Nevím, jak čtenáři, ale já jsem v poslední době zaregistroval poněkud prazvláštní „prorůstání organizovaného šoubiznisu“ do prostoru naší politiky. Jak jinak si mám vysvětlit množství „uměleckých kreatur“, které se hrnou nejen do poslaneckých lavic.
Úvodem svého článku chci podotknout, že v žádném případě nejsem odpůrcem situací, kdy známé osobnosti, potažmo umělci vstupují do politiky. Dává to celému procesu punc osobností, které lidé znají a do určité míry se s nimi ztotožňují. Nebyla by to však Česká republika, kdyby dobrý úmysl byl nahrazen jakýmsi paskvilem. Problém je v tom, že v poslaneckých lavicích neuvidíte hvězdy filmového plátna anebo zpěváky, kteří by vyprodávali sály. Dokonce nejde ani o to, zda tak činí nyní anebo tak činili v minulosti. Jakmile do poslanecké lavice usedne „umělec či veřejně známá osoba, např. sportovec“, prakticky vždy se jedná o druhořadého zástupce své profese. Nechci se nijak dotknout pana Hůlky anebo pana Jandáka, přesto si myslím, že jejich směřování do politiky není dáno touhou pomoct českému národu, ale spíše svým kalkulem na zajištěnou své pohodlné budoucnosti. Proč nevyužít ještě potenciálu, který v tuto chvíli mám. Dobrých rolí bude postupně ubývat. A tak v souladu s tímto uvažováním se nám „naše divadlo“ rozrostlo i o persóny, které zcela jistě osvěží stojaté vody jednotlivých čtení zákonů. Např. pan Hůlka ve svém vyjádření sice slibuje mnoho činů a věcí, např. to, že podpoří růst ekonomiky, v téže větě ale říká, že je pro zvyšování daní. Fotbalista Švancara také podpoří ekonomiku, v tuto chvíli však ještě neví jak. A to nejsou zdaleka jediní, kteří se v tomto duchu vyjadřují. Je mi jasné, že pánové ještě neměli dostatek času se seznámit se svým potenciálním zaměstnáním, přesto mi to přijde jaksi podivné. V řeči jich samotných se to pokusím říct asi takto. „Nevím, jak by se panu Švancarovi líbilo, kdyby mu do týmu dali nového obránce, který by sám o sobě prohlašoval, že je tu od toho, aby dával góly, jenom zatím neví jak. Při upozornění na fakt, že tu není od gólů, ale od obrany by se vyjádřil ve smyslu, že zatím neví, co to znamená.“ Asi by se to panu Švancarovi nelíbilo. Totéž by asi nastalo, jestliže by do muzikálu panu Hůlkovi bez jeho popudu nominovali „Halekajícího tyrolského horala“ bez zjevné tendence ke změně svého hudebního repertoáru. Ale proč se vlastně rozčilovat, jde ve svém důsledku jen a jen o to, jakým způsobem dokážou tito nominanti přesvědčit samotné voliče. A nebudou to mít určitě lehké. Zdá se, že pan Rychtář zcela jasně pochopil potenciál své nové choti a jeho činy a volby postupně dopadnou i na tuto půdu. Nedivme se, kdybychom se po včerejším potvrzeném angažmá paní Bartošové-Rychtářové ve vile Vyvolených, již poměrně záhy dočkali její nominace ve vile Kramářově. Obecně si myslím, že veškeré předpoklady na tuto funkci již má. Pochybuji, že o někom se v tuto chvíli v republice píše více. Zcela jistě ji zná i člověk, který jinak nemá o veřejném dění v ČR ani potuchy. A to, že má nějaké vnitřní problémy? Podle vyjádření současných politiků je mají úplně všichni (myšleno politiky). Prvního hradního pána bychom taky měli a naopak od hradních dam má neskonalé charisma a nebojí se vyjadřovat a prosadit si svou. Bude milé osvěžení, když po mnoha mileneckých aférách vedoucích představitelů mužů tu budeme mít genderově vyváženou situaci ve zcela opačném gardu. Už teď vidím tu závist všech rovnostářských systémů na světě. To, že bude naše politická scéna vypadat zase o něco divočeji? No a co, aspoň bude sranda. Takže kupředu (nevím teď která, ztrácím se v tom), s Džambulkou za lepší časy.
