O pomíjivosti

Jednou v noci byla hustá mlha, že by se dala krájet. Mrzlo až praštělo.                                                                     

Ráno se mlha začala zvedat,  pustila sluníčko, aby zasvítilo na všechnu tu nádheru, kterou v noci stvořila.  Vzdychala jsem nad tou třpytivou krásou a pokusila se ji uvěznit přes hledáček do pixelů, než se začala rozpouštět,  měnit  v kapky vody a vypařila se.

I v životě prožívám občas okamžiky štěstí a snažím se je uvěznit ve vzpomínkách ve své mysli a oni se mi taky potvůrky vypařují.