Začíná pomalu zastupitelská okurková sezona, tak je čas na pravý letní koktejl osobních dojmů ze stavu (nejen) kladenské (nejen) komunální politiky.
nezájem a nohy v teple
Dnes se politická činnost moc nenosí. Je zkrátka spousta lákavějších aktivit, než někde do úmoru vysedávat a dohadovat se na programových prioritách (kolik lidí tolik názorů) nebo řešit otázky, na něž není snadná ani dobrá odpověď, jako třeba jak vyřešit problémy sociálně slabých občanů. Kdo by tím dobrovolně trávil své dny a večery? Naštěstí se takoví lidé najdou i dnes, neboť navzdory celkové nevděčnosti činnosti ve veřejném sektoru obce hospodaří s velkým objemem peněz, a ty tak nespadnou do péče jenom těm, kteří nehledají odpovědi na složité otázky bez odpovědí, ale jdou "do toho" z čistě zištných důvodů.
ten nás malý skoro dvoumiliardový rybník
Bohužel s nezájmem o svojí vlastní aktivní roli v politice jde ruku v ruce i to, že lidé ztrácí důvěru ve volby, nebo zkrátka nechtějí rozhodovat o tom, kdo se zmíněnými prostředky bude hospodařit. Někdo radši nadává v hospodě, někdo hledí se přestěhovat jinam, kde "to funguje", někomu je to prostě jenom jedno. Takže v europarlamentu nás reprezentují lidé zvolení pár procenty voličů, na komunální úrovni nás na Kladně volí třetina. Koho pak vlastně kdo reprezentuje? Nebo politika nemá vliv na naše životy a už jsme v jiné historické fázi? Osobně si myslím, že politika pořád smysl má, minimálně protože u nás ve městě určuje, kam poteče kolik peněz, jestli do škol, do silnic, do kultury, do sportu, do MHD nebo do kapes různých zájmových skupin. Další drobnosti, jako třeba jestli se radnice s občany baví nebo ne, zveřejňuje své plány nebo ne, to je také v rukou představitelů města.
ideály
Jsem idealista. A myslím, že ideály patří i do dnešní doby. Ideálem nemyslím volební probram, ale přístup k lidem, věcem, penězům, že se zkrátka nekrade, neupřednostňují se kamarádi, věci se dělají tak pořádně, jak to jen jde a že se člověk má chovat slušně a nelhat. Taková pravidla by člověk měl samozřejmě ctít v běžném životě - a jako veřejný představitel dvojnásob.
žena na radnici - asfalt na silnici
Jedna příchuť v tom dnešním koktejlu je trochu trpká. Nejmenovaná strana měla heslo Žena na radnici nebo tak nějak. Zní mi to trochu podobně jako Asfalt na silnici nebo Stromy do hlíny, zkrátka něco samozřejmého. Neřadím se k feministkám, řekla bych, že v českém kontextu mám zcela průměrný postoj k ženské emancipaci. Takže jsem doma na rodičovské dovolené, vyzvedávám děti ze školky a úplně normálně vařím. Jenže když pak uvažujete o tom, že o společnosti tvořené napůl ženami a muži rozhoduje převážně mužská reprezentace, je možná trochu škoda, že se ženy neangažují více. Přecejen se ten pohled liší, ženská životní zkušenost je jiná a přístup k jednání také. Netvrdím, že je ženský pohled lepší než ten mužský, ale určitá rovnováha není od věci. I ten blbý bezbariérový nájezd, co jsem přejela tisíckrát kočárkem, můj pohled na stavbu chodníků dost poznamenal, stejně jako jízdy s dětmi poznamenaly můj názor na MHD (a řidiče těch autobusů asi také).
Muži politici mají doma své manželky, ale ženy politici už žádnou další manželku nemají a zatím to není úplně trendy, aby žena někde trávila večer mimo rodinu a muž ji dělal zázemí. Tak třeba někdy. Žena na silnici, teda na radnici.
všechno špatně vs. když oni, tak my taky
O velkých investicích v rukou samospráv jsem už psala tady . Chodník není levicový nebo pravicový. A například poloha autobusového nádraží v rámci města také nesouvisí s tím, že někdo klade politický důraz na sociální tematiku a jiný třeba na školství nebo podnikatele. Zkrátka velké (a drahé) projekty by se měly diskutovat napříč politickým spektrem. Čtyřleté volební období je žalostně krátké na přípravu takových potřebných projektů. A když se každý, komu se zrovna poštěstí vyhrát v těch volbách, kam chodí třetina voličů, rozhodne, že všechna rozhodnutí učiněná před ním jsou špatně (a po něm potopa), pro město je to fatální. Pořád znovu od začátku, pokaždé jinak, pořád dokola stejná témata, která se v průběhu let nikam neposunují. Stejně tak je špatně, "když oni, tak my taky" u věcí, kde je jasné, že to prostě je pro město přílišný luxus, což při napjatém městském rozpočtu třeba pro mě jsou sdílená kola, která na Kladně musí být dotována městem. Město zkrátka nemůže všechny své peníze rozdat zájmovým skupinám nebo projíst, musí opravovat, investovat a nejen si užívat.
zastupitelský den
Spoustu lidí si myslí, že zastupitelování je velice rentabilní a povšechně příjemná činnost. Osobně to vidím tak, že pokud to chcete dělat pořádně a účastnit se aktivně a s přiměřenou znalostí rozhodování města v oblasti, kterou sledujete, můžete na tom strávit libovolně velký čas. Odměna řadového zastupitele Kladno je přitom něco před dva tisíce měsíčně, s nějakou funkcí (třeba členství v komisích) potom cca 4000 Kč měsíčně. Jako fyzická osoba pak můžete ještě fakturovat cca 10 hodin měsíčně po 350 kč za hodinu. Takže nějaká cesta k snadnému vydělávání peněz to zjevně není, při množství schůzek, které je vhodné absolvovat, materiálů, které je vhodné pročíst atd. V mém případě je činnost v zastupitelstvu spíše cesta, jak všechny své večery trávit prací pro město:) Pevně doufám, že tento čas bude stráven smysluplně, když už to nedává příliš velký smysl ekonomicky:)
žumpa nebo dialog?
Jsem idealista. Proto si myslím, že konstruktivní opozice má přinášet konstruktivní názory a posunovat diskuzi. Přece lidem ve městě je jedno, zda na radnici sedí Tonda nebo Pepa (a už vůbec je nezajímá, jestli Pepa umí pravopis případně jestli chodí bos nebo ne), zajímá je výsledek. Kariérní růst jednotlivých představitelů města nebo zachování jejich životní úrovně přecejen není to hlavní, oč tu kráčí. A lidi teprve nezajímá šifrovat, který zdroj je "proradniční" a který je "protiradniční" a kdo je zrovna chce dezinformovat ve svůj prospěch. Takže, zkusme to konstruktivně. Vyděláme na tom všichni.
PS. Zrovna ve středu jsme měli jedno setkání s občany. Nálada byla v jednu chvíli trochu konfrontační, ale na to jsme zvyklí, přecejen město není zdaleka v ideálním stavu a stížnosti jsou oprávněné. Vzájemný respekt však patří do jakékoli diskuze a výsledek jednání je jistě lepší, než když do toho vstoupní negativní emoce. Vždycky si představuji, jak se cítí jednotliví lidé na různých stranách takových jednání. A věřte tomu, být sám proti rozlícené skupině lidí- byť s oprávněnými požadavky- není nic příjemného. Takže ještě tu slušnost bych závěrem ješt jednou akcentovala. Děkuju za přečtení a doufám, že Vám tenhle koktejl chutnal:)
