Před třemi lety jsem si napsala krátkou poznámku, přibližně asi tohle- Slavili jsme 17. listopad na Kladně. Ale žádnou oslavu to moc nepřipomínalo. Chodili jsme vesměs prázdnými ulicemi.
Všichni, kdo chtěli někam položit svíčku, byli asi v Praze. Tak jsme položili květinu u Slunce v Podprůhonu a šli domů.
Letos to bude jiné. Sejdeme se na náměstí v Rozdělově. Asi to nebude mít takovou atmosféru jako na Národní nebo na Václaváku, zato se tam třeba potkáme se sousedy, kteří nám řeknou, jak to tady vypadalo před 29 lety. Jestli Kladno taky trochu zvonilo klíči.
Poslední dobou se zdá, že i naše město ožívá a do ulic a na náměstí se vrací takový normální život. Postupně množí různé akce pořádané jaksi "necentrálně", mimo oficiální akce města, možná tedy zažíváme i tady u nás něco jako malou sametovou revoluci alespoň ve vlně občanské či společenské aktivity.
Dnes nečelíme útlaku totalitního systému, ale na společnost číhá řada jiných nebezpečí. Názorové rozdělení, naprostá ztráta ideálů a rezignace čelních představitelů na funkci morální autority, anonymní prostředí internetu vedoucí k vyostřeným konfliktům...Pokusme se v tento slavnostní den najít znovu k sobě cestu. Žádná společnost ani město se nemůže rozvíjet dobře, pokud spolu někdo neustále bojuje.
A pro ty, kteří žijí tak trochu na okraji- život přece není jen vyšlapaná cesta mezi obchoďákem, bytem, prací a místem na dovolenou. Zapojme se také, pojďme ovlivnit svoje město a svůj stát. Je to taky naše město a naše země. Říkejme svoje názory, slušně a kultivovaně. Kdyby mlčeli ti, co stáli před 29 lety na Národní, nestáli bychom ani my teď tady.
Hezký svátek přeje Anna Gamanová
