Původně jsem chtěla jen o květinových záhonech. Jenže květinový záhon v nevhodném prostředí je jak perla na hnojišti. Tak radši víc zeširoka o tom, jak by asi náš veřejný prostor měl vypadat. Dnes takový koktejl.
město bez bariér
Někdo tomu říká čchi, někdo město bez bariér a já jsem si shrnula asi takhle- v ulicích a na náměstích, v parcích, ve vnitroblocích sídlišť a dalších místech, kde se běžně pohybujeme, by měly být věci uspořádány tak, aby člověk nemusel přemýšlet, proč tam jsou, proč vypadají, jak vypadají, nedejbože je složitě obcházet, překračovat nebo si nějak zkracovat a hledat nejlepší cestu. Prostor by měl být v pořádku, uklizený, nezničený, udržovaný (a udržovatelný).. Ta energie, čchi, náš přirozený pohyb a vnímání prostředí by mělo být něco jako příjemná hudba v tempu tak akorát.
základem je správný projekt
Projekt nemusí být rovnou celková rekonstrukce- podobné úvahy se vyplatí i při naprostých drobnostech, jako je dostavba pár metrů chodníku. Množství vyšlapaných stezek přes různé nově vytvořené parkové úpravy například svědčí o tom, že ne každý návrhář si dokáže správně představit, jak se lidé rádi pohybují. Pak se to různě dolepuje, chodí se blátem a vlaštovčí hnízdo je na světě. Takže cesty se vyplatí plánovat podle lidí, ne podle pravítka.
Pak tu máte lavičky, koše, osvětlení- a musíte vybrat správný typ. Jste v centru města, kde je hodně lidí? Nebo někde, kde hrozí vandalismus? Máte v městské kase hooodně moc peněz (a pracovníků) na následnou údržbu nebo hledáte spíš něco nenáročného? Tohle všechno je potřeba zohlednit v návrhu, aby odpovídal představě a budoucím možnostem investora. Ne každý to dokáže zohlednit stejně dobře a vyplatí se pořádně takového projektanta vybrat. Stejně jako při návrhu třeba našeho budoucího domu, kde strávíme zbytek života, také při návrhu prostředí parků, ulic, vnitrobloků není dobré šetřit na přípravě. Zlomkový náklad na projekt ve srovnání s realizací nám může po zbytek života sloužit skvěle anebo se naopak budeme neustále s následnou údržbou potýkat. Asi nemusím zdůrazňovat, že parkové úpravy by třeba měl navrhovat krajinářský architekt, stejně jako například statici umí spočítat správně dimenze betonových konstrukcí a není dobré si na takovou práci objednávat- třebaže prvotřídního- projektanta topení. Záleží na velikosti projektu, nicméně odpovídající odbornost, praxi a reference projektanta není dobré podcenit.
město jako investor musí vědět, co chce
Město- jeho představitelé, kteří chystají daný projekt, by měli mít rámcovou představu, co od projektu čekají, jak údržbově náročný má být atd. Šikovný projektant se doptá a zjistí nebo navede svého investora, aby si uvědomil vše potřebné. A na městě potřebuje takový projektant partnera, který se nebojí udělat rozhodnutí, nechá se poučit a pak dokáže rozhodnutí obhájit a dlouhodobě udržovat.
správný návrh = jednoduchá údržba
Současné trendy úprav ve veřejném prostoru odpovídají celospolečenským tématům. Řešíme nakládání s vodou, aby se nám město moc nepřehřívalo, aby to nestálo moc peněz, aby se to snadno uklízelo a opravovalo, aby to bylo bezpečné, přehledné a hezké. Realizovat velký a drahý projekt je relativně jednoduché ve srovnání s následným trápením při údržbě, pokud je to zkrátka příliš náročné- a tedy dlouhodobě neudržitelné a strašně drahé a ještě to blbě vypadá.
méně je někdy více- a náš veřejný prostor potřebuje úklid
Vlaštovčí hnízdo našeho města obsahuje přehršel leckdy nelegálních reklam, množství různých typů laviček, košů, rozbitých zbytků všech možných konstrukcí, neudržovaná zábradlí, zapomenuté stojánky s neurčitým účelem atd. Také obsahuje spoustu a spoustu nepořádku. Prostředí se zkrátka musí uklízet, stejně jako domácnost, protože se postupně zanáší nánosy generací.
"zeleň"
Toto poněkud nelichotivé a nicneříkající slovo se většinou v projektu používá pro trávník nebo k blíže neurčenému rostlistvu. Bohužel jsou stromy, keře, květiny, trávníky často na posledním místě v prioritách stavebních realizací. Vegetační úpravy nepodléhají stavebnímu povolení, stromy (kromě památných) nemají ochranné pásmo, leckdy musí ustoupit inženýrským sítím. Prostě zatím pro nás přinejmenším legislativně nepředstavují stejnou hodnotu jako stavby. Nicméně pro to, aby prostor byl příjemný, je vegetace naprosto klíčová.
Když procházíte nějakým bezútěšným místem, často je to proto, že tu třeba není žádný strom. Projev života. Nemáte se čeho pohledem chytit. Nebo takový detail, jako právě záhon. Kvetoucí květiny osvěží. Proto si je také všichni kolem domů sázíme. Zpěv ptáků? Potřebujete keře, aby si zpěváci měli kam sednout. O ekologické hodnotě zase jindy.
Údržba, údržba, údržba
Kvalita údržby významně ovlivňuje efekt investovaných prostředků. Práce údržbové firmy musí být kontrolovatelná a kontrolovaná a platby se musí odvíjet od kvality provedené práce. Zase, pokud je prostředí jednoduše udržovatelné, i údržba je snazší a je lepší šance, že bude opravdu uklizeno, záhony vyplety, stromy v pořádku. Vzpomínám na německý detail u schodů k nástupišti S-Bahn- byly udělány tak, že tam prostě neexistovaly kouty, kde se drží čurbes. Po celé délce schodiště byl po straně úzký kanálek, který se dal snadno vypláchnout vodou. Hm, snadné.
výběr materiálů, nadčasový design
Materiály dříve vycházely z místních zdrojů a každé místo proto mělo svůj specifický charakter. Dnes používáme mnoho uniformních materiálů a prostory ztrácí svojí jedinečnost. Tak vznikl třeba termín "euronáves"- kdy v řadě obcí rekonstruovali návsi v jedné době, z kteréhosi dotačního titulu, s použitím stejných betonových či jiných prvků, a najednou nevíte- jste v téhle obci nebo v jiné? Všechny jsou stejné.
Základním pravidlem pro zachování charakteru míst je respekt k jejich hierarchii v rámci města- pro centrum hodnotný materiál, pro významná historická prostranství kámen, pro moderní stavby beton, pro periferii asfalt či betonovou dlažbu atp. Lepší nebo dražší materiál lze samozřejmě použít kdekoli, v důležitých místech je však použití kvalitních materiálů nutností, jinak dojem z prostředí tak nějak nesedí. Třeba zámková dlažba na kladenské hlavní třídě tam prostě neměla skončit. Teď by to bylo hodně drahé předláždění a chyba se stala na mnoho let. Mnoho prvků zůstane ve městě dlouhou dobu. To se týká např. osvětlení, povrchů a materiálů, zastávek autobusů atp. Při výběru designových prvků i běžného vybavení je třeba dlouhý časový horizont zohlednit a ujasnit si, zda je žádoucí, aby na prvcích bylo poznat, ze které přesně doby pocházejí a jaké trendy se v tu dobu sledovaly. Při výběru prvků je třeba zohlednit jejich umístění, trvanlivost a dostupnost náhradních dílů.
Dobrá adresa
Dobrá adresa je místo, kde chcete bydlet nebo mít třeba sídlo firmy. Aby se Kladno stalo dobrou adresou, potřebuje být atraktivní. Město jako investor dosáhne na veřejné prostory, protože domy jsou z drtivé většiny v soukromých rukou. Podoba veřejného prostoru ale určuje do značné míry dojem z místa. Tak se třeba Podprůhon rekonstrukcí stal pohlednou lokalitou, dobrou adresou. Čtvrť se cekově zvedla. Klima tvoří samozřejmě lidé. Ne všude působí spolky, které se o svojí čtvrť tak zajímají. Maně přemýšlím, proč to všude na Kladně nevypadá jako v Podprůhonu? Na každém rohu nějaký záhon, socha, cedulka připomínající některého rodáka...Příběh Podprůhonu je hodně o zájmu místních, hodně o financích, na které dlouho čekali...až se stal dobrou adresou. Přeju si, aby i Kladno bylo dobrou adresou- a v projektech, které město připravuje a které připomínkuje- se o to snažíme přidáváním malých kousků kvality.
