Olympiáda v Praze – proč ne? Nebo spíše, proč ne!

Bylo to pryč a už je to tu zase. Uspořádáme Olympijské hry v Praze! Jenom je odložíme na rok 2020. Bude to stačit?

   Již několik let probíhají vášnivé diskuze, zda uspořádat Olympijské hry v Praze a kdy, nebo to radši ani nezkoušet. Obě varianty mají zaryté stoupence vyzbrojené patřičnými argumenty, výpočty a modely. Kdo má pravdu? Pomoc hledejme ve fyzikální chemii. Že to spolu nesouvisí? Budete se divit, jak dobře.  

   Pořadatelství Olympijských her je nelehká a hlavně nákladná záležitost. Na první pohled to vypadá jako jednoznačně ztrátový podnik, ale ekonomové tvrdí, že se na olympiádě dá vydělat. Co o tom rozhoduje? Jednoznačně celková úroveň rozvoje dané země se silnou ekonomikou v prvé řadě. A teď jsme u té fyzikální chemie.  

   Celé to totiž připomíná jeden jev z oblasti chování reálných plynů. Pokud takový plyn (např. vodík, dusík, kyslík, oxid uhličitý apod.) stlačíte, a pak následně necháte volně expandovat, mohou nastat dva jevy. Buď se tou expanzí plyn ohřeje a zůstane plynem, nebo se naopak ochladí a může i zkapalnět, čehož se také při průmyslovém zkapalňování technických plynů s úspěchem využívá. Co o tom, který jev nastane, nakonec rozhoduje? Počáteční teplota stlačeného plynu. Je-li vysoká, plyn se ohřeje, je-li nízká, zkapalní. Někde je logicky mez, kdy se to láme, tato teplota má i svoje jméno po svém objeviteli, je pro každý plyn jiná a dala by se nalézt v příslušných tabulkách, ale tím už nebudu zdržovat.   

   Zpět k těm souvislostem. Takže: Pokud je celkový rozvoj pořadatelské země nízký, na olympiádě prodělá a naopak. Je těžké hledat nějakou konkrétní mez, abychom mohli říci – tato země na to má, ta je tak na hraně a ta už radši ne. I když Mezinárodní olympijský výbor stejně musí při volbě pořadatele něco podobného brát v úvahu, to jim tedy opravdu nezávidím. Není divu, že Olympijské hry mnoho zemí zatím nepořádalo a za těch něco více než sto let jejich novodobého konání se ti nejodvážnější tak víceméně střídají. Spíše zajímavou perličkou je, že ekonomický rozvoj měřený životní úrovní obyvatel nemusí být nakonec rozhodující. Když se takový správný vůdce nebo strana rozhodnou, tak to jde, lidi nelidi (Berlín 1936, Moskva 1980, Peking 2008).  

   Tak tedy otázka první: Máme na to (= jsme jako stát dostatečně vyspělí) pořádat Olympijské hry tak, abychom na tom vydělali nebo alespoň neprodělali příliš mnoho? To je otázka opravdu do pranice. Pokud bychom už na ni odpověděli záporně, tak se ani nemusíme další diskuzí zabývat. Příznivci olympiády v Praze to berou jako naprostou samozřejmost (že jsme dostatečně vyspělí), já si myslím, že jsme tak na hraně.  

   Je tu ale jedna věc, která to celé posunuje úplně někam jinam. A tím je současné politicko-společensko-ekonomická klima, které se v průběhu budování kapitalismu u nás vytvořilo, a jen tak se ho asi nezbavíme. Pořádání Olympijských her by vyžadovalo výstavbu spousty sportovních a ubytovacích zařízení, posílení infrastruktury a bůhví ještě čeho všeho. Asi by se musely vyčlenit nebo vykoupit nějaké pozemky, udělat projekty, vybrat stavební firmy a zajistit financování. Většina záležitostí okolo budování staveb by probíhala ve výběrových řízeních a byly by to (logicky) státní zakázky.   

   Živě si dovedu představit, jak by to dopadlo. Za peníze, co by to stálo, by normálně fungující země uspořádala olympiády nejméně dvě a dluhy po ní by spláceli ještě naši prapravnuci. Budiž nám mistrovství světa v lyžování v Liberci dostatečnou výstrahou. Pokud se ptáme, jestli jsme na olympiádu dostatečně vyspělí, odpovídám: Ano, pokud ji pořídíme za cenu reálných nákladů a přiměřeného zisku. Bez předražených státních zakázek, bez „sponzorování“ různých politicko-ekonomických klik a klietelismu. Myslíte si, že by se to mohlo během deseti let změnit? Já o tom upřímně pochybuji. A tudíž pochybuji také o pořádání Olympijských her v České republice v roce 2020.