Zkušený německý žurnalista Udo Ulfkotte zemřel 13. ledna 2017, údajně na infarkt. Bývalý redaktor deníku Frankfurter Allgemeiner Zeitung ve své odvážné knize „Koupení novináři“ prozradil, jaký vliv měla a má na význačné evropské
novináře americká CIA.
„Byl jsem žurnalistou 25 let a byl jsem naučen lhát, zrazovat a neříkat veřejnosti pravdu,“ přiznal veřejně. „Ale když teď v posledních měsících vidím, jak německá a americká média zkoušejí přinést válku lidem v Evropě, přivést válku Rusku – to je bod, ze kterého není návratu a já musím vstát a říct, že nebylo správné, co jsem dělal v minulosti, manipulování s lidmi, vytváření protiruské propagandy, a není správné, co dělají moji kolegové a udělali v minulosti, protože jsou podpláceni, aby zrazovali lidi, a to nejenom Německo, ale celou Evropu.“
Z kapitol „Jak jsem byl podplacen ropným koncernem“, „Jak novináři financují své vily v Toskánsku“, „Mocenská skupina Bilderberg: Spiklenecká teorie nebo realita?“, „Dvě třetiny novinářů jsou úplatné“, „Duch Rockefellera – Trilaterální komise“, „Obamovi trollové: Pátá kolona USA“ se člověku dělá hodně špatně.
Až vám zase budou říkat, že je potřeba, aby se naši vojáci účastnili zahraničních misí, aby nás tak chránili před teroristy ještě na jejich území:
Udo Ulfkotte: „Vždyť při bližším posouzení máme přirozeně mnoho různých hodnot, počínaje trestem smrti v USA přes extralegální popravy ve vzdálených zemích pomocí bezpilotních prostředků až po válečná nasazení v zahraničí, která většina Němců odmítá. Ale všechna tato proamerická renomovaná média, která v této knize představujeme, válečné nasazení v zahraničí po boku USA a extralegální popravy pomocí bezpilotních prostředků podporují. Například tehdy, když o Mnichovské bezpečnostní konferenci informují z pohledu zbrojařské lobby. Už jenom to ukazuje dopad vymývaní mozků. V pozadí jsou vždy: tajné služby.“
Až vám zase budou říkat, že bylo nutné odmítnout návrh zákona, který požadoval zveřejnění financování „našich“ neziskovek ze zahraničí z důvodu, že státní správu a politiku naší republiky významně ovlivňují tyto organizace, které jsou velmi často zapojené do sítě amerického multimiliardáře židovského původu a finančního spekulanta Sorose:
Udo Ulfkotte: „Soros, Rockefeller a transatlantické think tanky doprovázeli především z mocensko strategických a hospodářských zájmů převraty ve státech bývalého východního bloku, na Blízkém východě a v severní Africe, někdy je dokonce sami rozdmýchali.“
„Soros je však známý tím, že svou účast na „změnách režimu“ a revolucích přizná teprve tehdy, když už to pro něj není nebezpečné. Když se vytvořené skutečnosti stanou historií jak v případě Solidarnošči v Polsku v osmdesátých letech a jeho stamiliony dolarů financovaného a dlouho osnovaného svržení Miloševice v Srbsku, pak své autorství rád přizná a dokonce se jím chlubí.“
„Jak říká sám Soros: Mé nadace přispěly ke změně režimů na Slovensku (1998), v Chorvatsku (1999) a Jugoslávii (2000) a mobilizovaly občanskou společnost, aby vyhnala Vladimíra Mečiara, Franjo Tudmana a Slobodana Miloševiče z jejich úřadů.“ Georgem Sorosem financované nadace byly vždy u toho, když se v minulosti s pomocí demonstrací a povstání svrhávaly vlády v jiných státech.“
Co na to pan Minář, co na to paní prezidentka Čaputová? Co na to naši neúspěšní kandidáti na prezidenta?
Až vám zase budou říkat, že bychom měli přijmout euro a bojovat proti klimatickým změnám:
Udo Ulfkotte: „Kdo například nevěří v budoucnost eura, ten je německojazyčnými médii považován za nepřítele Evropy a zpátečníka. Rovněž kdo pochybuje o klimatických změnách je bé a fuj. Ještě horší jsou ti, kteří hledají vinu z chudoby a sociálních problémů u samotných postižených. Ti jsou pak prý bezcitní a prostí jakékoli solidarity. Zcela jiné je to u křesťanství. Urážení křesťanů a křesťanských hodnot dnes není nikdy dost. Z nepochopitelných důvodů je tomu u tématu islám zcela jinak. Zatímco kritika církve je považována za pokrokovou, kritické posuzování islámu je prý xenofobní, ba dokonce horší než antisemitismus.“
„EU například platí novináře za to, že informují o Bruselu pozitivně. Jenom němečtí novináři za to dosud skrytě dostali bezmála jeden milion euro. Aby se dostali k penězům, podepsali dokonce závazné prohlášení, v němž se mimo jiné uvádí: „Ujišťuji, že nebudu přímo a ani nepřímo poškozovat image Evropské unie, její politiku a instituce.“
„Jens Peter Paul cituje i tehdejšího prezidenta jedné zemské banky, který byl před měnovou unií v zákulisí tázán, k jakému znehodnocení peněz po zavedení eura u Němců dojde. V doktorské práci se k tomu uvádí: „Řekl, že vychází z toho, že mezi 15-20 %, ale bude-li citován, popře to.“ A takto byla předprogramována dezinformace o údajně nádherném euru. Je to ještě demokracie?“
Je to ještě demokracie? U nás snad ještě tak trochu žije, kniha „Koupení žurnalisté“ vyšla v roce 2018 ve vydavatelství Naše vojsko. Její autor Udo Ulfkotte už, bohužel, nežije, jak víme, že právě on nelhal? Svá tvrzení dokládá uvedením jmen a zdroji, ze kterých čerpá. Důkazem může být i několik policejních domovních prohlídek, které byl nucen podstoupit, když byl obviněn z tzv. „vyzrazení tajemství“. Tak dopadnou ti, kdo lidem sdělí něco, co se běžní občané neměli nikdy dozvědět.
Udo Ulfkotte doznává ve své knize, že se stydí za to, že po léta sám jako novinář ve Frankfurter Allgemeine Zeitung přinášel zpravodajství, která nebyla objektivní, byla často“podmáznutá“ tak, aby psal proamericky. Za svá pozitivní zpravodajství dokonce obdržel v USA na oplátku čestné občanství.
Když se rozhodl zveřejnit celou pravdu, jak německá hlavní média fungují, věděl, co riskuje. Byl bezdětný, překonal rakovinu jako následek své práce „válečného zpravodaje“, přežil několik infarktů, ten poslední už ne…
