Věci veřejné mají prostě smůlu, kam šlápnou, tam se chovají jako sloni v porcelánu. A jsou to sloni bez sebereflexe, protože hledají vinu všude jinde, jen ne v sobě a ve tvářích, které je reprezentují. „Triumfální“ vstup ministra Bárty na dopravu se přetřásal dost dlouho a zdaleka nebyl mezi občany, kterých se dotklo zastavení výstavby komunikací, bez negativních emocí. Nemá smysl rozebírat úlety ministra Johna, toho si užíváme v médiích dost a nejspíš ještě užijeme. Nyní však přichází třetí z králů, ten „černý vzadu“, tedy ministr Dobeš s dary pro nastávající maturanty.
Chybí vize
Co resortu školství chybí, nejsou státní maturity, ale jakákoliv vize. Ministr vsadil na to, že opráší státní maturity, které zkušení politici odsunuli na neurčito. Proč to udělali je zřejmé – naprostá nepřipravenost a nekoncepčnost tohoto zásahu do školství hrozila katastrofou, a jak se ukazuje, zbývající koaliční strany měly dobrý nos. Nakonec „vévéčka“ si o resort asi sama řekla, takže kdo chce kam, pomozme mu tam. Státní maturita je totiž skutečně osamoceným výstřelem kamsi do bažin českého školství, bez návaznosti na nějakou koncepci srovnání základního školství a bez propojení na požadavky školství vysokého. Jde tedy jen o pokus vytvořit dojem, že se něco děje a že je to tak správně, protože to poplatníky stálo už více než půl miliardy a někteří se začínají ptát, kam že se ty peníze poděly. (Zajímavá otázka, mimochodem.) Státní maturita v současné podobě je jen oprýskané marketingové heslo, se kterým kdysi slavila úspěch ministryně Buzková, ale bohužel bez obsahu a tudíž i bez potřeby. Aby se totiž mohla rozjet elementární reforma školství, je potřeba začít od prvňáčků a pak pokračovat dál přes střední a vysoké školství a zejména zajistit návaznost jednotlivých kroků.
Pro Věci veřejné je smolný hlavně fakt, že předchozí ministři z tohoto marketingového hesla vyždímali všechno, co se dalo a nyní už tam prostě nic není. Zůstala problematika svozů a strojového zpracování jakýchsi křížovek nebo výherních tiketů, které o skutečných znalostech středoškolských studentů zhola nic nevypovídají. Na řadě škol se učí podle různých osnov a učebnic a pokoušet se za tohoto stavu o jednotnou maturitu, je – čtenář odpustí – úplná pitomost.
Kde je tedy chyba
Stručnější odpověď by byla na otázku, kde chyba není. V nejbližších dnech patrně najdeme spousty ministerských analýz, které budou hledat odpovědi v bojkotu středoškoláků, neprobrané látce, nedostatečné připravenosti testovaných králíků a pochopitelně také v jejich lenosti či nízké úrovni škol. Ve skutečnosti je ale problém v samotném vedení resortu. Napřed je zapotřebí stanovit, co mají žáci a studenti na různých úrovních vzdělávacího řetězce znát a umět. (Tady je to naprostá analogie se zdravotnictvím – i zde je třeba napřed nastavit standardy, každý to chápe a zřejmě to patří mezi priority reformy.) Pak je zapotřebí začít nutit školy podle takových standardů učit a teprve nakonec prověřovat, co se studenti naučili a souběžně poměřovat kvalitu škol. To vše za stálé spolupráce školní inspekce, která k tomu byla (už za starého Rakouska) zřízena.
Nyní máme na středních školách 100 000 vystresovaných studentů, kteří naprosto netuší, co se mají k nadcházející maturitě učit, houfy znechucených a neméně stresovaných pedagogů, kteří jim to nejsou schopni říct (protože to sami neví), masu rozčilených rodičů, kteří skřípou zuby a vysmátý tým ministra školství, který s bohorovným klidem deklaruje, že letos nejméně 20 000 studentů neodmaturuje. Je cosi prohnilého ve státě českém (nebo se na ministerstvu předávkovali antidepresivy).
Mýty
Jsou znalosti našich studentů skutečně na tak nízké úrovni? Myslím, že je to jeden z mýtů, které nyní musí ministerstvo vypouštět, protože nemůže před veřejností připustit, že testy nebyly dobře připraveny. Inu, stálo přece půl miliardy, že. Na druhou stranu se nezdá, že by naši studenti byli opravdu tak hloupí. Některé vysoké školy si zase tak moc nevybírají, a přesto velká část středoškoláků nakonec vysokoškolské vzdělání utrpí. A mnoho absolventů uspěje i v oborech, které jsou velmi náročné. Absolventi českých vysokých škol jsou také zřejmě slušně ceněni v zahraničí, čemuž odpovídá i stále se zvyšující zájem o čerstvé absolventy lékařských fakult. Přesto mezi nimi asi najdeme hodně takových lidí (snad i naprostou většinu), kteří budou mít problém správně odpovědět na otázku jaký je rozdíl mezi kognitivní lingvistikou, psycholingvistikou, sociolingvistikou a textovou lingvistikou. K čemu je dobré takovou odpověď znát, patrně netuší ani ministr Dobeš. Úsměvné? Snad pro ty, kdo příští rok nematurují.
Veřejný průšvih
Stručně řečeno – státní maturita v současném podání je jeden veliký průšvih připomínající pohádku o císařových nových šatech. Výsledky jsou jasné a všichni víme, že o moc lepší to při ostré verzi nebude. Přesto koalice nemůže říct nahlas, že císař je nahý a opozice, která to všechno kdysi spískala, raději mlčí.
Trest za špatnou práci ministerstva a potažmo celého vzdělávacího aparátu, paradoxně dopadne na ty, kdo za nic nemohou. Vezmeme-li k tomu v úvahu, že nezanedbatelná část voličů Věcí veřejných se rekrutuje ze studentské mládeže a z uživatelů sociálních sítí na webu, dá se předpokládat, že nám tato strana začne mizet z politické mapy. Příčinou však nebude její přílišná „pravicovou“ (spíše vybájená některými zástupci VV), ale zcela jistě spíš prostoduchost některých lídrů a sebevražedné uplatňování politiky směřující přímo proti jejich voličům. Skandální dopad státních maturit v Polsku (a následná "amnestie") by měl být pro všechny zúčastněné poučením, ale obávám se, že naše veřejnost bude příští rok zčásti nuceným divákem a zčásti pokusným králíkem „veřejného průšvihu“ číslo jedna. A takové věci voliči neodpouštějí, ostatně výsledky posledních voleb tomu nasvědčují.
Co s tím
Věci veřejné vznikly víceméně jako firma, fungovaly zatím spíš jako firma než politická strana a bylo by logickým vyústěním, že se jako firma budou stavět k řešení problému. Že stát přišel o půl miliardy je zřejmé a voliči to vědí. Kde peníze skončily asi také tuší a jak je u nás zvykem, žádná odpovědnost se nevyvodí. Je však kvůli tomu opravdu nutné dotáhnout nedomrlý projekt státních maturit až k trpkému konci? Co by asi udělala rozumná firma? Pustila by do výroby zmetek, který je nefunkční nebo by vrátila prototyp do projekce k přepracování? Nebylo by tedy rozumnější celou věc přehodnotit a místo „píárkových“ výstřelů do tmy připravit skutečnou reformu, která dá českému školství rozumný rámec a nastaví standardy? Co Vy na to, pane ministře?
