Když člověk prožívá něco moc pěkného, tak by tohle zjištění z říše science-fiction rád přivítal. Já mám ovšem pocit, že se ten čas zastavil v českých vzdělávacích institucích či přímo na Ministerstvu školství, které by mělo být tvůrcem celé koncepce vzdělávání.
Jelikož mám doma již půl roku prvňáčka, nemůžu tento do očí bijící fakt nevidět. Leda bych zavrtala hlavu do písku. A to jako uvědomělá matka a občanka nechci! Syn vytáhne z aktovky úplně stejný slabikář i písanku, jako jsem používala já před dvaceti lety. Učebnice matematiky je sice barevnější, jsou tam hezčí obrázky, ale jinak také žádná změna. Děti se již od první třídy (ba dokonce od mateřinky) stávají otroky tohoto systému, který je postupně donutí šprtat se nazpaměť encyklopedická data všeho druhu, ale přemýšlet je již nenaučí. Škola by dle mého názoru měla rodičům z těch malých človíčků POMOCI vychovat kreativní osobnosti, které budou umět používat mozek. To v budoucím povolání, ať je jakékoli, ocení daleko více než naučená data, která si mohou kdykoli vyhledat na internetu.
Pak se všichni diví, že je na pracovním trhu nedostatek odborníků technického zaměření. Matematika vyučovaná dle standardní metody je pro žáky základních škol nezáživná, na střední škole si s ní studenti příliš hlavu nedělají, protože maturita z tohoto předmětu není povinná. A jelikož je dnešní vysokoškolské vzdělání „zadarmo“ (alespoň se to tak na první pohled budoucím vysokoškolákům jeví), nedělají si příliš hlavu s tím, jaký obor si vyberou. Kritérium výběru je zcela jednoduché. Studium musí toho dotyčného bavit a mnohým stačí, když u přijímacích zkoušek nebo v rámci studijního oboru nebudou muset absolvovat zkoušky z matematiky. S budoucí uplatnitelností na trhu práce si příliš hlavu nedělají.
Je jasné, že reforma školství je více než nasnadě. Pominu nyní základní a středoškolské vzdělávání a zaměřím se na vysoké školy. Redukce množství neperspektivních studijních programů není dle mého názoru dobrá cesta. Zavání sociálním inženýrstvím a k jádru problému by se vůbec nedostala. Vyvést české školství na správnou cestu by bezpochyby pomohlo placené školné. To, zda by bylo odložené nebo by budoucím studentům stát poskytoval bezúročné půjčky, je nyní věc vedlejší. Jelikož by se nejednalo o studium na účet anonymních daňových poplatníků, ale na své vzdělání by si student musel v budoucnu sám vydělat, velmi by si rozmýšlel, jaký obor si vybere, aby se na pracovním trhu uplatnil a splatil tak své závazky. Rovněž by si také lépe uhlídal kvalitu výuky.
Vše vypadá jednoduše a logicky. Od současné vlády populistů a rozhazovačů ale v tomto ohledu nemůžeme čekat žádnou angažovanost. Školné není mezi lidmi populární a voliči by jim to pak u voleb spočítali. Na Ministerstvu školství tak bude i nadále platit oblíbené heslo, kterým se tamní čelní představitelé doposud poslušně řídli: Kdo nic nedělá, nic nezkazí.
