Již druhým rokem se diskutuje o nahrazení tradičních dálničních známek čipy. Co nám to přinese? Zpoplatnění všeho a všech.
Na první pohled to vypadá lákavě. Čipy budou přenosné, dají se „nabít“ podle potřeby a nebude nutné se vztekat, že jsem si koupil celoroční známku a po dálnici jsem jel jenom na Velikonoce a na vánoce. Skutečnost bude asi jiná…
Po zkušenostech s chováním státu a jeho orgánů jak za socialismu, tak za těch pár let pokusu o kapitalismus, jsem ke všem podobným nápadům velmi nedůvěřivý. Připadá mi, že jako holý zadek z roztržených kalhot z toho leze zase jeden pokus, jak vytáhnout z lidí víc peněz do nenasytné a špatně spravované státní kasy.
První kolo bude takové testovací. Poplatky zůstanou paušální (roční, měsíční, týdenní apod.), ale chytrý systém mýtných bran stejně umožní vysledovat, kolik se toho doopravdy najezdí. Ve druhém kole se pod záminkou „spravedlnosti“ k těm, kteří dálnici využívají málo, zavedou poplatky za kilometr. Zpočátku mírné a snesitelné, po několikeré valorizaci neúnosné. Spousta řidičů se vrátí na staré silnice, zejména ti, kteří jezdí dlouhé „štreky“ a poplatky by je neúnosně zatížily. To, že tím dálnice ztratí svůj prapůvodní význam stáhnout tranzitní dopravu mimo obce, samozřejmě nezůstane bez odezvy.
A stát to vyřeší opět excelentně. Začne vybírat i na silnicích I. a II. třídy, protože mezitím lišácky postaví mýtné brány i tam. Nakonec budeme jezdit po „okreskách“ a skřípat zuby. Stát bude také skřípat zuby, poprvé jak je možné, že se nevybralo tolik, kolik si představoval, a podruhé proč nezavedl satelitní systém místo mýtných bran, mohl vybírat všude a za všechny. Dobře mu tak. Nebo dobře nám tak?
