Jak trestat nezodpovědné politiky

Nemusím na úvod sáhodlouze vysvětlovat, jakou situaci nyní zažíváme. Hospodářská krize zřejmě pomalu odeznívá, ale některé podniky se dostaly do velkých problémů a nezaměstnanost rychle vzrostla. Světlo na konci tunelu již vidíme, ale je zatím mlhavé. Krize dopadla i na veřejné rozpočty, státu, obcím i krajům chybějí daňové příjmy a vytvářejí vysoké deficity. Jakou odpovědnost by měli převzít politikové za stav veřejných financí? Stačí odpovědnost politická, tj. strach, že nebudou znovu zvoleni, nebo potřebujeme ještě nějaké další prostředky? Občanská demokratická strana přichází s revolučním návrhem, který stav veřejných financí spojuje s odměňováním ústavních činitelů.

Kladli jsme si otázku, do jaké míry stačí ona odpovědnost politická. To znamená, potrestání ze strany voličů ve volbách, že daného politika či politickou stranu jednoduše nebudou volit. Zde ale nacházíme jeden velký háček. Zdravé veřejné rozpočty totiž nemusí být prioritou mnoha voličských skupin. Někteří lidé chtějí pro sebe či spřízněnou skupinu výhody, dotace, daňové úlevy, a to na úkor ostatních daňových poplatníků. Podpoří potom ty politiky, kteří jim jdou na ruku a jejich výhody jim zajistí bez ohledu na prohlubující se deficit. Politická odpovědnost tedy nestačí, protože selhává v případě populistických politiků. Tuto skutečnost velmi dobře popsal nositel Nobelovy ceny za ekonomii James Buchanan a jiní.

Navrhujeme proto odpovědnost hmotnou – peněžní, která způsobí, že ústavní činitelé budou zainteresováni na zdravých veřejných financích. Princip je podobný jako u šéfů podniku. Pokud se podniku nedaří, nedostanou odměny nebo se jim dokonce sníží základní plat. Domnívám se, že stejná zásada by měla platit i ve veřejném sektoru a špatně „hospodařící“ politici by měli být podobným způsobem potrestáni.

Jak by to vypadalo v praxi, kdybychom náš návrh realizovali? Ve výpočtu platu ústavních činitelů by se zohledňovala výše deficitu v poměru k HDP (výkonnosti ekonomiky). Samozřejmě si uvědomujeme, že hospodářský cyklus, střídání období prosperity a útlumu, může vláda v naší malé otevřené ekonomiky ovlivnit jen velmi málo. Proto musíme i tuto skutečnost brát v úvahu a deficit rozpočtu posuzovat právě vzhledem k hospodářskému cyklu. Jinými slovy, určitý deficit v době krize by politiky netrestal, ale ten samý deficit v době prosperity už by znamenal, že se politikům sníží plat.

Uveďme konkrétní příklad. V roce 2005 v dobách vlády ČSSD tehdejší ministr financí dovedl Českou republiku k deficitu 3,6 % HDP. Připomeňme, že růst ekonomiky činil 6,3 % HDP. Za tento „výkon“ by byl „oceněn“ snížením měsíčního platu o cca 30 tisíc korun. Jeho premiér by pak přišel měsíčně o více než 40 tisíc. Tyto částky v ročním vyjádření (360 resp. 480 tisíc Kč) by představovaly natolik slušnou osobní motivaci, aby své katastrofální výsledky napravili.

Kromě výše uvedeného přichází ODS s dalšími návrhy, které by měly přispět k lepšímu hospodaření státu. Pokud by se např. skutečné saldo rozpočtu odchýlilo od plánovaného více než o pětinu, vláda by musela požádat sněmovnu o vyslovení důvěry. Stejně tak by musela učinit, kdyby předložila dvakrát po sobě návrh, který by počítal se schodkem veřejných financí vyšším, než jsou 3 % HDP. Kromě toho, pokud by navrhovala takový návrh rozpočtu, musela by ve sněmovně najít podporu nadpoloviční většiny všech poslanců, nikoli jen většiny poslanců přítomných.

Výše uvedené návrhy představují příslovečný „bič“ na nezodpovědné politiky. Pokud je někdo odsuzuje bez diskuse, nemyslí to s hospodařením naší republiky dobře.