Vláda ODS se napřed před krizí chovala jako pštros a tvrdila, že nic takového nám nehrozí. Pak místo konkrétních opatření, která měla být dávno navržena národohospodáři příslušných ministerstev, zřídila komisi zvanou NERV složenou převážně z lobistů bankovního sektoru, kteří už z principu nemohou žádné skutečně účinné opatření najít. V okamžiku, kdy jsou jejich jedinou starostí zisky bank jsou schopni navrhovat pouze opatření, která znamenají osekávání veřejných služeb a ve svých důsledcích vedou k porušení sociální soudržnosti. To není cesta z krize ven, ale cesta do krize ještě hlubší a delší. Další opatření, které by mohlo české ekonomice pomoci, miliardy z evropských strukturálních fondů není ČR schopna čerpat díky absolutní neschopnosti českých ministerstev. Tyto peníze by znamenaly nové investice, tedy injekce pro nastartování ekonomiky a zachování pracovních míst.
K tomu všemu ODS blokuje přijetí Lisabonské smlouvy, která je nástrojem potřebným k tomu, aby krizi dokázala čelit EU jako celek. Česká ekonomika je otevřená, závislá na exportu. Naše hospodářství nikdy nebylo svou strukturou nastaveno na pouhý národní trh, ale historicky se po celou dobu vyvíjelo v návaznosti na hospodářský prostor, ke kterému jsme patřili. Od Karla IV. přes Rakousko Uhersko až po RVHP. Jestliže tedy je nyní naše ekonomika navázána na jednotný evropský trh, pak EU a její schopnost krizi zvládnout, je základní a životně důležitý předpoklad pro to, aby krizi zvládla i naše země. Současná vláda však místo toho, aby v bytostném zájmu ČR iniciovala opatření na evropské úrovni, jak přísluší předsednické zemi, návrhy na evropské úrovni torpéduje. Zdržování ratifikace Lisabonské smlouvy pak omezuje akceschopnost EU i ve věci opatření proti krizi a úlohy EU v této situaci ve světě.
Vláda svou nečinností, neschopností a nepochopením evropských souvislostí vede opět ČR ke spálené zemi, kterou jsme již zažili na konci vlád Václava Klause.
