět. Pokud člověk nezaplatil, věc zůstala majiteli zastavárny, a ten ji s tučným ziskem prodal někomu jinému.

Měl to dobře spočítané .... :)

Tím to celé skončilo. Bývalý majitel si poplakal a časem se s tím smířil - co mu také zbylo.

Praxe dnešních moderních zastavárníků (tedy bank) je poněkud jiná.

Přihodit se může cokoliv, firma kde pracujete propouští, rozvádíte se, či něco jiného, (ale to zde nechci rozebírat). Zkrátka přestanete platit.

Pokud se dům na který je hypotéka, nepodaří prodat za cenu, která postačuje na doplacení hypotéky, tak se po Vás zbývající částka bude vymáhat dál.

A vracíme se ke kastovnictví. Ten bohatý to nějak ukecá, nebo si půjčí jinde víc (všichni víme, že existuje jakási hranice, podle hesla "pokud si člověk půjčí milion a neplatí, tak má problém. Pokud si půjčí 500 milionů a neplatí, tak má problém banka a i ateisté ve vedení banky se dávají na modlení").

Ale u toho nejméně majetného vzniká paradoxní situace.

Co na tom, že těch peněz dostal na začátku míň.

Co na tom, že platil podstatně vyšší úrok, právě pro případ rizika. jak tvrdí banka.

Co na tom, že platil poctivě třeba 10 let - platil přece jen úroky a půjčená suma se moc nezměnila.

Co na tom, že odhad domu dělal znalec určený bankou a za nemalé peníze....

Nebudu, ale bankám křivdit, oni to potom udělají velice šikovně. Oni ty peníze nevymáhají, přeci si nebudou kazit dobré jméno ....

Oni tu pohledávku prodají nějaké spřízněné vymahačské firmě a ta si s tím už poradí.

A tak to u nás funguje. Připomíná mi to klasickou pohádku Járy Cimmrmana, "Jak chudák do ještě větší nouze přišel".

Co myslíte, jaká by byla šance zažalovat toho znalce, za nekvalitní práci? On přeci určil hodnotu domu na základě které by banka měla mít jistotu svých investic. Obzvlášť pokud půjčené peníze byly investovány do domu.

Bankovní podnikání je prý podnikání jako každé jiné. Ale tady trošku jiné je.

Je totiž bez rizika.

Nesmrdí tady něco trošku?

přeji hezký den