O tom, co všichni víme, ale neděláme

Moderní technologie nás odvedly od pohybu na čerstvém vzduchu. A tak se znovu učíme chodit, dýchat, běhat a chodit na procházky. Dokonce jsme ochotni za to platit nemalé peníze.

Odborně řečeno křižmochodný pohyb, laicky běžná chůze, kterou se znovu učíme. Chůze je nejpřirozenější pohyb pro lidské tělo. Přesto ji vytěsňujeme a často má nálepku jako ztráta času. Vloni jsem se přihlásila do Klubu českých turistů v Třebíči. Ano, jsem tam nejmladší.  Když ale vyrazíme na výlet, připadám si jako nejstarší – všichni mě předběhnou. Nezáleží na věku, ale na kondičce. Chůze má vliv nejen na pohybový aparát, ale také na mozek. Chůze okysličuje tělo a pomáhá tak zlepšení paměti a zpomaluje stárnutí mozku. A nejlepší nápady mě vždycky napadají při chůzi. Dokonce zavádím to, že místo na kávu zvu lidi na procházky. Je to takové 2 v 1. Popovídáme si, uděláme něco pro své tělo i mozek a ještě máme zdvojnásobený dobrý pocit.

Vincenc Priessnitz léčil vodou, vzduchem a prací

Lázně Jeseník jsou odkazem Vincence Priessnitze, který zde založil první vodoléčebný ústav na světě. Legenda praví, že sledoval srnu, jak si léčí zraněnou nohu ve studánce. Když mu pak povoz se splašenými koňmi přejel hrudník a ranhojič mu nedával šanci na přežití, začal se léčit podle svého. Uzdravil se.  Začali se k němu sjíždět sedláci i páni. Všechny léčil stejně – fyzickou aktivitou, tedy prací jako bylo kosení sena, štípání dříví a odhrnování sněhu, pitím pramenité vody, otužováním a pobytem na čerstvém vzduchu. Dnes se Priessnitzovy léčebné metody aplikují v hojné míře na neduhy těla i hlavy lidí 21. století.

Můj táta mi vždycky říká: běž pracovat na zahradu, je to lepší než posilovna, budeš na zdravém vzduchu a přijdeš na jiné myšlenky.  V podstatě má stejné metody, jako používal Priessnitz. Nic složitého a nákladného. Přitom tak jednoduché, že? A my hledáme možnosti a způsoby, jak utratit stovky až tisíce korun měsíčně za posilovny a fitness centra.

Prevence je levnější než řešení důsledků

Předcházení vzniku problémů je vždy levnější, než řešení toho, co se stalo. Navíc spravit pochroumané do původního stavu vždy vezme hodně času i peněz. A navíc, už to nikdy nebude takové, jako před tím. Zatímco se západní Evropa vydala cestou poctivé prevence, připravuje preventivní programy a například hradí nákupy hůlek pro nordic walking, Česká republika sype peníze do léčení následků špatného životního stylu. Schválně, kolik dětí, dospělých a seniorů z vašeho okolí chodí pravidelně cvičit?

Tělovýchovné jednoty vedly ke zdravému životu

Pravidelné sokolské cvičení jsem zažila ještě na základní škole. Do Sokola chodila moje máma i můj děda. Každý týden si pod vedením cvičitelů dávali do těla. Nechci plakat nad starými dobrými časy Tyrše a Fügnera, ale myslím si, že právě tělovýchovné spolky dnes velmi chybí. Můžete namítnout, že existuje široká nabídka volnočasových aktivit a stačí si jen vybrat. Oddíloví vedoucí a lektoři mi však potvrzují, že není zájem o pravidelnou volnočasovou činnost, zvláště o pohybovou.

Třetí hodina tělocviku je zbytečná

Že by byla řešením třetí hodina tělocviku ve školním rozvrhu? Na první pohled velmi hezký nápad. Realita je však jiná. Je to zcela zbytečné a na nic. Zeptejte se tělocvikářů, kolik studentů jim nosí potvrzení od praktických lékařů, že nemohou cvičit. Často jsou to velmi úsměvné důvody – následkem zlomeného palce u nohy osvobozuji Petra R. z hodin tělesné výchovy, z důvodu alergie a astmatu osvobozuji Martinu P. z hodin tělesné výchovy atd.  A tak je celkem běžné, že z 15 žáků/studentů jich cvičí jenom 7. K čemu tedy třetí hodina tělocviku?

Smysluplným řešením je nastavení pravidel pro lékaře, kteří udělují osvobození od pohybu. Jak směšné spojení, že? Osvobození od pohybu. Jako by to bylo něco škodlivého, nepříjemného a zdraví nebezpečné. Osvobození by měl udělit pouze tělovýchovný lékař, nikoliv praktický. Potvrzení by předcházely testy, kterými procházejí sportovci při zjištění tělesné kondice. A samozřejmě za poplatek. Jsem zcela přesvědčena, že tímto jednoduchým krokem by z 15 žáků cvičilo nejméně 14.

Organizované pohybové aktivity jsou přežitkem komunistického režimu

Ne vše, co bylo, bylo špatně. Organizované dovolené na horách i v létě se sportovními trenéry a kulturními referenty v nás mohou vyvolat posměšné úšklebky. A nejspíš si vzpomeneme na film Anděl na horách a Dovolená s andělem. Nebo také na Hříšný tanec, kdy Bejby s rodinou tráví dovolenou v horském hotelu, který zajišťoval kulturní i společenský program pro své hosty. Velká svoboda výběru a netušené možnosti pohybových aktivit způsobila, že vlastně ani nevíme, do čeho se pustit dřív a jak vůbec začít. A tak se stále více a rádi hlásíme do organizovaných pohybových programů, ať je to aerobic, zumba, procházky s nordic hůlkami, turistické výlety atd. Když totiž nevíme, jak začít, je lepší, aby nám někdo poradil. A přeci jen motivace, že nás v tom je více, také funguje.

Firmy se nezajímají o zdravotní stav zaměstnanců

Smutnou pravdou je, že ve srovnání se zahraničními firmami se ty české nestarají o zdravotní stav svých zaměstnanců. A pokud ano, tak ve většině případů pouze papírově. Tzn. doneste nám potvrzení od lékaře, že jste zdraví, to nám stačí. Ono většinou stačí jenom razítko, bez lékařského vyšetření. Přitom zdravý zaměstnance je předpokladem produktivní a efektivní práce. Nejde jen o fyzickou kondici, ale také o mentální. Ta se dostává v poslední době také na povrch jako důležité téma.

Ale ať nestavím do černého světla jenom firmy. Znám i případy, kdy firmy poskytují ozdravné pobyty či příspěvky na tyto pobyty. A mezi zaměstnanci se najdou tací, kteří si místo naplánovaných pohybových procedur vymručí od instruktorů razítko, aby měli papírově splněno. I toho jsem byla svědkem. Ale v tomto případě se instruktor nenechal přesvědčit a přiměl dotyčného, aby cvičení absolvoval. Jinak nebude razítko.

Věnováno všem, kteří se rozhodli znovu začít chodit.