„Na nominaci eurokomisaře je ještě dost času“, řekl v OVM ministr zahraničí Jan Kohout. Prý snad několik týdnů, protože toto téma není na programu jednání Evropské rady koncem října. Česká vláda prý čeká na to, na kom se dohodnou politické strany (aniž by premiér stanovil datum, do kdy tak mají učinit). Kdyby řekl, že vláda čeká na Godota, bylo by to stejné.
Politické strany se v této věci prostě dohodnout nemohou. Kromě sociální demokracie si každá nominací svého kandidáta řeší pouze vnitřní problém a sleduje ambice a personální šachy na české politické scéně. O důstojnou pozici ČR nejde žádné z nich. Pokud jsou premiér i ministr zahraničí v reálu a ne z jiného světa (z čehož je nelze podezřívat ) pak by to měli vědět.
Správný krok vlády byl požadavek na nominaci kandidátů od jednotlivých stran. To se stalo. Premiér Fischer má nyní na stole pět jmen za jednotlivé politické strany. Kandidáti se již minulý týden představili parlamentu i veřejnosti. Vláda může rozhodnout okamžitě včetně toho, že může předsedovi komise Barrosovi poslat celý seznam. Je to plně její kompetence. Co tedy vládě brání kromě absence špetky statečnosti, případně její snahy politické strany vynechat a nominovat někoho z úřednického aparátu, čemuž by nasvědčovala úvaha o náměstkovi Morovi? Skutečně nic. Vláda by měla rozhodnout co nejdříve. Čas totiž hraje proti zájmu České republiky.
Již 15 zemí včetně Německa své kandidáty nominovalo a v kuloárech se jedná víc než intenzivně. To znamená, že cca 55 % portfolií již má svého potencionálního správce. Z Evropské komise také začíná být tlak na to, aby byl naplněn princip vyrovnaného zastoupení žen a mužů. Absence konkrétního jména z ČR také jen utvrzuje Evropu v tom, že se smiřujeme s tím, že nebude platit Lisabonská smlouva, komise tedy bude menší a my žádného komisaře mít nebudeme. To všechno zužuje prostor a oslabuje dopředu komisaře nominovaného Českou republikou ať to bude kdokoliv.
Tento týden se ještě v Evropě mluvilo o možnosti pokračování Vladimíra Špidly v jeho portfoliu sociálních věcí, zaměstnanosti a rovných příležitostí, které je do vysoké míry v oblasti komunitárního práva a v souvislosti s řešením hospodářské krize druhá půle protikrizových opatření. Tento komisariát spravuje 10 % evropského rozpočtu. O Špidlovi se také mluví v souvislosti s pozici místopředsedy Evropské komise a v této záležitosti se jeho šance zvýšili po té, co v komisi končí svou činnost současný místopředseda za socialisty Verhougen.
S každým dalším dnem a přibývajícími nominacemi z ostatních zemí se šance ČR snižují. Příští týden budeme možná mluvit o portfoliu multilingvistiky nebo něčem podobném. O místopředsedovi si budeme moci nechat jen zdát a to i když by nakonec Špidla byl nominován.
Čas hraje proti ČR a je to vláda, která má v této věci odpovědnost. Ne vina politických stran, ale její vina bude, jestliže to Češi opět prokaučují.
Eurofobové si však už jistě mnou ruce a těší se, jak se budou rozhorlovat, jak nám ta zlá EU zase blíží a jak by bylo nejlépe v EU nebýt. Když už se nepodaří pohřbít úplně Lisabonskou smlouvu, tak se aspoň zase trochu zahraje na strunu nacionalismu. Co má kdo chtít otravovat nějakými sociálními a občanskými právy občanů. Jak se to rýmuje. Škoda, že tomu svou váhavostí nahrává vláda, která měla napravit naše pošramocené jméno v Evropě.
