Stavíme město pro lidi

Město není jen shluk budov, potrubí, nebo jedna kulturní akce v roce, případně skanzen. Město je živý organismus a je naše.

Město je komplexní organismus. Město potřebuje ke svému životu spoustu technického zařízení a silnic a podobně, což jsou obslužné věci. Aby město skutečně fungovalo, musí se v něm bydlet, pracovat, žít a trávit čas. Ve městě jsou aktivní lidi, kteří tvoří jeho atmosféru, místa, kde se setkávají, tam jsou ohniska dění. Město má svou náladu a energii. Buď je zrovna v historickém období růstu, vzestupu, rozvoje anebo je v útlumu nebo stagnuje.  Protože  je město tak velice komplexní věc, je tak velice těžké město plánovat.

Největší růst měst v Evropě máme asi za sebou. Velké čtvrti historizující zástavby předměstí z 19. století a sídlišť ze století 20. jsme již prožili. Množství obyvatel stagnuje a průmysl se nám spíš stěhuje na východ. Dnes se tedy zabýváme do značné míry údržbou a zabydlováním měst, co nám postavili naši předkové. Zacelujeme rány, které jsou ve městě citelné z přechozích utilitárních zásahů. Železniční podjezd Kladno město s dodnes nevyřešenými pěšími návaznostmi k vlakové zastávce. Křižovatka na náměstí Svobody, kterou musíte pěšky obcházet po několika dlouhých přechodech cestou na autobus.

Dnešní doba je však také charakteristická tím, že dokáže rozsáhlé části krajiny měnit rychle, masivně- a také nenávratně. Stavby skladových areálů, ale i obytných čtvrtí rodinných domů se odehrávají v plochách, které jsou často skoro stejně velké jako původní sídla, ve kterých se nové areály staví. Vedle toho jsou dopravní nároky naší společnosti takové, že bychom rádi stavěli dálnice a nedaří se nám to tak rychle, jak bychom pro výrobu (a spotřebu) chtěli.

Tím, že dnes staví "kdekdo", nejen osvícení podnikatelé (Baťův Zlín) nebo osvícený vládce (Praha Karla IV.), je těžší se v dění orientovat. Zároveň tím, že informace o všem možném proudí po vlnách webu sem a tam (i s tím rizikem, že nedokážeme vždy ověřit jejich správnost), vzniká velký společenský tlak na kontrolu těch staveb, které se nachází v bezprostředním okolí míst, kde bydlíme.

To je samozřejmě v pořádku a kontrolovaný proces návrhu i stavby je jediná cesta, jak zacelit a obydlet současné prostory měst. Když se ulice už přestavují a mění, je možné je přeměnit ve skutečnou kvalitu. Město je skupina lidí, která někde bydlí a pohybuje se v těch ulicích a na místech. Stavby, které projektujeme, musí potřebám lidí jít vstříc. V projektech se snažíme o tom, abychom nenavrhovali jednoúčelové stavby. Proto přemýšlíme o tom, jak se bude parkovat, jezdit autem, chodit pěšky, jezdit na kole, kam si kdo sedne na lavičku, kde porostou stromy. A tak se o projektech bavíme s lidmi, kteří na místech, kde plánujeme stavět, bydlí. 

Není snadné vyhovět požadavkům všech uživatelů v jednom prostoru, který je navíc vystavěn předchozími generacemi. Také samozřejmě nemáme nekonečné prostředky.

Pro demokratickou diskuzi, která je podle mě jedinou a nejlepší cestou k přijatelnému výsledku realizací, je podstatná vůle ke kompromisu a pochopení těch, s kterými diskutujeme. Nepřátelská atmosféra a konfrontace nalezení dobrého výsledku nepomáhá. Potřeby a požadavky jedné skuiny lidí se nedají pominout, jsou stejně relevantní jako požadavky jiných skupin lidí.

Také je samozřejmě nutné se diskuzi na všech stranách učit. Prozatím je naše společnost v tomto směru spíš na začátku a neumíme hledat přijatelné kompromisy.

Závěrem bych chtěla říct, že stavby stavíme hlavně pro budoucí generace. Musíme se snažit zanechat po dnešní době co nejméně problémů, které budou příští generace muset nákladně předělávat. Hledáme řešení v diskuzích, snažíme se neplýtvat prostředky města  a stavět krásné město. Pomozte nám  a hledejte způsob, jak to udělat, spolu s námi -