Nejsme jiní, jen žijeme v jiném světě

Měli za úkol vyjmenovat tři slova, která je charakterizují a vytvářejí jejich identitu. Zatímco dvacátníci hovořili o touze poznávat, cestovat, o rychlém životě, třicátníci zmiňovali touhu po klidu. 

A jako hodnotu jmenovali rodinu a přátele. Rozdíl deseti let a co to udělá za změny v lidském životě. Nejsme jiní, ale žijeme v jiném světě se stopami naší zkušenosti a poznání toho, jak to chodí.

Začalo to před deseti lety v Havlíčkově Brodě na žurnalistické škole. Tam jsme se potkali. Stali jsme se kolegy a přáteli. Dnes jsme třicátníci (plus, mínus), lektoři, novináři, pracující, vdané, těhotné a díváme se na mladé dvacátníky (plus, mínus) jak se řítí do života stejně jako my. Začala jsem říkat té naší novinářské partě ostrov v rozbouřeném moři. Vyšli jsme totiž z jednoho hnízda v Havlíčkově Brodě a přesto, že pracujeme a žijeme v různých koutech republiky, máme stejné základy a vždy si umíme poradit a pomoci.

Nejen novinářská práce, ale i osobní životy stojí na hodnotách. Co je víc, než být věrný sám sobě a nespokojovat se s naservírovanými „pravdami“, ale ptát se a utvářet si vlastní pohledy a diskutovat. Stále více si uvědomujeme to, co nám říkal Milan Pilař, otec zakladatel našeho hnízda, a to že dnešní svobodný svět je o to jednodušší a zároveň o to těžší, že ten policajt nestojí už za námi, ale je v nás. My sami se musíme naučit rozlišovat filtry událostí a lidí. Toužit a hledat podstatu, pravdu a tím také nalézat pokoj v duši. Ano, život je o prioritách. Ale i k nim a jejich poznání vede dlouhá cesta. Někdy trvá deset let. Jindy půl století. Ale důležité je, že je najdeme.

Věnováno mým milým na ostrovu.

O Letní žurnalistické škole Karla Havlíčka Borovského více zde.

A jsme také na Facebooku a na Twitteru.