Já jsem bezďák!

Vlak mi jel za deset minut, tak jsem si šla před kolínské nádraží zakouřit na místo, vyhrazené kuřákům. Bohémsky vypadajícího frajera jsem si všimla hned a vyslala jsem k němu jednoznačný vzkaz: Na mě to nezkoušej

Kousek ode mě seděl na zdi mladík a pokuřoval. Frajer půjde k němu, tipla jsem si a měla jsem pravdu.

"Já jsem bezďák," řekl frajer mladíkovi, jako by mu oznamoval, já jsem pilot kosmické lodi, která právě přistála za nádražím. A hned pokračoval dál a ve zkratce mu líčil svůj strastiplný život ve vesmíru, což mladíka evidentně nezajímalo. Pokuřoval a sledoval otevřenými dveřmi informační tabuli v hale nádraží.

Tak co, frajere, kdy z tebe vypadne, že chceš cigaretu, říkala jsem si zvědavě. Vypadlo to z něj, ale tak decentně, že jsem to neslyšela, nicméně odpověď mladíka jsem slyšela dobře.

"Jo, cigaretu ti dám."

Dal mu cigaretu a odešel do haly. Dokouřila jsem a šla jsem taky. Frajer udělal dva kroky směrem ke mně, ale rozmyslel si to, vrátil se k popelníku a dokuřoval vyžebranou cigaretu.

Bezďák, bezďák, říkala jsem si, a byla jsem na něho dost naštvaná. Chlap, kterému není ještě padesát, evidentně není blbý, nevypadá, že by byl nemocný, a "pracuje" jako bezďák, a nejenom, že se k tomu hrdě hlásí, on to ještě používá jako páčidlo na cigarety a na drobné...

Naštvání se mě nepustilo ani ve vlaku. Pak přišla paní průvodčí, a kontrolovala průkazku a jízdenku staršímu pánovi vedle mě.

"Už vám někdo říkal něco o průkazce," zeptala se ho a on zavrtěl hlavou.

"Ne."

"V červnu vám končí její platnost. Musíte si zažádat o in-kartu, jinak byste platil plné jízdné."

Vysvětlila mu, kde si má o in-kartu zažádat, pán poděkoval, usmíval se, paní průvodčí se usmívala, já se usmívala a naštvání na bezďáka zmizelo...

Dneska jdu po starém kolínském mostě a na jeho konci mě zastaví člověk poněkud omšelého zjevu.

"Můžu se vás na něco zeptat?" Bylo mi jasné, co chce, ale dala jsem mu šanci.

"Ano."

"Dámo, já jsem bezdomák," řekl podobným tónem jako včerejší bezďák, ve mně se okamžitě objevilo včerejší naštvání, a i když chtěl pokračovat, přerušila jsem ho.

"To je váš problém."

A šla jsem od něho, a na rozdíl od včerejška, kdy jsem byla naštvaná na bezďáka, jsem byla naštvaná na sebe, protože jsem tomuhle bezdomákovi odpověděla tak, jako ještě nikdy nikomu...