Tak jsem včera byla v kolínské lékárně na Zálabí...

... koupila jsem, co jsem potřebovala, připravili mi mastičku, kterou si tam kupuju, a když jsem si sedla v rohu na židli, abych si všechno uklidila do tašky, přišla mladinká maminka asi s dvouletým dítětem a šla nesměle k pultu.

Po otázce paní magistry, co potřebuje, chvíli mlčela a pak nesměle pípla.

"Partnerské vztahy."

Na rozdíl od paní magistry, která byla schovaná za plexisklem, jsem slyšela dobře. Mladinká maminka opravdu řekla, partnerské vztahy.

"Prosím," zeptala se paní magistra a mladinká maminka to znovu zopakovala.

"Partnerské vztahy." A přidala ještě dvě slova. "Prášky. Nějaký."

Měla jsem sbaleno, rychle jsem se zvedla a šla ke dveřím, za kterými stál venku mladíček a hlídal kočárek. Pravděpodobně otec dítěte a partner mladinké maminky.

Ty vole, řekla jsem si, když jsem odcházela od lékárny, prášky na partnerské vztahy?! Jestli se tohle dozví Dipl.-Pol. Jana Maláčová, MSc. ministryně práce a sociálních věcí, tak nebude trvat dlouho, a bude se na prášky na partnerské vztahy brát podpora!

Zastavila jsem se ještě v papírnictví pro obálky a protože příjemnou, asi čtyřicetiletou majitelku dobře znám, a v krámě kromě nás dvou nikdo nebyl, řekla jsem jí, co jsem právě slyšela v lékárně a ona se rozesmála.

"Fakt?! Prášky na partnerské vztahy?! To slyším poprvé!"

A pak jsme si chvíli povídaly, jak někteří mladí rodiče nevědí nic o životě, o výchově dětí, o zodpovědnosti, někteří ani nikdy nepracovali, a proč také, když jsou zvyklí žít z podpory, a myslí si, že všechno se nějak vyřeší podporou nebo... prášky na partnerské vztahy...

P. S.

Když jsem dopsala tenhle blog, tak jsem si jen tak, pro svůj klid, zadala na netu "prášky na partnerské vztahy".

Co vám mám povídat... zkuste si to a uvidíte.