Konec "rákosníčkova hřiště"

Už léta žiji (ne zcela dobrovolně) v multikulturní obci, naše městská část jde příkladem, integrujeme jako diví, na každého rodilého Libušáka či Písničáka už připadají minimálně dva asijští sousedé – naši milí spoluobčané…

(alespoň mi to tak připadá). Teď do té naší selanky hodila vidle Celní správa a co je horší na podnět jedné ze zastupitelek.

Viz článek http://zpravy.idnes.cz/celnici-zatah-nelegalni-herny-d2l-/krimi.aspx?c=A170210_115020_krimi_pku

Povídala jedna paní: „Už jste to slyšela o těch hernách, ONI tam měli i tu pračku na peníze, nebo co? Že se ta ženská nebojí?“ Napřed jsem nechápala, na pořad na Primě jsem sice  bez dechu zírala, okolo aut Celní správy jsem chvátala domů z práce. Našinec už je sice na ledacos zvyklý, ale s takovou mega-akcí jsem se ještě nesetkala. A čeho že se ta „ženská“ (zastupitelka za KDU ČSL, která už delší dobu upozorňovala na nerespektování nulové tolerance heren na území obce) má bát. Kdo jsou to ONI? A čeho by se měla bát? No přece té "žluté mafie", nebo snad se má bát hlavně té bílé, která jde té žluté na ruku? Jak se podařilo před vedením obce utajit, že sice „Kasino“  na Libušské ulici změnilo název na „Fortunu“, ale nelegální byznys běžel dál? Tedy „sorry“ , ono těch rákosníčkových hřišťátek  bylo víc, na jednom kilometru Libušské ulice minimálně tři, o kterých vím.

Zatímco se náš pan starosta a ostatní námi volení zastupitelé veselili a družili na uvítání čínského nového roku, již třetím rokem organizovaném v luxusní restauraci ve velkotržnici SAPA (akce nejen pro ně ale i pro prostý lid – jarní závitky zdarma, co hrdlo ráčí),  „urychlovače chudoby“ jely na plné obrátky. Náš starosta je velmi vytížen, jedna paní povídala, že je to politický top talent a má tři odpovědné funkce - v obci, jako předseda stranické organizace v Praze a ještě zasedá v parlamentu, holt nemá na takové "prkotiny" čas.

 Do kasín nechodím, jak to tam chodí nevím. Čeho jsem si ale za ta léta jejich úspěšného podnikání na naší „hlavní třídě“ nemohla nevšimnout, byl nepříjemný pohled na to, co občas vyhřezlo z jejich dveří na chodník.  Postávající osoby tu s lahváčem, tu s něčím tvrdším po ruce, podivné existence, které naší obci opravdu nepřidávaly na přitažlivosti a občanům na pocitu bezpečí.

Kde to sakra  žijeme, podle hlasu lidu se ten, kdo upozorní na kriminální činnost, musí bát? Nechce se mi věřit tomu, že ta paní zastupitelka, která se nebála a jednala, je pro nás blázen, který riskuje své bezpečí, zdraví, možná život. Nechci to dramatizovat, ale napadá mě otázka. Kde to jsme, je tohle Chicago třicátých let nebo sicilské Palermo? Ne, to je městská část Praha 4 Libuš-Písnice v únoru 2017!