„S vašim názorem nesouhlasím, ale udělám vše, abyste ho mohl hlásat, jak dlouho vám bude libo“, je citát, který se používá jako názorný příklad demokracie. Svoboda slova je základním lidským právem, chráněným v každé demokratické zemi.
Podle těch, kteří se prohlašují jedinými pravými ochránci svobody je možnost svobodně hlásat svůj názor nadřazena všemu. To byl argument pro pozvání a připravované vystoupení xenofobního a rasistického Nizozemce v Senátu, kterého ve vlastní zemi trestně stíhají a ve Velké Británii nepustili pro jeho rasistické názory do země. Vůbec našim zapáleným bojovníkům za svobodu slova nevadilo, že i podle naší Ústavy je možné svobodu slova omezit zákonem v případě, že by tím mohlo dojít k poškozením druhých jako je šíření rasismu, xenofobie, atd. Vždyť přece svoboda slova je svatá.
Až tak svatá ale pro ně už není, když se jedná o miliardy na mediálním trhu. Vždyť jak se říká – za peníze v Praze dům. A tak bez uzardění ti stejní lidé navrhují zrušení televizních a rozhlasových poplatků, tedy faktické zestátnění veřejnoprávních médií. Nejen generální ředitelé, ale nejspíš i mediální rady volené sněmovnou pěkně změknou, když nad sebou budou mít vidinu každoroční politické licitace a většinového politického rozhodování o rozpočtu rozhlasu a televize v poslanecké sněmovně. Vsadím boty, že opět s praporem svobody slova ti stejní budou pak křičet, že v demokracii jsou státu podřízená média nepřijatelná (a budou mít pravdu i podle mezinárodního práva) a hned nabídnou krásné řešení – privatizaci. Tím debaty o svobodě slova skončí. Za peníze přece v Praze dům.
Řadový, nijak zvláště přemýšlející, plátce rozhlasových a televizních poplatků by se asi radoval, že ušetří. Při troše přemýšlení pak ale i ten řadový plátce přijde na to, že to sice nezaplatí poplatkem, ale v daních a zřejmě ještě více. Pro toho tedy v lepším případě nula od nuly pojde.
V předpokládaném případě politické licitace o rozpočtu ale k tomu ještě ztratí nezávislý a objektivní zdroj informaci, poučení, kvality, které potřebuje, aby jeho rozhodování a utváření názorů nebylo nikým manipulované a bylo skutečně svobodné. Chce to?
Být žurnalistou veřejnoprávních médií, jdu do stávky za záchranu jejich nezávislého fungování a proti ohrožení svobody slova v zemi.
A být žurnalistou komerčních médií, tak tu stávku okamžitě podpořím. I redaktoři a redaktorky v komerčních médiích budou mít svobodu slova jen do té doby, dokud bude v zemi existovat referenční rámec objektivních a vyvážených informací. Noviny, či jiná média, u kterých by se ukázalo, že lžou nebo manipulují s informacemi, by asi dlouho svým majitelům nevydělávaly.
Ale možná jsem opět naivní idealistka. Vždyť je tak pohodlné plnit příkazy. A za peníze v Praze dům! Svoboda slova je svatá, ale jinak ticho po pěšině.
