Rodné listy pro potraviny - fikce, nebo nutnost?

V rámci Evropské unie by měly být vejce, vepřové a drůbeží maso označeny, aby úřady, prodejci i spotřebitelé snadno a rychle zjistili, odkud výrobek pochází.

Říká se, že všechno špatné je k něčemu dobré. Nechci zlehčovat případ německého masa či vajec kontaminovaných dioxiny, protože se to dotýká každého z nás. Takové selhání kontrolních mechanismů, navíc v zemi, která je příslovečná svou pořádkumilovností, je ale varováním pro celou Evropu.

V Bruselu teď jistě bude popřáno více sluchu návrhům pro úpravu v označování potravin a surovin pro jejich výrobu než dosud.

Stoupá zájem o české produkty

Bouřlivá debata, která se u nás kolem dioxinů strhla a dosud trvá, ať už v tisku či v ostatních médiích, nebyla jen debatou odbornou, akademickou či politickou.

Ve velké míře se do ní totiž zapojila také česká veřejnost. A právě ta vyslala směrem k výrobcům i obchodníkům dost jasný signál.

Mezi českými zákazníky je zájem kupovat české potraviny a cena přitom nemusí být zdaleka rozhodujícím faktorem pro to, jaké zboží spotřebitel zvolí. Stále zůstává část zákazníků, pro které je cena nejdůležitějším údajem, a i ti musí mít záruku zdravotní nezávadnosti nabízeného zboží.

Na druhou stranu dnes existuje velká skupina lidí, která jednoznačně preferuje potraviny vyrobené z domácí zemědělské produkce.

Možná byste potřebovali atlas

Bohužel, a v tom vidím jeden ze svých úkolů, evropská legislativa zatím nezaručuje, že má zákazník možnost jednoznačně zjistit, odkud pochází suroviny, z nichž jsou prodávané potraviny vyrobeny.

Paradoxně tak může nastat situace, kdy kuře, původem z Číny, uloží v Čechách do polystyrénové vaničky z Albánie a zabalí do igelitové fólie z Turecka. Navrch pak nalepí nápis „český výrobek“.

Když si dnes otevřu leták od jakéhokoli obchodního řetězce, zbožím, které je označeno jako český výrobek, se to tam jen hemží. Ale kdyby někdo začal do důsledku pátrat po původu surovin, z nichž je onen český produkt vyroben, možná by potřeboval zeměpisný atlas…Jsem proto přesvědčen, že by se na obalech potravin údaje o původu surovin, alespoň těch hlavních, měly rozhodně uvádět.

Věc celé sedmadvacítky

Navrhl jsem tedy v Bruselu při nedávném jednání zemědělců, aby v rámci Unie měly vejce, vepřové a drůbeží maso vlastní rodné listy, které by úřady, prodejce i spotřebitele snadno a rychle informovaly, odkud výrobek pochází.

Výmluvy dovozců a obchodníků na zbytečnou byrokracii v dnešní době elektronických sítí neobstojí, zvlášť když jde o naše zdraví.