Připomínáme si již 47 let ode dne, kdy tuto zemi okupovala vojska Sovětského svazu a jeho spojenců. Bylo to v době, kdy byl svět rozdělen mezi dva mocenské bloky.
Jeden pod vládou USA a druhý komunistického Sovětského svazu – následníka Ruské říše. Češi a Slováci byli po 2. světové válce nedobrovolně připojeni k sovětskému bloku a spolu s Poláky, Maďary a dalšími národy byli připraveni o nezávislost.
To, že Rusové nikomu žádnou nezávislost neumožní, ukázali již v listopadu 1956, pouhý rok po vytvoření vojenského paktu Varšavské smlouvy, když krvavě potlačili maďarskou revoluci. To samé udělali ještě několikkrát, například v lednu 1990 v Ázerbajdžánu, v lednu 1991 v Litvě, v prosinci 1994 v Čečensku a v srpnu 2008 v Gruzii. I sovětská vojenská intervence v srpnu 1968 v Československu byla jen jednou z řetěze agresivních aktů novodobé ruské říše proti nezávislosti podřízených národů.
Dnes je nanejvýš aktuální připomínat si vojenskou okupaci naší země v roce 1968. Byla to doba, kdy se na hlavních tanků a na bodácích samopalů okupantů chopili vlády v zemi zrádci a kolaboranti. Po kolikáté již v historii? Tito falešní proroci se následně, v době normalizace, svým Poučením z krizového vývoje snažili národ přesvědčit o tom, že to jejich předchůdci v roce 1968 byli skutečnými zrádci. Zloděj křičí, chyťte zloděje. Dnes hrozí podobná situace.
Hrozby pro Evropu
Evropu dnes sužuje současně několik závažných problémů, jež by i samy o sobě dokázaly ohrozit naši existenci. V našem jižním sousedství probíhá vlna náboženských válek a arabských kontrarevolucí. Státy jižní Evropy sužuje nebývalá vlna uprchlíků a ekonomických migrantů, která se následně přelévá do bohatých evropských států.
Řecko se stále zmítá v bezvýchodní ekonomické krizi, jejíž konec je v nedohlednu, zatímco krize v dalších jihoevropských zemích zdaleka není zažehnána. V našem východním sousedství probíhá ruská vojenská agrese ohrožující nejen samotnou existenci Ukrajiny, ale i státní nezávislost Finska, Polska, Moldávie a pobaltských států. Současně probíhá mohutná ekonomická expanze Ruska do mnoha zemí Evropy, od Řecka až po Česko.
Měnová válka, kterou právě odstartovala Čína, může poškodit samotné ekonomické jádro Evropy – exportně orientované Německo a jeho subdodavatele včetně České republiky. Současně zlevnění dovozů z Číny zlikviduje ještě více pracovních míst v evropských průmyslových podnicích. Velká Británie vydírá Evropu svým možným vystoupením z EU.
A v neposlední řadě se nad takto oslabenou Evropou slétají supi – Spojené státy se pomocí Transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP) snaží úplně podmanit evropskou ekonomiku i spotřebitele a vojenské ohrožení ze strany Ruska využívají k zavedení ještě větší vojenské dominance nad Evropou. A v neposlední řadě je tu Velký bratr - odposlouchávání všech občanů Evropské unie včetně politiků.
Historie se opakuje
Výraznou část naší politické i ekonomické reprezentace až po nejvyšší místa tvoří dnes falešní proroci. Vystavují na odiv hospodářské a společenské úspěchy diktatur v Číně a v Rusku jako opak ke „shnilým“ společnostem na Západě. Tvrdí, že demokracie je neefektivní, stát by se měl řídit jako firma. Současnou krizi s migranty dávají za vinu západní podpoře Arabskému jaru a svržení „stabilních vlád“.
Historie se opakuje. Ve 30. letech 20. století bylo součástí salonní kultury poukazovat na shnilost Západu, zkorumpovanost demokracie a zdůrazňovat přednosti bolševického Sovětského svazu, fašistické Itálie a nacistického Německa jako rychle se rozvíjejících ekonomik a moderních společností odhodlaně budujících hezčí zítřky. Naši falešní proroci jsou i dnes připraveni zbavit nás „jha“ demokracie – tohoto „nesmyslného a zastaralého“ politického zřízení.
Zejména u levicových falešných proroků je jejich fascinace Čínou až zarážející. Ve prospěch čínského hospodářství byla zlikvidována celá tradiční česká průmyslová odvětví – zejména sklářství a textilní průmysl. Rozšiřováním obchodu s Čínou přicházíme o další pracovní místa, zatímco naše zaměstnance populisticky uplácejí přílivem levného zboží z Číny.
Po konci Studené války nastala jedinečná situace, kdy se konečně mohly evropské národy osvobodit od služby vnějším mocnostem a společně čelit výzvám globalizovaného světa, spojené do Evropské unie. Dnes prochází EU zatím největší zatěžkávací zkouškou. Tito falešní proroci, místo aby se snažili posílit evropskou ekonomiku a měnu, ale i ochranu vnějších hranic EU před ruskou agresí nebo imigrantskou krizí, dělají přesný opak.
Šíří národní povýšenost nad jiné národy Evropy a nesnášenlivost. „Češi jsou nejchytřejší, všichni ostatní jsou podlí hlupáci. Poláci se nás snaží otrávit svými potravinami, Rakušané k nám nenápadně vyvážejí imigranty. Francouzi a Britové způsobili pád „stabilní vlády“ v Libyi. Italové se na nás snaží uvalit bruselský diktát kvótami na uprchlíky a Němci nám na příkladě Řecka ukazují, jak nás všechny ekonomicky ovládnou.“
A zase se historie opakuje. Ve 30. letech 20. století maďarský vůdce Horthy nebo slovenský Tiso podporovali národní šovinismus, čímž své národy připravili o všechny spojence a nakonec je předhodili na talíři tehdejší agresivní velmoci – nacistickému Německu. O pár let později to zopakoval Beneš s českým národem, který bez spojenců nechal na pospas stalinskému Sovětskému svazu. Z vůdčích nacionalistů se stali hlavní zrádcové svých národních zájmů.
A podobně to činí dnešní falešní proroci. Uzavírají český národ do svých hranic, pomlouvají sousedy a další malé národy Evropské unie, aby tak napokon český národ předhodili současným agresorům. Falešní proroci se stávají kolaboranty.
Svými výhrůžkami na zavedení hraničních kontrol nenápadně připravují společnost na zrušení největšího výdobytku Evropské unie – svobodného pohybu osob v rámci Schengenského prostoru. Lžou, že Evropská unie není schopna si se současnou krizí poradit, proto nás chtějí „ochraňovat“ uvnitř našich hranic.
Falešní proroci považují ty, kdo se zastávají nezávislosti Ukrajiny, Gruzie nebo Moldávie, za protiruské fašisty. Ty, kdo podporují nezávislost Kurdů, za přívržence destabilizace Sýrie a Iráku. Zastánce nezávislosti čínského Východního Turkestánu, ruského Čečenska nebo izraelských okupovaných území Palestiny, označují za přisluhovače islámského terorismu. A podporovače nezávislosti Tibetu za dalajlámisty.
A zase jsme u historie. V lednu 1935 dostala fašistická Itálie od lídrů Francie volné ruce při okupaci Etiopie. Nikdo neprotestoval, když v létě 1937 zahájilo Japonsko brutální koloniální válku proti Číně. Bez problémů proběhl Anschluss Rakouska nacistickým Německem v březnu 1938, obsazení Albánie fašistickou Itálií v dubnu 1939 i sovětský pokus obsadit Finsko v listopadu 1939. Demokratičtí politici sami posvětili v září 1938 v Mnichově smrtelné oslabení Československa ve prospěch nacistického Německa, které vedlo k nacistické okupaci Českých zemí v březnu 1939. Pro mnohé byla lhostejná i likvidace Polska v září 1939 nacistickým Německem, a obsazení jeho východních částí bolševickým Sovětským svazem považovali dokonce za spravedlivé.
Přesně tak se chovají naši falešní proroci a kolaboranti dnes. Je jim lhostejné, když jiné národy ztrácejí svou nezávislost, dokonce agresora podporují a obránce a jejich sympatizanty zesměšňují. Až přijde na naši nezávislost, nedivme se, že nám nikdo nepomůže.
Výsměch pravdy a zrada nezávislosti
Ruský oligarcha Chodorkovskij, kterého osobně považuji za jednoho z největších zlodějů sovětské komunistické nomenklatury 90. let 20. století, řekl na pražské konferenci Forum 2000 jednu moudrou věc. Lidé v bývalém Sovětském svazu obdivovali Západ ze dvou důvodů. Za plné regály v obchodech a za nekompromisní obranu lidských práv v komunistickém bloku.
Dnes jsou již regály plné i v diktaturách jako Rusko nebo Čína – jeden z důvodů obdivu tak pominul. A politické elity Západu, ve snaze podporovat svůj obchod s nedemokratickými zeměmi, dělají jakékoli kompromisy v oblasti demokracie a lidských práv. Pominul tak i druhý důvod obdivu. Z obdivovaných bohatých a demokratických zemí se staly směšné země, neperspektivní obchodní partneři, kteří z podivných důvodů u sebe doma stále zachovávají tuto „zpátečnickou“ formu vlády – demokracii, zatímco všude ve světě se klanějí různým diktátorům.
Díky našim falešným prorokům se z výrazů, jež původně představovaly hluboký smysl, staly nadávky a předměty posměšků. Tito přívrženci lži a nenávisti udělali z nejdůležitějších hodnot naší evropské civilizace, pravdy a lásky, posměšné označení „pravdoláskař“. Vysmívají se nebo jsou lhostejní k nezávislosti jiných národů a vystavují tím vlastní národ budoucí cizí porobě. Svou zradu národních zájmů a kolaborantství skrývají za hesla, že dělají vše pro národ, přitom svým šovinismem připravují národ o přátele a vysluhují ho na pospas agresivním velmocem.
Vzpomeňme si v tento den, kdy si připomínáme výročí sovětské vojenské okupace této země, na falešné proroky, zrádce a kolaboranty v našem okolí. Jak je možné, že jim zase umožňujeme, aby se podíleli na vládě v této zemi?
Skutečné národní zájmy
Potřebujeme zformulovat skutečné národní zájmy. A mezi ne určitě patří státní zřízení, jenž ctí lidskou svobodu a důstojnost, právo člověka vyslovit svůj názor a svobodně si zvolit své zástupce v obci i ve státě, spravedlivost před zákonem, právo člověka na čistý vzduch a vodu a na spravedlivou odměnu za vykonanou práci.
Určitě je národním zájmem přátelství s jinými evropskými národy, právo těchto národů na svobodu, naše spolupráce ve vědě, vzdělání, výrobě a obchodu, naše společná obrana před agresivními mocnostmi a společná zahraniční politika, jenž ochrání náš styl života, povede ke snížení míry nespravedlivosti v našem okolí a ke snížení vnějších rizik číhajících na naše evropské národy.
