Volby s odstupem

Tak a máme to za námi. Halasné sliby a výkřiky obviňování či sebechvály. To vše bezesporu k lítému předvolebnímu boji patří. Záleží na touze po moci, svědomí a velikosti stranické kasy. Pak přichází čas nás voličů. Vřavu vystřídají dva dny napjatého klidu.

A pak už jen čas počítání a čas výsledků. A po něm opět vyvstane halasný pokřik. Vítězů i poražených. Ať si každý říká co chce, ať si mamka marně slzy utírá, ty letošní komunální skončily opravdu nečekaně. Především tím, že si voliči dokázali vybrat při vcelku slušné volební účasti, a to jak v senátu, tak především doma v obcích.

Je už zvláštností komunálních voleb, že zde nelze určit jednoznačného vítěze. Zastoupení stran není rovnoměrné, v řadě nejmnenších obcí (kterých je asi procentuálně nejvíc) byla jen jedna kandidátka nebo několik málo nezávislých, složených mimo oficiální velké strany A to je dobře, neboť rozhodující je zde zájem lidí o blaho obce nikoliv strany. Ve velkých městech, kde se tyto zájmy dají snado ukrýt a čitelnost kandidátů je mizivá, je tomu jinak. Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je asi tak všechno co s tím dá dělat. A tak mi vzájemné povolební výkřiky vůdců stran o tom kdo skončil se štítem a kdo na štítě,  přjdou poněkud malicherné.

Je prostou skutečností, že štěstí tentokrát přálo poněkud více Bohuslavu Sobotkovi. V komunálních volbách jen malou trochu, v senátních (alespoň v prvním kole) již více. Konec konců právě zde nic neobhajuje a byť jediné místo je výhrou. Říká se,že první vyhrání z kapsy vyhání. Byla by proto škoda dopustit se strategické chyby agresivního masírování Paroubkova stylu v závěrečném spurtu. Nezaslouží si to ani voliči, ani řada kvalitních kandidátů.

Podobně je tom i modrá ODS. Nemohu souhlasit se zahraničními médii, že se jedná o debakl. Neprohrála zatím ani na body, ani KO. Mýlí se však i Petr Nečas (ostatně jako v mnohém), že lidé nevzali při rozhodování v úvahu styl vládnutí koalice a jimi nařizované reformy. Je mylný jeho názor, že tyto komunální volby nesouvísí s celostátní politikou. Opak je pravdou. Neboť ony reformy se bezprostředně dotýkají života jak obyčejných lidí, tak i života a běhu magistrátů velkých měst i obecních úřadů těch nejmenších vesnic. Co jiného je omezování ROP, financování z evropských fondů, přehazování finanční zodpovědnosti na obce za práci republikové policie, hospodaření škol, zastavování staveb či rušení regionálních tratí? To vše voliči vnímají a vědí. Navíc těžko může Petr Nečas počítat s úspěchem, nechá-li se zvěčnit na bilboardu s kandidátkou na primátorku jejíž působení v čele radnice a falešné spojenectví s ČSSD je symbolem korupce a posměchu a v daném případě i pro obě strany nepřijatelné. A ještě to zakrýt hesly o budování velkého baťovského Zlína. Pokud se tedy stalo jinde to co zde ve Zlíně, že obě tyto strany dostaly na čas žlutou kartu, pak existuje voličská spravedlnost a lídři by měli spytovat své svědomí.

Kde by se měli však rozhovořit o debaklu jsou manažeři v centrálách TOP 09, ale hlavně u Věcích veřejných. Nechci spekulovat o jednoúčelových projektech na jednu sezonu. Nechť je politické spektrum široké (k trvalému působení jediných dvou silných stran, jak si ji údajně přál v již civilním rozhovoru pro Právo Mirek Topolánek, máme ještě daleko). V případě první strany se spíš jedné o staré psy (v KDU-ČSL vědí, kteří že jim to odešli), které novým kouskům nenaučíš, v tom druhém o populisty, jejichž někdejší témata vyšuměla s neschopností řídit své resorty, rychleji než kdo čekal. Zvláště když se začne jednat o stranu jednoho muže, který ví vše, kterému to prtajníci odklikají, který si veřejnou službu plete s vlastním pořadem v soukromé televizi a mimo něhož z té starny vlastně ani nikdo nezná (snad kromě jednoho dvou kamrádů). Takový narůstající Bursíkův reflex. V TOP mají vedle seriozně vypadajíciho roztomile žvatlajícího Pana Knížete hlavně Miroslava Kalouska. Vždy jasná a zřetelná slova na poslední chvíli dokáží uhrát maximum. Ostaní by mohli opravdu prstem hrabat mít ho ve vlastních řadách.

A tak se kára vydává opět na další cestu. Ještě je čas na přesedání na kozlících a volení nových kočích a vozků. Za krátkou chvíli  začnou nová či staronová zastupitelstva svůj boj. Zda za naše zájmy, či jak už jsme si tak zvykli za ty své, to teprve uvidíme. Přejme si, že naděje nikdy neumírá a i my se dočkáme příjemných překvapení.