Utekl jsem od manželky k mamince aneb Xenofóbní výchova dítek v Čechách

"Utekl jsem od manželky k mamince, vodila si do kvartýru cizince, za svůj život byla nejdál na Slapech, tak si snaží vynahradit na chlapech, svoji dávnou touhu, poznat celej svět"                

Kolikrát asi v tom nejcitlivějším věku zasáhl nevinnou dušičku našich dětí tento folkový protestsong hanáckého barda Karla Plíhala?  Úderný refrén často pronikl až do jejich pokojíčku z našeho retro gramofonu, kde se otáčelo tmavě modré LP Kluziště. Těch pár slov prostě zafixovaly!  Není divu, že následky naší nedbalé výchovy se projevily tak fatálně až nyní v jejich rané dospělosti. Marné je teď se ptát, kde se stala chyba? Kdo je odpovědný za jejich pokřivený světový názor? My,  rodiče nebo sám autor? Pozdě Plíhala honiti!  Melodický tradicionál opatřil tento bodrý Moravák  již někdy v osmdesátkách textem vskutku nadčasovým. Bohužel, teď po létech explodoval v myslích našich potomků jako časovaná bomba.

„Načapal jsem u ní jednou Japonce

Daroval jí korále až z Jablonce

Jindy zase s jedním chlápkem z Taiwanu

Znesvětili okrem spálně aj vanu“

Kolikrát už jsme naše mládežníky vyzývali k návštěvě Kliniky, nemají zájem! Snad jen o poli-kliniku a to jen v nejnutnějších případech… Na sluníčko chodí rádi, se sluníčky nikoli. Cizince prostě doma nechtějí, prý to říkal strejda Karel.

„Pozvala si domů čtyři Araby

Za poslední LP desku od ABBY

Někdy byla zatížená na Indy

Portugalce nechala si na jindy“

Kolikrát mi dcera opakovala, že přestala považovat své vietnamské spolužáky za cizince už na prvním stupni základky. Prý,  co je tak cizokrajného na někom, kdo mluví stejně dobře česky jako ona a ještě se jmenuje Franta nebo Lenka. Tato „krycí jména“ jim bývala přidělena kvůli zjednodušení komunikace a možná také proto, že se jich většina jmenuje Nguyen (tedy příjmením). 

Jo, jsou to paradoxy – na jedné straně naše dcera nechce domů Araby ani za LP desku od Adele, ale na demonstrace polovičního Japonce to  chodí,  hlavně na jeho fejsbuku je pečená..

Možná to bude tím, že dnešní povyrostlé děti už nemají tu touhu „poznat celej svět“. Na Slapech už byli jako malí prckové, ale také v Řecku a na Maltě. Jsem ráda, že jsme se tam před léty podívali, teď už se nám tam tak nějak nechce…

„Když jsem našel u ní chlapa z Bejrútu

Nemoh´už jsem trpět ani minutu

Hlavu jsem měl těžkou jako z olova

Opustil jsem navždy teplo domova“

Kolikrát si říkám, neměli jsme jim v útlém věku raději přehrávat Beethovenovu devátou? Taková Óda na radost by určitě zapůsobila, vychovali bychom z nich uvědomělé multikulturní Evropany a ne párek roztomile „xenofóbních  a rasistických Čecháčků“ jako jsem já!

„Ještě jsem se vracel zpátky pro šálu

Už tam svlíkal kabát chlápek z Nepálu

Utekl jsem od manželky k mamince

Nezveme si domů žádné cizince

Když tak jenom strejdu

Z Český Třebový“

Díky Karle Plíhale!