Magistrát musí jednat! Řešením jsou osadní výbory.
Město Zlín má přibližně 85 tisíc obyvatel. Zákonem o obcích z r. 1990 bylo vzhledem ke své velikosti kolem 100 tisíc obyvatel zařazeno mezi statutární města, která mají možnost vytvářet městské obvody. Tento statut však nikdy nebyl naplněn. Lidé nespokojení s řešením svých problémů a nekomunikací radnice mnohé z původně integrovaných obcí osamostatnili. Nyní se objevují další snahy o odtržení. V městské části Želechovice již vznikl přípravný výbor, který občanům předložil petici, požadující vypsání referenda o osamostatnění. O stejném kroku jednají i další části města. Zlín takto, naprosto proti proudu dějin neroste, naopak vinou nekomunikativního politického vedení radnice se postupně rozpadá
Trochu historie:
První reakcí na sametovou revoluci, a to již v prosinci roce 1989 byl návrat tehdejšího Gottwaldova ke svému původnímu názvu Zlín. Spolu s tím se samozřejmě objevila úvaha takzvaných integrovaných obcí tehdejšího Gottwaldova - Želechovic, Lužkovic, Klečůvky a Lípy vrátit se nejen k jejich původním názvům, ale také ke své samostatnosti. O vánocích roku 89 probíhala intenzivní jednání, setkání s občany, byla dojednán souhlas tehdejšího Okresního národního výboru. Bohužel se tehdy nepodařilo ujednotit na vzniku společného celku na území výše zmíněných obcí a po osamostatnění Lípy, která byla v té době největším nositelem finančních prostředků podle tehdejších pravidel financování obcí, byl celý proces zastaven a obce zůstaly součástí statutárního města Zlína. Byla jsem tehdy zastupitelkou za východní část města a podle tehdejšího zákona jsem si vytvořila kolem sebe komisi, která se vyjadřovala k tomu, co se v Želechovicích děje. Podařilo se nám k této komisi ještě v průběhu času prosadit zřízení úřadovny, které pak vznikly i v ostatních částech města. Již po svobodných volbách na podzim roku 1990 jsem usilovala o naplnění statutu města, tedy zřízení tzv. malých radnic právě v integrovaných částech města. Pravicové vedení města tyto návrhy opakovaně zamítalo. Při novelizaci zákona o obcích pak v polovině devadesátých let zmizela i možnost komisí kolem zastupitele a po zrušení volebních obvodů ve Zlíně, kdy se Zlín stal jedním volebním obvodem, pak byla přerušena jakákoliv vazba jednotlivých částí na členy zastupitelstva. Následovalo odtržení Březnice, Lhoty u Malenovic, Ostraty. To pro město Zlín znamená nejen matematické snížení počtu obyvatel - z původních téměř sta tisíc na dnešních přibližně 80 tisíc, ale má to také naprosto jasné ekonomické dopady v podobě nižších příjmů pro město.
Současnost:
Zhruba před rokem jsem opět na jednání Zastupitelstva města Zlína upozornila na to, že lidé v okrajových částech města jsou nespokojeni s tím, jak se radnice o tyto části stará, poukazují na velmi špatnou komunikaci s představiteli města (v každé části se setkání s občany koná jednou za dva roky, takže možná 2 x za volební období) a velmi jim vadí, že absolutně nejsou brány v potaz jejich názory na dění v místech, kde žijí. Vznikla mnohá občanská sdružení, která zájmy občanů jednotlivých částí města zastupují. Ale i tato sdružení se velmi těžko domáhají toho, aby byl na radnici slyšen jejich hlas. (Sdružení za Zdravé Lužkovice, Sdružení Želechovice, Kostelec). Navrhla jsme proto zastupitelstvu, aby v těchto, případně dalších specifických částech města, kde by o to občané měli zájem, byly podle zákona o obcích zřízeny osadní (obvodní) výbory. Tyto výbory mají právo vyjadřovat a vznášet návrhy a připomínky se ke všemu, co se jejich území týká včetně rozpočtu a případného řešení připomínek občanů z jejich obvodu. Je to forma samosprávy, která velmi dobře funguje např. Ve Vizovicích, Slavičíně, Valašských Kloboukách a dalších obcích, jejichž součástí jsou další sídla.
Můj návrh byl doslova a bez jakéhokoliv projednání s občany smeten se stolu odkazem na existující úřadovny. Paní primátorka a Rada města buď neumí nebo nechtěla pochopit zásadní rozdíl mezi úředníkem, který přijímá stížnosti na rozbité chodníky, případně vyhlásí informaci z radnice a samosprávou, kdy si lidé rozhodují sami o sobě nebo se k tomuto rozhodování alespoň mohou vyjádřit a tak ho ovlivnit. To je také rozdíl mezi úřadovnami a osadními (obvodními) výbory.
Tato nechuť radnice komunikovat s občany radikalizovala lidi v okrajových částech města. Sdružení v Lužkovicích začalo uvažovat o osamostatnění, v Želechovicích již byl ustaven přípravný výbor pro osamostatnění Želechovic. Jednání tohoto výboru s veřejností proběhlo v pátek v Želechovicích, v sobotu na Želechovických Pasekách. Na jednání na Pasekách jsem byla přítomna. Lidé měli spousty otázek, nikdo se ale nepostavil proti návrhu Želechovice a s tím i Paseky osamostatnit.
A teď trochu obecně:
Česká republika se svými přibližně 6500 obcemi má největší počet obcí v poměru k počtu obyvatel v Evropě. To na jednu stranu svědčí o vyspělosti občanů, kteří jsou schopni si své záležitosti spravovat sami, na druhé straně je to pro celou ČR ekonomicky dost nevýhodné .Může to také znamenat malou schopnost spolupráce a respektu k potřebám občanů, jak je tomu evidentně ve Zlíně.
Přitom rozpočtové určení daní, tedy pravidla pro financování měst a obcí jsou nastavena tak, že větší obce a města jsou finančně zvýhodňována vzhledem k jejich úkolu zajišťovat služby pro velkou koncentraci obyvatel i pro své okolí. Pokud to ovšem větší celky nedělají, oprávněně se bouří nejen jejich vlastní obyvatelé většinou z okrajových částí města, ale i menší obce, které se dožadují spravedlivějšího financování.
Osobní názor na řešení situace ve Zlíně:
Situace ve Zlíně, respektive v okrajových částech města je nyní tak daleko, že už lidi neuspokojí pouhé osadní (obvodní) výbory, které mohly být řešením ještě na počátku minulého roku. Tuto šanci zachovat Zlín jako nikoliv nejmenší krajské město s počtem obyvatel, který z něj dělá město velké a bohaté, už radnice propásla.
Být primátorkou, rychle bych nyní začala velmi vážně jednat s občanskými sdružení z okrajových částí města. Pokusila bych se v zastupitelstvu dohodnout o přijetí Statutu města Zlína, tedy zřízení jednotlivých městských obvodů s jejich vlastními zastupitelstvy a malými radnicemi. To by totiž vzhledem k nastavení financování měst a obcí bylo výhodné jak pro město Zlín jako celek, tak pro jeho části. Ve větším celku, a tedy s většími financemi se navíc vždycky hospodaří snadněji. Předpoklad ale je, že dělení je spravedlivé a lidé se na něm dohodnou. Tento požadavek by zajišťovala zastupitelstva jednotlivých obvodů tak jako v Brně, Praze či Ostravě. Pokud by tyto malé radnice vznikly alespoň částečnou delimitací magistrátu, nemuselo by to znamenat ani přílišný nárůst financí na správu města.
Do budoucnosti by navíc přijetí statutu města mohlo vytvořit předpoklad pro administrativní spojení a výhodnější společné fungování v celé aglomeraci Zlín, Otrokovice, Napajedla, jejichž praktické propojení se již dnes stává realitou, a jak je z pohledu regionalistiky centrum kraje již dávno vnímáno. Neochota politické reprezentace zlínské radnice řešit problémy lidí je však již
dnes v okrajových částech vnímána natolik, že je otázka, zda v těchto částech budou lidé ještě vůbec ochotni uvažovat o tom, že by zůstali součástí krajského města. Je vinou vedení zlínské radnice, že se jim město drolí a rozpadá pod rukama. Je to důsledek dlouhodobě špatné komunikace s lidmi a neřešení jejich problémů.
