Spory kolem jména případného eurokomisaře za Českou republiku mě čím dál více připomínají řadu scén, které jsem již někde ve svém životě zažil. Například dětské spory na pískovišti, čí kyblíček je lepší.
Zarputilé setrvávání obou velkých vládních stran na svém kandidátovi už totiž začíná být trapné. Více než trapné. A všechno nějak (spíše víc než méně) postavené na hlavu. Nebylo by lepší sbalit obě jména a to pravé vybrat podle toho, který rezort se nám podaří získat? To by asi zcela určitě udělal schopný firemní manažer. Mít připravených několik kvalitních jmen a rozhodnout se podle získaného rezortu. Jistě by tím i v tom Bruselu sklidil pochvalné zamručení.
Ale možná máme neskutečné talenty na všechno. Ano, jedna kandidátka je expertem na evropské fondy a dotace, druhý kandidát je dobrý makroekonom. Co když však vybujujeme třeba energetiku? Nebo dopravu? Nebo třeba telekomunikace? Nebo sociální věci? Který z nich by byl vhodnější? Takže se mně vkrádá na mysl další vzpomínka na doby minulé, tentokrát však snad naštěstí už minulé. Když se nedopatřením ze stranického sekretariátu dostalo ven hodnocení nového ředitele: „Víme, sice tomu vůbec nerozumí, ale zato je to spolehlivý soudruh. To je ta nejlepší kvalifikace.“ Neboli správný dres je stále nade vše.
Abych však jenom nekritizoval a pokusil se konstruktivně pomoci, mám také svůj návrh, který snad opravdu nelze odmítnout. Navrhuji toho nejlepšího z nás – Brouka Pytlíka. Všude byl, všechno viděl, všemu rozumí. To by v tom byl čert, abychom s ním v tom Bruselu neprorazili.
P.S. A kdybychom náhodou opravdu neprorazili, je možná ještě záložní varianta. Jára Cimrman. Bojím se však, že naši politici budou proti. Tito kandidáti jsou nestraničtí a to je ta jejich největší chyba. Neboť stranické tričko a vlastní pašalík jsou pro zúčastněné výběrčí více než zájem této země.
