Pročítám
si takhle ráno noviny a při pohledu na úvodní stranu si říkám, že to snad musí
být špatný vtip. Okolnosti tomu zřejmě chtěly a žádný rafinovaný specialista na
zaujetí čtenářů by to určitě nevymyslel lépe. Nechci se tímto článkem nikoho
dotknout, ale když tak koukám na ty dvě obrovské fotografie a čtu k nim
nadpisy, začínám se smát.
Je tomu na den přesně, kdy nám před dvaceti lety náš tehdejší guru Milouš Jakeš vylil své srdce a sdělil nám, že se cítí jako kůl v plotě a kdy se rovněž dovídáme, že ta naše nestranická a určitě schopná vláda není zase tak úplně apolitická, alespoň při přezkoumání minulosti některých osob. Nutkání prověrky u osoby pana premiéra i docela chápu, je to v mých očích poměrně schopný člověk, kterého si tehdejší tajná policie nemohla nevšimnout. U pana Kocába už mne momentálně nepřekvapuje vážně vůbec nic. Možná snad jen malé zasnění. Pan ministr by mne a zřejmě nejen mne mile překvapil, kdyby proměnil své nedávné činy v život. Kdyby například emigroval pro hudební útlak z ČR, zabydlil v Kanadě jeden z mrakodrapů v Torontu a v tiskových zprávách nám, hloupým a nechápavým Čechům v pravidelných intervalech (typu „vole“jte řediteli) sděloval, jak jsme rasističtí a nesnášenliví. Že Kanada je v tomto ohledu mnohem dál než my. No nic, zřejmě je to jen taková utopická vize.
Abych se vrátil ke svému rannímu povšimnutí, nechci se zde však sáhodlouze rozepisovat. Je tomu již takřka dvacet let, co nás naši milí rudí bratři bez povšimnutí opustili, pořád mám však nějaké podivné nutkání, že ten jejich tehdejší pocit kůlů v plotě pominul a pomalinku se proměňuje v realitu návratu do dřívějších potichu vyklizených pozic. Anebo si opravdu někdo skutečně myslí, že listopadová revoluce byla opravdu sametová, že vypořádání s tehdejšími pohlaváry bylo nadobro učiněno? Sedím nad úvodní stránkou a jen se směji. Čekám, co se v brzkých měsících zase dozvím. Zdali ještě někdo přebije má očekávání. Je tomu přece již dvacet let, mnoho lidí zapomnělo, mnozí prvovoliči to nikdy nezažili. Tak jen vzhůru, kostlivci z let „ne“dávno minulých. Vzhůru do svých poslaneckých lavic, ministerských křesel, dozorčích rad. Však on Jirka a Vojta a nejen oni potřebují schopné lidi se zkušenostmi manipulovat davem. Ony ty statistické ukazatele občas povážlivě haprují. A navíc je poměrně příznivá doba, papír sice snese vše, ale pomalu stárne a rozpadá se. Nebojte se, Vaše prověrky jsou nenávratně pryč. A co už, vždyť tam bylo spoustu známých, tak za co byste se měli stydět???
