Byl - nebyl, jednou, jeden kouzelný les. Myslíte, že existuje jenom v pohádkách? A skřítkové také? Tak to jsem byla asi v pohádce.
No,vážně. Tak to bylo tak.
Jednou, před pár lety, byl krásný, skoropodzimní den a já se rozhodla jít na procházku do lesa. Nevydala jsem se nikam daleko do světa, ale přímo za humna - totiž do lesa, co začíná hned za sídlištěm. Nevzala jsem si sebou do uzlíku buchty, ale tajně jsem dala do kapsy náš rodinný foťák, který mi jinak byl půjčován s nevolí a pouze pod dohledem, abych ho nepoškodila. To bychom potom neměli čím fotit dovolenou a rodinné oslavy.
Na kraji lesa jsem se zastavila a jak to dělám vždy, pozdravila jsem a požádala o povolení vstoupit. Vyhledala jsem nejprve strážce lesa - to je vždy nejvyšší nebo nejstarší strom. Když ho hledáte, ukáže se vám sám. I jemu jsem slíbila , že se budu chovat tiše. Na znamení souhlasu mi pokynul větvemi. Možná to byl jen vítr - pomyslela jsem si. Ale...
.....v tu chvíli do lesa proniklo sluneční světlo, jakoby říkalo - povedu tě - a já stála najednou před bránou do kouzelného lesa.
Překvapeně jsem prošla a dál našlapovala tiše, vdechovala lesní vůně, snažila se porozumět ševelení listů a větví. Co si asi vypráví stromy mezi sebou? Povídají si o mně! Šťouchají větvemi, tahají za vlasy, až mi úplně zatarasily cestu. Tudy ne !
Ohlížím se, za mnou stojí Ukazatelník, směje se, a dělá dlouhý nos. Musíš tudy....
Tak tedy tudy. A hned jsem málem zakopla o dalšího skřítka - Rypáčník. Doufám, že není bludný.
Les houstne a stromy jakoby se bály, uhýbají všechny z tohoto místa pryč. Před čím asi? Opatrně kráčím podél nich a .....
..... Uf, to jsem se lekla! Stará, suchá čarodějnice. Teda, seschlá to ona je, ale sil má asi ještě dost. Její varování zní jasně. Tady vládnu já !!! Kliď se odsud !!! Nu, ráda bych, ale kudy ?
Světýlko! Malý paprsek světla mi ukazuje cestu. Honem pryč !
Lesní milence už jen v běhu pozdravím ....
........ konečně cesta. Na jejím konci mi mává lesní víla. Moc ráda ji vidím.
Vyvedla mě bezpečně z lesa ven.
A víte, milé děti, co jsem potom udělala? Běžela jsem si hned koupit svůj první, vlastní fotoaparát. A od té doby fotím a fotím a fotím...
A viděla jsem ještě mnoho dalších skřítků a taky andělů, ale o tom až zase příště.
