Dvě tisíciletí let po Kristu. A pořád se máme co učit. Na celospolečenské úrovni i úplně lokálně se stále více lidí zapojuje do diskuze o budoucnosti. Naučili jsme se už spolu diskutovat?
Bez víry - a bez respektu
Na Velký pátek to zní trochu kacířsky. Nejsem věřící. Přesto si myslím, že určitá víra - nebo ideály - patří i do dnešní doby . Domnívám se, že člověk potřebuje ideály. Jakmile relativizujeme úplně všechno, ztratíme naprosto měřítka toho, co je společensky akceptovatelné, co je loupež a co nikoli, co je urážka a co je možné tolerovat. Násilí se u nás v Čechách naštěstí moc nenosí, ale i tam se bohužel hranice tolerance dá posunout. Hranice slušnosti se podle mě tady ve virtuálním prostředí posouvá celkem citelně pod rouškou anonymity a beztrestnosti někam, kam bychom před pár lety nedohlédli.
Nálada ve společnosti
V Německu mě zaujala jedna věc. Atmosféra mezi lidmi mi připadala nějak víc v pohodě. Lidi se usmívali na sebe v obchodě, popeláři byli spokojeni. Snažila jsem se to přivézt s sebou, když jsem se vrátila po pracovní zkušenosti zase domů.
Už je to poměrně dlouho a usmívání na popeláře se mi vcelku daří. Ale celospolečenské příkopy mezi příznivci různých zájmových skupin se v posledních letech spíš prohlubují a česká společnost je polarizovaná. Za spoustu věcí můžou developeři, za hodně věcí taky Pražáci, za většinu problémů našeho státu může EU a minimálně za polovinou z potíží stojí buď Zeman anebo jeho odpůrci případně rovnou americký prezident. A kdo tomu nevěří, je blbec. Hledáme jednoduché odpovědi na komplikované otázky, populisté sílí, protože se "nebojí věci pojmenovat pravými jmény". Tradiční strany váží každé slovo a často úplně prováhají okamžik, kdy lze do diskuze vstoupit. Společnost se radikalizuje.
Nálada ve městě
Ve městě se samozřejmě řeší především problémy lokální, doprava, parkování, životní prostředí... I ve městě jsou leckdy dost vyhraněné zájmové skupiny - pejskaři a cyklisti a důchodci a ženy s kočárky a řidiči a neřidiči a každý potřebuje něco jiného a ostatní jim to komplikují a všichni mají pravdu a ti ostatní jsou blbci. A také ve městě není často jednoduché najít takové řešení (ulice, parku, vnitrobloku, náměstí), které by aspoň částečně vyhovovalo všem.
Různé skupiny obyvatel jsou různě slyšet
Tyhle skupiny lidí s různými zájmy jsou různě hlasité. Zatímco čtyřicátníci v největší síle si dokáží vydobýt leccos, důchodkyně, která sotva dojde na autobus, už moc ne. Matky na mateřské (z vlastní aktuální zkušenosti) mají dost často jinou práci než se drát za svá práva. Nikoho ale nelze pominout. Kladno má jako své heslo "Město pro kvalitní život". Protože ve městě žijeme všichni společně, měli bychom se snažit, aby kvalitní život mohli prožít všichni bez rozdílu věku, pohlaví, bez ohledu na to, jestli mají nebo nemají psa nebo auto atd. Zároveň je jasné, že pokud jedna zájmová skupina převáží, kvalitní všeobecně přijatelné řešení nevznikne.
Kladno - Město pro kvalitní život
Společně hledáme způsob, jak ho udělat. Někdy je dost těžké pochopit někoho, kdo je úplně jiný než já. Jenže pokud se o to ani nepokusíme, nenajdeme řešení, které by protistrana vzápětí nenapadla. Nejde přitom spoléhat ani na to, že to "ustojíme", pokud je ta naše skupina zrovna větší, u moci, v zastupitelstvu atd. Zkrátka dlouhodobě přijatelná řešení třeba podoby nějakého parku nebo náměstí a co by v těch prostorech mělo být a co tam určitě chybět nesmí, musíme hledat společně napříč zájmovými skupinami.
Schopnost ustoupit
Samozřejmě v jednom prostoru, když už se bavíme o hmotném prostředí, nedokážeme udělat všechno (park, bytovou zástavbu, parkoviště, hřiště, rybník...). Proto je potřeba se u takových jednání připravit na to, že je nutné z něčeho slevit. Zkrátka že tu nejsme sami. Jsou tu lidé starší, mladší, jinak smýšlející, jinak žijící. Základní východisko je, že jedna skupina nesmí omezovat druhou. Myslím si ale, že ve většině případů se dá třeba vnitroblok sídliště vyřešit tak, aby po přestavbě splňoval požadavky všech pejskařů, babiček, dětí, řidičů a kohokoli dalšího, kdo prostor používá.
Ideál
Mým ideálem je taková společenská diskuze, kdy dokážeme překlenout to, že jeden je malý, tlustý, z jiného města, případně nemá psa a má auto, a dokážeme řešit podstatu problémů společně a bez urážení.
Bez vzájemného pochopení různých názorů a východisek nedokážeme nikdy žádný problém vyřešit tak, aby převažovala když ne spokojenost, tak alespoň ne rovnou kategorické odmítnutí, odpor a výrazná nespokojenost. Diskuze je časově náročná a vyžaduje to určitou práci od všech, od města, od lidí... Ale určitě to stojí za to a je to lepší než jen nadávat u piva:). Jak dlouho nám bude trvat, než se naučíme diskutovat? Doufejme, že nebudeme muset čekat na dalšího spasitele a zvládneme to při troše snahy sami.
Přeji hezké Velikonoce a hodně času na rozjímání...
