Veřejnoprávní změna aneb vítězství formy nad rozumem.

Česká televize jako instituce má již letitou tradici, prověřenou různými ideologickými větry a poměry. Vzhledem k vykrádání vlastního archivu (neb divák ty stokrát omleté scénky žádá) a snad i výhodnému prodeji některých arciděl minulé doby, mladším a soukromým sestrám (a ty by bez patřičného ratingu potřebný obolus nevysolily) se může zdát, že i úctyhodnou. Jenže ona dramatická tvorba je pouze jednou z tváří, tzv. veřejné služby.

Televize česká je nemalý bumbrlíček, živící spoustu potřebných úředníků, techniků, dramaturgů a zkrátka jiných lidiček bez kterých by to prostě nešlo. Navíc bez části reklamního balíku, byť za značné podpory veřejných peněz - poplatek měsíčně musíme platit všichni a díl z rozpočtu je taky vlastně z našich daní. A tak v době šetření jsou určitě vhodné změny, tak aby co nejvíce oveček nepřepínalo, platilo, ale nepřepínalo.

Ponechám stranou zda je opravdu v zájmu veřejně služby omílat omletý humor, zda je v zájmu veřejné služby investovat veřejné peníze do filmové tvorby jejíž výsledkem jsou sotva průměrné návštěvy v kinech a opulentní a stěží zábavné předávání Českých lvů, kteří si jen krátce zařvou a upadnou do věčného spánku zapomění (jen když pan Vachler vydělává).

Je-li však něco nedílnou stránkou oné pomyslné veřejné služby zcela určitě, pak je to zpravodajství. Česká televize na tomto poli vytvořila dva samostatné kanály. Sportovní a společensko-politický. Zpravodajství z těchto oblastí se tak docela hezky rozdělilo, aby nepřekáželo reprízám (šikovně propagovaným jako inovace) na kanálech původních.

Ikonou všeho zpravodajství stále zůstávají hlavní večerní zprávy. Na všech televizních stanicích. To je ten nejdražší večerní čas, kdy reklamní agentury solí největší peníze, kdy se ukrajuje největší koláč televizní sledovanosti. A v té stará dáma kulhá na obě nohy.

Jako jeden z hlavních viníků této motanice, byl novým vedením televize jako první shledán Večerníček. Nebohý chlapeček v papírové čepičce se prý přežil. A tak šup s ním, s nezvedencem jinam. Sice ve stejný čas jako jindy, ale jinam. Že ztratí svou pomyslnou funkci, utopen někde uprostřed řady jiných animovaných hříček (ve srovnání s čseskou tvorbou stěží průměrných), nechci polemizovat. Doma stejně dítě raději Šmouly a Mrňousky na jiném kanálu. Hned první výstřel který mířil mimo.

A pak příšla na řadu hlavní zpravodajská relace. Proč taková změna a proč je sveřepě ve své neskonalé a narůstající délce vysílána stále na ČT1, když je tu široký kanál zpravodajský, který je díky digitalizaci přístupný všem, to taky nechápu. Asi je to tajemství. Skoro jako tajemství Velké noci. Jenže tentokrát nic nevstalo z mrtvých.

Pravděpodobně někomu zcela ušlo, že zpravodajství dělá obsah. Díky za moderní formu i dobré moderátory. To je však prostě a jednoduše jenom křoví. Hezky kvetoucí, ale pořád jen křoví. A tak jsme z nejdražšího pokus u o vzkříšení všech českých televizních dob, zatím svědky technicky dokonalého mišmaše. Těžko hledat recept jak z pytle veřejnoprávního zpravodajského nezájmu. Možná si stačí uvědomit, že lidi opravdu asi více zajímá co se děje u nich v obci, kdo tam krade, či se morduje, možná to chce zkusit jako na Aktulane.cz na apríla, více pozitivních zpráv. Anebo opravdu Události, stejně jako Večerníčka přesunout jinam. Kam plným právem patří (ostaně stejně se tam souběžně vysílají), na 24.

No tak bylo investováno. Marně. Divák stále přepíná, v restauracích či barech jdou v onen čas stejně jiné kanály, jako dřív. Třeba ten skrytý smysl inovace časem pochopíme, třeba si zvykneme. A třeba přijdou jiní sekáči. Jiní, ti se nezapovídají a budou zase veřejnoprávně měnit. Ale příště snad s rozumem.