Blud o Brexitu

Ve volební kampani do Europarlamentu se setkávám se spoustou bludů a jedním z nich je i blud o Brexitu jako příkladu hodného následování nebo strachu z podobného osudu.

Britové disponovali až do konce druhé světové války obrovskou koloniální říší. Produkty této říše je několik dnešních mocnosti jako USA, Kanada, Indie, Pákistán, Nigérie nebo Jižní Afrika. Po své porážce v Suezské krizi v roce 1956 ztratila Británie poslední zbytky své koloniální říše, ale zůstal jí Commonwealth jako společenství nezávislých států.

Ze světové velmoci se stala evropskou zemí. Ta v roce 1960 vstoupila do sedmičlenného integračního uskupení, Evropského sdružení volného obchodu (EFTA). Až začátkem 70. let 20. století se země, nacházející se v hluboké ekonomické krizi, rozhodla vydat se směrem k Evropským společenstvím, předchůdci Evropské unie. Její vstup do ES byl pro Brity i pro členy Commonwealth bolestivý a neobešel se bez hospodářských otřesů. Její členství ale přineslo i uzdravení britské ekonomiky zejména v 80. a 90. letech.

Británie měla ale po celou dobu více než čtyř desetiletí členství v ES a EU jiné geopolitické a obchodní zájmy než ostatní členové. Mnozí si vzpomeneme na falklandskou válku v roce 1982, na blízké spojenectví mezi premiérkou Margareth Thatcher a americkým prezidentem Reaganem, mezi premiérem Tony Blairem a prezidentem Bushem mladším. Premiér Cameron předtím, než vyhlásil referendum o Brexitu, objížděl Evropu s ultimátem, že Británie nikdy nebude součástí společné obrany EU a nikdy nepřistoupí na žádné integrační projekty.

Jako jediný členský stát nemá psanou ústavu, a proto má specifické problémy s platností evropských zákonných norem na svém území. Jako jeden ze tří členských států má anglosaský právní systém (dalšími dvěma jsou Irsko a Kypr) a je v EU izolován i svou anglikánskou náboženskou tradicí. Jako jeden ze dvou členských států není a ani se nezavázal stát se členem Schengenského prostoru (druhým je Irsko), jako jediný člen není a ani se nezavázal stát se součástí Eurozóny ani Evropského mechanismu směnných kursů ERM-II, jako jediný člen nepřistoupil k Fiskálnímu kompaktu a jako jeden ze tří členů není součástí Permanentní strukturované spolupráce (PESCO) v oblasti obrany (dalšími jsou Dánsko a Malta).

Británie měla a má zkrátka jinou orientaci než země na evropském kontinentu včetně té naší. Je pátou největší jadernou mocností světa a má kolonie v Tichém, Atlantickém i Indickém oceánu. V případě úspěšného Brexitu bude mít okamžitě k dispozici blízké spojence, s nimiž je přes svou panovnici v personální unii (tzv. Commonwealth Realm), z nichž nejvýznamnější jsou Kanada, Austrálie a Nový Zéland. Již v momentu svého vystoupení tak bude disponovat spojeneckým blokem se 130 miliony obyvatel, srovnatelným s Ruskem nebo Japonskem, nemluvě o celém Commonwealthu s 2,4 miliardami obyvatel – téměř dvakrát větším, než je Čína.

Její členství v Evropské unii bylo a je historickým omylem a její odchod z Evropské unie nemá nic společného se setrváním nebo odchodem kterékoli jiné země z EU. Je proto naprostým bludem srovnávat členství České republiky v Evropské unii s členstvím Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.