Reakce na článek „Zlín prohrává boj s automaty“ ze dne 7.5.2009. Konečně téma, kde mohu s klidem říci – ano, jsem fundovaný. Pracuji v oboru automatů od roku 1991 a mohl bych mít už své inventární číslo. Upozorňuji ale, že to bude „nuda“.
Výherních hrací přístroje, jak se automaty správně nazývají, vtrhly naplno do Česka v roce 1990 a jejich provozování bylo (spolu s provozováním ostatního legálního hazardu) celkem rychle a na svou dobu poměrně kvalitně upraveno zákonem č. 202/90 Sb. „O loteriích a jiných podobných hrách“. Od té doby prošlo toto podnikání dlouhým vývojem od naivních počátků, kdy se tomu lidi smáli, ťukali si na čelo a tvrdili, že taková „blbost“ se u nás nemůže ujmout, přes bouřlivý rozvoj v polovině 90. let, který s sebou musel nutně přinést i negativní jevy, zejména gamblerství, až po současný, tak trochu schizofrenní stav.
V průběhu let se s pravidelnou nepravidelností objevovaly a objevují články v mediích, které se problematikou automatů zabývaly a zabývají. Je to celkem vděčné téma. Jejich provozování je sice zákonná, ale nijak bohulibá činnost, navíc provázená, jako koneckonců většina lidských neřestí, nebezpečím závislosti. Tak proč bychom o tom nenapsali, že? Na druhé straně však problematika automatů není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá, a kdo chce o tom psát, měl by vzít v úvahu následující zásady:
1) Zákon 202/90 Sb. sám o sobě je poměrně složité a nezáživné čtení, obsahuje řadu nařízení a požadavků, které jsou roztroušeny ve spoustě paragrafů, a teprve podrobné studium celého textu umožní udělat si jasný a jednoznačný přehled. Prostudujte si pozorně zákon a s ním související předpisy.
2) Mějte praktické zkušenosti z oboru, ty se za kancelářským stolem těžko získávají, ale umožní vám posoudit, zda předložené informace mají vůbec nějaký reálný podklad. Mluvte se všemi stranami (provozovatelé, úřady, hráči), zjistěte, co jim vadí, co je trápí a jaké mají představy a argumenty.
3) Snažte se být stále „nad věcí“. Nenechte se bezděčně či v horším případě záměrně zatáhnout do pozice morálního arbitra, znemožňuje to profesionální nadhled.
Výsledkem porušení předchozích zásad je, že se opět s pravidelnou nepravidelností objevují v novinách zoufalé dezinformační paskvily. Zpočátku mě to vždycky vytočilo, dokonce jsem i s některými polemizoval, pak se dostavil takový ten pocit otupělosti a teď se tomu už jen (útrpně) usmívám.
Výše uvedený článek patří spíše k tomu lepšímu nebo spíše "normálnějšímu", přesto si neodpustím několik poznámek. Hned k nadpisu bych měl zásadní výhradu. Zlín, tedy spíše zlínský magistrát, naopak s automaty řádně „zametl“. Snížil jejich počet zhruba na polovinu a téměř znemožnil vznik dalších heren s nimi. To, že jejich místa obsadily modernější a mnohem výkonnější videoloterní terminály (nebo také interaktivní videoterminály) je věc druhá, a pokud o tom chce kdokoli odpovědně psát, musí tato dvě technicky a legislativně zcela odlišná zařízení (automaty vs. terminály) také důsledně rozlišovat. To se v článku neděje, čímž musí u laické veřejnosti zákonitě vzniknout dojem, že vyhláška cosi zakázala, ale majitelé heren si stejně dělají, co chtějí. To snad autor porušil všechny tři zásady, které jsem uvedl.
Mnohem zajímavější by však bylo zjistit, proč tak zadrhává dohoda Ministerstva financí s obcemi o zohledňování místních vyhlášek omezující automaty při povolování terminálů? Proč se kvůli tomu požaduje změna zákona, když na povolení internetového sázení (zákonem zakázaného) stačil pouhý ministerský výnos? Těším se na výsledky investigativní novinařiny. Ale jedna špatná zpráva na konec. Pokud se budete (novináři) řídit všemi třemi výše uvedenými zásadami, tak možná s hrůzou zjistíte, že psát o automatech už není zdaleka tak čtenářsky atraktivní jako dosud a že se ta „šťáva“ kamsi vytratila. Navíc vám ty články ani nebudou chtít otisknout, jako se stalo všem vašim kolegům, se kterými jsme (= provozovatelé) absolvovali pracovně osvětové semináře, a oni se pak (bláhově) pokusili v tom duchu o tom něco napsat.
