Je národním zájmem a odpovědností vůči budoucnosti podporovat svobodu a kreativitu ve vědě. To znamená nejen excelenci, ale široké spektrum , bez něhož excelence nemůže vyrůst. Nejen tlačit hotové objevy a patenty do realizace, ale udržovat atmosféru vynalézavosti.
Udržovat nadané lidi v zemi, nebo je do mezinárodních sítí posílat tak, aby z toho země něco měla. Samozřejmě přitahovat lidi z ciziny. Atraktivita země, vytvořená moudrou podporou vědy, se realizuje na základě globalizované disciplíny a zájmového vyhodnoceni jejich výsledků. To je cesta ke znalostní společnosti, tedy prosperitě.
Věda je typickým globalizovaným druhem lidské činnosti. Jestli se sekvence DNK přečte v Austrálii nebo v Norsku, je vlastně jedno. Samozřejmě je o tom občas možné mít pochyby. Když třeba vědci zkoumají ložiska surovin, děje se tak na území konkrétní země. Naftu či zlato je možné dobře prodat. Ale metodika, kterou vědečtí prospektoři užívají, je pro všechny stejná.
Proč tedy není i financování vědy globalizované? Jednak proto, že lidstvo není ještě tak daleko, aby se na něčem takovém dokázalo domluvit. Tím dalším důvodem je, že výsledky vědy jsou obrovským kapitálem. Financování vědy je vlastně velkou investicí, která slouží individuální, firemním nebo národním zájmům. Věda jako metodika je všeobecná. Výsledky jsou vždy posunem poznání ve jménu lidstva, a to i když se směr bádání ukáže jako slepá cesta. Většina objevů je však něco, co vzbuzuje soutěživost a může být proměněno v konkrétní prospěch.
Z tohoto pohledu se zdá , že žádný politik nemůže odmítnout podporu vědě. Přesto zaznívají úvahy o tom, co si v této oblasti můžeme dovolit a co ne. Podle mého si jedno určitě dovolit nemůžeme. Totiž považovat vědu za nevýnosného koníčka, do kterého se můžeme pustit, až si vyděláme.
Ani omezení financování na jen takové vědecké projekty, které přinášejí okamžitý hmotný přínos, tedy posun od institucionálního financování základního výzkumu k firemním inovacím z veřejných peněz moc nedává smysl. Takovým myšlením se vlastně stavíme do pozice někoho, kdo rezignoval na cokoliv nového, na vlastní tvořivost a chce jen parazitovat na tvorbě jiných aniž by cokoliv přidal. Chytráctví tohoto druhu je však hloupoučké a krátkozraké. Věda je disciplinou, která žije více z kreativity a nečekaných výsledků, než z plánování a aplikace, jakkoli i tyto aspekty jsou pro rozvoj společnosti důležité a naše schopnost mezinárodní spolupráce je dána mimo jiné schopností se zaměřit na inteligentní specializace. Ale ani pouhá aplikace vědy není možná, pokud k ní nejsou základní zkušenosti, znalosti, schopnosti, talent a tvořivost. Jejich rozvoj je základní podmínkou prosperity země.
